Jeden z nich určitě je jeho výjimečnost, západní vzdělání, odvaha pod palbou nejen v Chorvatsku a respekt, který si mezi spojenci získal.

Dalšími důvody jsou, jak sám Petr Pavel říká, výkony a spolehlivost českých vojáků, kteří nasazují své životy v zahraničí - od misí na Balkáně, přes Afriku po Afghánistán. Prošli jimi stovky mužů a žen, 24 z nich padlo. Dneska jich venku slouží přes 350.



Významnou zásluhu má celá česká bezpečnostní komunita. Začíná to malými akcemi, na kterých vystupují schopní Češi, přes jednotlivé odborníky na pracovní úrovni až po spolehlivé experty sloužící v centrále Aliance. 



Generál Petr Pavel dosáhl v oblasti mezinárodní bezpečnosti na nejvyšší post, který kdy Čech zastával. Je to í díky letům práce porevoluční generace, která se trpělivě věnovala budování českého bezpečnostního know-how od tvrdých pravdoláskařů typu Luboše Dobrovského, přes sociální demokraty typu Jiřího Dienstbiera staršího či i Miloše Zemana, který nás dovedl ke vstupu. Přes srdcaře jako byl Oldřich Černý, až třeba po Alexandra Vondru, který postavil pražský alianční summit. 



Jsou to desítky a stovky lidí, kteří se bezpečnosti u nás věnují, přestože jim politici často plivou na hlavu a veřejnost je považuje buď za válečné štváče nebo černou díru na peníze. Stovky a tisíce vojáků, kteří denně slouží doma a v Alianci. 



Nejsem historik, určitě jsem na mnoho lidí zapomněl. Ale je třeba si říci, že za dnešní radostí pro generála Pavla stojí dvě dekády práce stovek lidí, které často nikdo ani nebude znát jménem a kteří vybudovali naši reputaci v Alianci.



Respekt patří jim všem.