Stát hází lesním školám klacky pod nohy

Stát uhlí a oceli, který je ještě stále v souladu v myšlenkovým rámcem naších politických elit měl jasno - vzdělání je tu od toho, aby vychovávalo pracovní sílu, která je tu od toho, aby rostlo HDP. Rozdíl mezi tzv. pravicí a levicí byl jen v tom, kdo a jak má nést náklady. Rétoricky zhruba stejnou malou pozornost oba póly věnovaly "vedlejším" produktům vzdělávání jako je sociální koheze - nebo naopak selekce elit. 

V roce 2014 už je tento model neúnosný. Přispívají k tomu přinejmenším tři trendy. Zaprvé se vazba mezi vzděláním a HDP (nebo osobní šancí na dobrý výdělek) rozvolňuje. To proto, že v disciplínách uhlí a oceli už dnes konkurují země s minimálně stejně vzdělanou populací, ale řekněme benevolentnjšími podmínkami pro podnikatele (daně, pracovní právo, ochrana přírody).

Tenhle závod ke dnu vzděláním nevyhrajeme - ani jako jedinci, ani jako stát. Druhým trendem je v naší zemi, která ač se optimismus obyvatelstva vytrácí a nerovnosti rostou, důraz na kvalitu života. Ještě není tak zle, aby na toto převážná část populace rezignovala. Na péči o děti je to znát - poptávka po kvalitním vzdělávání tu roste (byť si pod tím různí představují různé). A konečně, tuto poptávku je stále méně schopen saturovat stát. Vznikají soukromé - často nákladné - alternativy, které ale, tak jako všude na světě, ohrožují sociální kohezi.

Lesní školky byly - snad jsou a budou - v tomto stavu dobrým řešením. Jistě ne takovým, které by se mělo stát mainstreamem, ale takovým, které mohlo převážně z veřejných prostředků (tedy dostupně) uspokojit poptávku ani te tak po alternativním, ale spíše kvalitním vzdělání, kde nejde jen o budování pracovní síly, ale všestranný rozvoj dítěte. Dokonce to prošlo i metrem státu, který se obávál, že "lesní" děti nezvládnou nástup do školy. Pravda, týká se to malého počtu dětí a učitelů, ale převážně veřejná alternativa naznačuje, že myšlení uhlí o oceli se otevírá novým trendům.

Včerejšek tomu všemu vrazil klacky pod nohy. Dvě věci jsou bizární. Zaprvé jsou lesní školky rešeny v zákoně, který má řešit úplně něco jiného - totiž možnost zaměstnavatelů poskytnout (jako část odměny a motivace?) zaměstnancům to, co stát a obce neumí. Zadruhé je děsivá argumentace tím, že v zákoně byly ještě větší chyby než lesní školky, a tak ony byly na vrub ochránění jiných skupin před neblahými dopady obětovány. Přídavek, ještě bizarnější? Nebojte se, do roka zvládneme napravit, co jsme dnes pokazili. Je to velká sázka na komeptentnost naší politické reprezentace. Anebo....anebo mají lesní školky ještě nějaký čas, aby našly co politikům nabídnout? Nevím. Vím ale, že v atmosféře nejistoty vzdělávání dětí nekvete. Snad tyto státem hozené klacky pod nohy budou brát jako dobrodružství. Dospělé čeká roční maratón vyjednávání, o který nestáli.

Autor je od roku 2011 členem Strany zelených.