Ještě jednou k státním rozpočtu: Opět začínáme od konce

Český státní rozpočet bude mít příští rok schodek 100 miliard. Tohle číslo přitom poprvé zmínil ministr financí Babiš už v březnu letošního roku. Nejčerstvější data o vývoji ekonomiky tehdy ukazovala pokles hrubého domácího produktu o 1% a vláda ve svém Konvergenčním programu odhadovala růst na letošní rok na 1,7%.

Koncem září je situace podstatně veselejší: ekonomika roste o 2,7% ročně a pokud Rusko nebude dál stupňovat napětí na Ukrajině, je možné, že by se růst příští rok mohl blížit 3%. Pro ekonoma z toho plyne jednoduchý závěr: vláda získá příští rok více peněz, než ještě před půlrokem očekávala a protože jich díky lepšímu vývoji ekonomiky bude i méně potřebovat měl by se schodek na příští rok snížit, a to podstatně. Schodek ale zůstává beze změny: 100 miliard je zřejmě tak kulaté číslo, že se ho vláda nechce vzdát.

Český rozpočtový proces je totiž stále, i po 25 letech mylně nastavený, zbytečně komplikovaný a pro daňové poplatníky zcela neprůhledný. Zkuste si pročíst rozpočtové dokumenty zveřejněné vládou“ ve čtyřstránkové důvodové zprávě se dozvíte, že „... výdaje na programové financování jsou i v roce 2015 stanoveny jako průřezový ukazatel...“, ale o tom, jak si vláda představuje svoji rozpočtovou politiku, proč na něco přidává a něco jiného ne, a proč je schodek zrovna těch 100 miliard ani slovo. V přílohách jsou sice priority vyjmenovány, ale nelze se dočíst, kolik miliard na ně půjde v roce 2015, o dalších letech ani nemluvě. Vláda se například chlubí, že odstranila zdravotnické poplatky a že zruší druhý důchodový pilíř. O vhodnosti těchto opatření si můžeme myslet, co chceme, ale možná by bylo dobré dozvědět se, jaké budou jejich dopady na rozpočet. Návrh to však nijak neřeší. Stejně tak se nedá najít, kolik bude stát znovu zavedení zelené nafty pro zemědělce.

Podklady k projednávání státního rozpočtu svědčí o účetnickém pohledu na rozpočet a na beznadějné pokusy vlády „řídit korunou.“ Můžete si například stáhnout data o tom, že Technologická agentura bude mít v roce 2015 přesně 293 tisíc 838 korun na fond kulturních a sociálních potřeb svých zaměstnanců. K čemu je taková informace dobrá? Úřady jistě potřebují někde najít, kolik budou mít příští rok na platy a kolik na nová auta. To by ovšem neměl řešit zákon a rozhodně by do toho neměli zasahovat poslanci, kteří myslí především na požární zbrojnici ve svém městě.

Státní rozpočet by měl být především strategický dokument, který stanovuje mantinely vládě, zasazuje její rozpočtovou politiku do makroekonomického rámce a přispívá k stabilizaci ekonomiky. Práce na rozpočtu by se proto měla odvíjet od makroekonomické prognózy a od priorit vlády, ne od toho, jaké číslo se líbí ministrovi financí. Například česká vláda se zavázala svým partnerům v Evropské unii, že bude udržovat schodek rozpočtu očištěný o vliv hospodářského cyklu okolo 1% HDP. To se díky zřejmě zbytečně dramatickým škrtům v investicích povedlo již v loňském roce. Rozpočtová dieta byla bolestivá a přispěla k propadu HDP. Nicméně, schodek klesl na 1,5% HDP a nová vláda mohla tedy pouze udržovat tuto hladinu schodku a splnil aby tak své závazky k Evropě a mírně by podpořila ekonomický růst v Česku. Místo toho se rozhodla schodek rozpočtu zvýšit poměrně razantně. Za dva roky vlády se schodek prohloubí zhruba o 2 procentní body HDP a Česko se opět dostane do situace, kdy dluh vlády poroste a rozpočtová politika bude kritizována Evropskou unií a český ministr financí bude muset na jaře roku 2016 zase jezdit do Bruselu předkládat plán, jak rozpočtové schodky sníží.

Problém není v tom, že by ministerstvo financí neumělo analyzovat rozpočtovou politiku, problém je v tom, že důležité údaje jsou skryté pod tunami slovní hlušiny a stovkami zbytečných čísel, která není s čím porovnat. Veškeré výdajové tabulky pro jednotlivá ministerstva a úřady obsahují jen čísla na rok 2015, nelze je porovnat s údaji za předchozí roky. V jedné z příloh se ale naopak můžeme dočíst - na uživatelsky přívětivé straně 23, že vláda bude „snižovat strukturální schodky rozpočtu“ ve shodě s nařízením Rady Evropské unie, ale až, ehm, od roku 2016. Připojený graf již bezeslovně ukazuje, že naopak v letech 2014 a 2015 se tento schodek prudce zvyšuje. To je ale úplně nejdůležitější informace ze všech těch tabulek a desítek stránek bezobsažného textu!

Proč vládě, respektive ministerstvu financí „prochází“ taková změna rozpočtové politiky bez velké kritiky? Jedním důvodem je jistě i únava tisku a čtenářů z neustále zdůrazňovaných rozpočtových škrtů v předchozích letech. Ještě důležitější je ale, podle mého názoru, absence odborně fundované,politicky neutrální a respektované instituce, která by vládní návrh rozpočtu podrobila ekonomické analýze a srozumitelným způsobem by daňovým poplatníkům i poslancům sdělila, co vlastně návrh státního rozpočtu představuje. Zda je o skutečné úspory, nebo jen krátkodobé fígly, zda je rozpočet v souladu s našimi evropskými závazky či ně, a konečně, zda rozpočet zvýší či omezí tendenci státu zadlužovat se.

Funkci nestranného a fundovaného oponenta nemůže z definice plnit politické opozice. Moudrá vláda by pochopila, že pro sebe i pro budoucí vlády je potřeba vybudovat na ni nezávislou instituci, která by měla pravomoc vyjadřovat se ke státnímu rozpočtu (a dalším rozpočtovým zákonům). Takové instituce - rozpočtové rady – existují v řadě států a většinou vedou ke kultivaci rozpočtové politiky a k lepší informovanosti veřejnosti i politiků o skutečném stavu veřejných financí v daném státě. V Česku rozpočtovou radu navrhovala v rámci tzv. finanční ústavy předchozí pravicová koalice, možná trochu škodolibě až pro novou vládu. Současná vláda však návrh zákona nepodpořila a na návrh tak padá prach zapomění. Vládě zřejmě přijde vhodnější, když její nejdůležitější rozhodnutí – tedy výše rozpočtového schodku – neprochází žádnou odbornou oponenturou. Proč by také, 100 miliard je takové hezké, kulaté číslo...

Vyšlo v RESPEKTu 22.září 2014