Zemanův útok na diplomacii

Stalo se zvláštním zvykem, že na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně se diskutují zásadní koncepční a organizační otázky české zahraniční politiky. V roce 2012 zde vystoupil premiér Nečas se svou kritikou pussyriotismu a dalajlámismu. Na počátku tohoto týdne prezident Zeman kritizoval české diplomaty, že nedostatečně přispívají k prosazování ekonomických zájmů České republiky.

Strojírenský veletrh je bezpochyby významnou událostí, kde se prezentují úspěchy českého i mezinárodního průmyslu. V letošním roce se jej poprvé v prezidentském úřadě zúčastnil i Miloš Zeman. Ve svém projevu uvedl tři hlavní problémy českého průmyslu, z nichž za poslední označil nedostatečnou výkonnost ekonomické diplomacie. Ta by měla být řešena posílením obchodního zastoupení na českých ambasádách a zvýšením ekonomické vzdělanosti velvyslanců.

Zemanův předchůdce Václav Klaus se v minulosti na veletrhu opíral do Evropské unie, ale českou zahraniční politiku nekomentoval. Do toho se pustil až premiér Nečas, který před dvěma lety označil za brzdu českého exportu podléhání různým módním politickým záležitostem jako podpora skupiny Pussy Riot, dle něj symbolu nevkusu, či tibetského teokrata Dalajlámy.

Zeman se vyjádřil k fungování české diplomacie po svém projevu na Rhodu, ve kterém minulý týden označil ekonomické sankce za překážku dialogu civilizací. V Brně se znovu vymezil vůči ekonomickým sankcím, které dle něj odporují fungování ekonomické diplomacie, a označil práci velvyslanců za nedostatečnou. Zemanova slova jsou problematická především ze dvou hledisek.

Tím prvním je fakt, že prezident si zjevně protiřečí, když označuje sankce za odporující ekonomické diplomacii. Tu si totiž mnozí čeští politici vědomě či záměrně pletou s proexportní politikou. Ekonomická diplomacie však v sobě obsahuje i prvky dosahování národních zájmů skrze ekonomické nástroje. Bytostným národním zájmem České republiky je dodržování principu teritoriální integrity a národní suverenity, které Rusko pod Putinovým vedením narušilo již v roce 2008 v Gruzii a porušuje jej v současnosti na Krymu a v jihovýchodní části Ukrajiny. Ekonomické sankce patří mezi jedny z nejpregnantnějších nástrojů ekonomické diplomacie.

Skutečnost, že Česká republika (sice za velkého reptání) dokáže sankce víceméně koordinovat na multilaterální bázi, je spíše úspěchem ekonomické diplomacie nikoliv selháním.

Druhým problémem je fakt, že zopakovaná kritika sankcí v případě strojírenského veletrhu směřuje do podobných vod jako v případě premiéra Nečase, nicméně jde ještě o krok dál. Nečas se vymezil vůči ideovým proudům, které mají své zastoupení v české politice. Zeman tentokrát zaútočil do řad, které byly dosud jeho kritice ubráněny, a připravil si tak předpolí pro jmenování přibližně dvaceti nových velvyslanců, kteří by měli v následujících měsících nastoupit na neobsazená zastupitelství či nahradit velvyslance, jimž by měl v blízké budoucnosti skončit mandát.

Zemanova vize velvyslanců jako marketingových a investičních poradců českých firem v zahraničí je nejenom absurdní v tom, že pomíjí fakt, že zahraniční politika obsahuje mnohem širší spektrum cílů, ale zároveň se rozchází s realitou. Zeman se mýlí, když kritizuje ekonomické vzdělání českých velvyslanců. Jak jsme v nedávné analýze o stavu české diplomacie ukázali, vzdělání na ekonomických fakultách má v současnosti 17 z 78 velvyslanců, což je o jednoho víc v porovnání se vzděláním v politických vědách, tedy disciplínách příbuzných diplomacii.

Je třeba mít na paměti, že prací velvyslance není pouze zprostředkování kontaktů a smluv pro české firmy, k tomu má mimochodem každé zastupitelství svůj aparát. Velvyslanec není hlavou servisní služby pro firmy, jeho úkolem je rozvíjet politické, společenské, ekonomické i kulturní vztahy České republiky s partnerskými zeměmi. Neexistuje proto důvod, aby ekonomické vzdělání a zplošťování role velvyslance do podoby propagátora českého průmyslu byly hlavními kvalifikačními kritérií pro jeho vyslání.

Zeman si podobnými komentáři o českých velvyslancích nepochybně připravuje půdu pro další posílení prezidenta v procesu jejich jmenování. Zahaluje jej do líbivého hávu podpory českého průmyslu v zahraničí. Dosud se zdůrazňoval problém politizace diplomacie a jmenování kandidátů politických stran namísto kariérních diplomatů. V současnosti se zdá naléhavějším problémem prosazování prezidentských kandidátů bez ohledu na jejich skutečné schopnosti při reprezentaci České republiky v zahraničí. Livie Klausová a Vladimír Remek zajisté nebyli posledními přáteli Miloše Zemana v úřadu velvyslance.

Vít Borčany

Autor je spolupracovníkem AMO

Follow @AMO_cz