Evropo, reformuj! Hned!

Slunečné počasí bez mráčku nad pobřežím Baltu na severu Polska na konci minulého týdne ostře kontrastovalo s pochmurnými předpověďmi, které evropské ekonomice věštili účastníci Evropského fóra nových idejí v konferenčních sálech hned vedle pláží letoviska Sopot u Gdaňsku.

Nešlo o to, že by řešili aktuální otázku flirtu evropské ekonomiky se stagnací či snad dokonce s recesí. Představitelé evropských průmyslových svazů i jednotlivých firem – především těch polských – se snažili nahlédnout budoucnost Evropské unie v poněkud delší perspektivě. A došli k závěru, že pokud se zásadně nezmění hospodářská a sociální politika, stojí unie nejen před dlouhodobou stagnací, ale možná i před rozpadem.

„Pokud unie odpoví na krizi způsobem jako na ty předchozí – tedy, že se v zásadě nic neděje a pokračujeme bez změn - tak směřujeme k rozpadu,“ řekl Mark Leonard, ředitel think tanku Evropská rada pro mezinárodní vztahy. „Pokud ale výsledkem bude řešení otázky imigrace, nová sociální a hospodářská politika, tak z toho může unie vyjít v dobrém stavu.“

Jinými slovy, unie potřebuje oprášit svůj ekonomický model. A v ekonomice se od krize udělalo hodně. Na řadě je podle Leonarda nyní politika.

Od autora knižního bestselleru „Proč Evropa povládne 21. století“ zní taková předpověď dost pochmurně. Ale přinejmenším zástupcům průmyslu se v Sopotech zdálo být jasné, kudy může vést cesta: inovace, investice, nižší ceny energií.

Výzvou je zejména energie. Unie se dostala do dilematu, v němž chce být světovým lídrem ve snižování emisí, ale zároveň přestává být konkurenceschopná cenami energií. A navíc je závislá na dovozech ze svého okolí, které je politicky čím dál víc nestabilní.

„Úkolem nové Evropské komise by mělo být snížit energetickou závislost na okolí Evropy, kde se nyní děje hodně věcí,“ řekl například Markus Kerber, ředitel Federace německého průmyslu.

„Absolutně klíčová je předvídatelnost ceny energií,“ řekl Przemyslaw Powalacz, ředitel polské firmy Sanitec – Kolo a velmi dobře ví, o čem hovoří. Jeho firma spotřebuje k výrobě sanitární keramiky mnoho plynu. Z jedné ze svých továren na Ukrajině stále zásobuje ruský trh. Ale manažeři netuší, zda budou mít dodávky plynu i druhý den ráno a pokud ano, kolik bude stát.

Obecnějším problémem je vysoká cena energie v EU, která nutí třeba chemické firmy jako BASF ohlížet se po investicích v USA, kde je plyn o dvě třetiny levnější díky břidličným zdrojům. Evropa tak přestává být globálně konkurenceschopná.

Markus Breyer, ředitel organizace BusinessEurope, zastupující průmyslové svazy v Bruselu, zdůraznil tři body, které by pomohly tuto situaci řešit: Víc rozvíjet vlastní energetický potenciál, s tím ale, že obnovitelné zdroje nejsou dostatečné; dobudovat energetickou infrastrukturu, což by podle něho stálo zhruba 200 miliard eur; dovážet energetické suroviny z více zdrojů než doposud - perspektivní je třeba Kanada.

Hlavní evropský uhelný lobbista Pawel Smoleń, předseda sdružení Euracoal, k tomu ještě dodal větší lokalizací zdrojů energie. Velká energetika pak podle něho zůstane pro velké průmyslové podniky a velká města. Budoucnost je v užší spolupráci různých částí energetického mixu mezi sebou – tedy větší pružnosti, nikoli rigidnímu odmítání jedněch (stoupenci uhlí) druhými (zastánci obnovitelné energie).

Moc času Evropě nezbývá, jak zdůraznil Loïc Armand, prezident firmy L'Oreal. „L'Oreal prodává miliardě lidí a ví, že za patnáct let bude prodávat dvěma miliardám. A víme co. Pokud to nevíme, tak to zjistíme a vyvinem. EU potřebuje jednat podobně,“ řekl Armand. „Evropa bude bezpečná, když bude konkurenceschopná. Takže je třeba se přizpůsobit měnícím se podmínkám. A to rychle.“