Proč se třesete před Putinem?

Ve střední Evropě probíhá pětadvacet let po pádu komunismu nová bitva. Je to souboj idejí, soupeření o charakter zdejší demokracie. Přinejmenším takto vidí rostoucí vliv Ruska, maďarské koketování s autoritářským režimem nebo český a slovenský populismus Američané, kteří se o střední Evropu zajímají a přijeli na konferenci Forum 2000.

Někteří jsou tu poprvé a jejich zájem je čerstvý, protože pochopili, že Spojené státy ve střední Evropě za prezidentství Baracka Obamy ztratily dřívější vliv a postavení výlučného spojence. Jiní tu jsou pravidelnými hosty a alespoň trochu rozumí některému ze zdejších jazyků. Ale údiv nad tím, jak se krčíme před vlivem Putinova Ruska, je společný.

Při jedné z debat Fora 2000 zaznělo, že středoevropské státy jsou málo sebevědomé. Pětadvacet let po změně režimu se přece mohou chlubit ledasčím, od zvýšení průměrného věku dožití po svobodné volby, jejichž férovost nikdo nezpochybňuje – a občasné pochyby o Maďarsku v tomto ohledu opomíjejí fakt, že Viktor Orbán se k moci v roce 2010 dostal opravdu prostřednictvím svobodných voleb.

Nejnověji se nad proruskou úklonou českého, slovenského a maďarského premiéra a nešťastným vyjádřením nové polské premiérky o přehodnocení vztahů k Ukrajině podivuje americký deník Washington Post. Ten ukazuje prstem na Bílý dům s tím, že „Rusové jsou zpět, ošklivější než kdy předtím, a na Ameriku zbylo jen telefonní číslo pro případ akutní pomoci“.

Nejde jen o to, že čeští, slovenští a nejextréměji maďarští vládní politici omlouvají svoji zdrženlivost vůči Rusku ekonomickými aspekty. Američané se v diskusích i soukromých hovorech ptají, proč tak snadno naskakujeme na ruskou propagandu, která je sofistikovanější než kdy dřív. Vždyť tu máme pětadvacet let svobodu a měli jsme se naučit zacházet s informacemi.

Americký pohled na „válku idejí“ ve střední Evropě je možná americky idealistický, ale ukazuje, že ne všechno se dá opřít o čistě ekonomický kalkul. Domácí politický systém neuspokojuje potřeby občanů, to Američané vědí. Mění se vnější politické prostředí, toho jsou si vědomi také. Ano, geopolitika je jedna věc, ale druhá je například kvalita domácích politických stran, rozšířená korupce nebo neschopnost justice. Toho Rusové sice umějí využít, ale Američany udivuje, že my sami s tím nejsme schopni nic dělat a ještě sebou necháme manipulovat.

Pětadvacet let po pádu komunismu je střední Evropa evidentně opět potenciálním bitevním polem. Za studené války se tudy měly valit tankové svazy. Dnes jde opravdu o souboj idejí. Protože ale Rusko nenabízí atraktivní politickou alternativu, jsou to miliony dolarů z východu, proti kterým stojí síla myšlenky o svobodě, na které je založena liberální demokracie. Z Ameriky je to možná viditelnější než z Prahy, Bratislavy či Budapešti.