ANO! Je proč poslouchat!

Politické hnutí přepisuje mapu komunální politiky a dokonce i senátu. Zároveň musí rychle přepsat i svoje vlastní systémy fungování. Jeho šéf a mnozí jiní uvnitř hnutí mají jasně definovanou politickou odpovědnost v hodnotách ekonomických. Jsem přesvědčen, že brzo dojde k přepsání dalších skutečností.

Když jsem v neděli večer poslouchal opakování povolebního studia Českého rozhlasu při cestě autem, všiml jsem si ve vstupu šéfa hnutí ANO jasné a zřetelné definice výsledku voleb tak, že právě jeho hnutí ANO inspirovalo mnohá občanské sdružení a lokální aktivity k tomu, aby kandidovaly a pochopitelně uspěly. Asi tím vzbudím hněv, ale nemohl jsem pochopit, proč Jan Pokorný v tu chvíli na Andreje Babiše nenalehl a neptal se několika dalšími otázkami, jak to myslel. A zda to myslel opravdu vážně... Jsem přesvědčen, že je to naprosto opačně. Andrej Babiš záměrně mate posluchače. A to je právě důvod, proč dobře poslouchat ANO.

Platí to i jinde. Například: Když se ukáže síla vedlejšího proudu médií (nemainstream) vedle hlavních médií (mainstream), pak je nejužitečnější onen nemainstream namnožit, rozpliznout a vzít mu jeho vypovídající hodnotu, která samozřejmě může být i „mezi řádky”. Tento jev se v plné síle ukázal v mediální válce doprovázející klasické zbraně na Ukrajině. Když se objeví nebezpečí nepolitické politiky, pak je velice užitečné tvářit se jako nepolitik. Makat, nekecat… Když už pečlivě poslouchám, nemohu také přejít naprosto nezodpovědné pošpinění tak krásného slova, jakým je „prostě”. Svět není jednoduchý, má ale prosté zákonitosti. A po letošní kampani už ani toto slovo není tak krásné. Už prostě neplatí předsudek, který definoval Václav Klaus více než deset let nazpět, že si občanské aktivity musí založit stranu. Nemusí, je lépe vytunelovat občanské aktivity.

Je dobře poslouchat a dívat se, protože dojde k přerozdělení vlivu na hlavní, veřejnoprávní média. Jde přece o ekonomicky vyjádřené hodnoty, které bude třena nově nasměrovat a přepsat! Vláčnost pracovníků těchto médií může leccos napovědět.

Tím spíše je třeba říci, že to platí i naopak. Občanské rysy politiky směle přepisují i politický charakter dlouholetých politických matadorů. Například úspěch či neúspěch politiků ODS na některých místech. Vždy jasně odlišitelný charakterem osobnosti politika a stylu jeho působení. Potvrzuje to podstatnou věc: Dobré věci, konání dobra a odpovědné hospodaření může nést výsledky a není nutně válcováno mocí. Soprán Pirátů, kteří dopředu chtěli spíše do kontrolních funkcí pražského magistrátu a mají zájem o analýzy, je na poslech lahodný!

Navíc, pozoruhodné je také to, že se nová i letitá uskupení, definovaná sama sebou jako „klasická politická strana” dovedou chovat taktně, nepohlcovat, spolupracovat, navazovat a citlivě komunikovat s občanskými aktivitami v místních koalicích. Naopak, že občanským aktivitám vůbec neuškodila spolupráce s těmito stranami. Měl bych jmenovat alespoň některé strany: Piráty, KDU ČSL, Stranu Zelených a LES. Stačí se podívat na VLASTU na Praze 10 či na jiné příběhy. V tomto vidím směr dopředu.