Chráníme české nebe dostatečně?

Při incidentu, kdy holandský dopravní letoun přeletěl české území bez kontaktu s řídicí věží, se možná nic vážného nestalo, ale tuto nevinně vypadající situaci můžeme využít k bližšímu pohledu na schopnost českých vzdušných sil bránit vlast, hustě zalidněnými oblastmi počínaje a důležitými národními symboly či jadernými elektrárnami konče. Můžeme si vzít příklad ze Spojených států, kde přísné procedury reflektují provedení teroristických útoků z 11. září?

Pro připomenutí, dopravní letoun holandské společnosti Transavia na lince z Amsterdamu do Istanbulu přeletěl minulou středu Českou republiku, aniž by navázal kontakt s Řízením letového provozu, a po neúspěšném pokusu navázat spojení přes nouzovou frekvenci k němu Spojené středisko řízení vzdušných operací pod hlavičkou integrovaného systému NATO vyslalo dvě nadzvukové stíhačky gripen z letiště v Čáslavi.

Dopravní letoun během přeletu nevykazoval známky zvýšeného rizika a držel se v přidělené letové hladině. Lze však reakci českých letců považovat za adekvátní, když nekomunikující dopravní letoun letící napříč Českou republikou dostihli až u hranic se Slovenskem, a případnému riziku by tak stěží stihli zabránit, pokud by měl namířeno například na cíl v srdci země? Není patnáctiminutový časový limit pro start stíhačů příliš velkorysý a můžeme opravdu ospravedlnit výškový limit, kdy mohou gripeny překročit rychlost zvuku, jedná-li se o potenciálně vážnou hrozbu pro naši vlast? Zdá se, že právě v těchto dvou charakteristikách – připravenosti ke startu a povolení překonat rychlost zvuku – se americký model liší, – a českým stíhačům, kteří právem patří ke špičce v NATO, by tak mohl posloužit jako užitečný návod na zvýšení reakceschopnosti v případě skutečného ohrožení.

Po útocích z 11. září byly americké ozbrojené síly předmětem ostré kritiky z důvodu neschopnosti zabránit útokům letadel, které následovaly náraz prvního z letadel do Světového obchodního centra s nemalým odstupem (náraz do Pentagonu přišel téměř o hodinu později).  Z veřejně dostupných zdrojů není zřejmé, jaké existují časové limity pro start posádek F-15 Air National Guard, které mají na starost zachycení a identifikaci strojů, jež nekomunikují, ale lze předpokládat, že se nejedná o více než pět minut – dobu, do které se musí do vzduchu dostat podstatně větší a na personál náročnější krizové centrum amerického ministra obrany, Boeing E-4 Nightwatch. Mnohé reportáže o amerických letcích ilustrují, že pohotovostní posádky mohou být připraveny ke startu na ranveji během přibližně 3-4 minut od vyhlášení poplachu.

Americká letecká národní garda rovněž nelimituje překonání nadzvukové rychlosti na vyšší letové hladiny – například v situaci, kdy malá cessna narušila ochranné pásmo kolem dopravního letadla prezidenta Obamy, stíhačky F-15 překročily rychlost zvuku chvíli po startu nad stopadesátitisícovým městem Vancouver ve státě Washington. Je pravděpodobné, že v případě bezprostředního ohrožení by i čeští letci dostali rozkaz rychlost zvuku překonat, ale čtvrthodinové manko by pravděpodobně doháněli už jen těžko. Během středečního incidentu gripeny překročily rychlost zvuku až ve výšce 41 tisíc stop (o něco vyšší, než kde pravidelně létají civilní stroje) a své maximální rychlosti Mach 2 zdaleka nedosáhly. Ve chvíli, kdy nizozemský letoun navázal spojení s českými řídícími letového provozu, se pohybovaly rychlostí Mach 1,32. Podobných startů je každoročně několik, většinou ne více než patnáct.

Český systém protivzdušné obrany by tak zřejmě dokázal zareagovat na hrozbu v podobě ruských nadzvukových stíhaček Su-27, které k nám z běloruské základny v Baranoviči doletí za méně než 20 minut, ale vzhledem k velikosti země není dostatečně flexibilní, aby zachytil hrozby v kratším časovém intervalu, například v podobě unesených civilních strojů. Limity, které se na české gripeny vztahují, nejsou konzistentní ani se slovy představitelů českého ministerstva obrany: „Každý let Alfa Scramble je bojový let. Tady se nerozděluje na důležitý a méně důležitý. Hotovostní pilot nikdy neví, jak může následná činnost ve vzdušném prostoru eskalovat.“

Vezmeme-li v úvahu velikost naší země a riziko, které nekomunikující letoun představuje, si vysokou ohleduplnost k civilnímu obyvatelstvu a reakční dobu třikrát delší, než jaká je běžná ve Spojených státech, dovolit nemůžeme.

 Los Angeles, 14. 10. 2014