Co jsme zjistili z ročního sledování politiků? Překvapilo to i nás

Udělali jsme unikátní experiment. Rok jsme na každém kroku sledovali osud osmi zákonů, které podpořilo přes 160 poslanců. Co jsme zjistili, překvapilo v lecčems i nás, ačkoli se práci „watchdogů“ věnujeme někteří i přes deset let. Podívejme se na to s nadhledem, nyní už bez předvolební hysterie.

První Zpráva o stavu Rekonstrukce státu, která nedávno shrnula roční práci desítek lidí, není smutným fňuknutím. I když se nejedná o veselé čtení, tak podle nás stojí za to. A může přispět ke zpřehlednění české politiky.

Rekonstrukce státu spojila dvacítku organizací, profesních sdružení, politiků a podnikatelů na jaře 2013, aby podpořili určité protikorupční minimum – devět realistických zákonů, na kterých panovala v té době největší shoda. K dnešnímu dni se podařilo schválit jeden zákon, další dva čekají v kvalitní podobě na Senát a na ostatních se víceméně pracuje. Možná to vypadá jako šnečí tempo. Ale o většině z našeho devatera se diskutuje už deset let a i přes stranické programy, legislativní plány, úkoly ministerstev a protikorupční koncepce se doteď snahy o zprůhlednění české politiky pohybovaly rychlostí horského ledovce. Špatná zpráva ale je, že v okolních zemích většina rekonstrukčního devatera platí či byla přijata rychleji, zatímco u nás je to politická hra bez konce. Naše zpráva odpovídá na otázku proč. 

Aktivní jednotlivci mají šanci

Jako příklad se hodí automatické zveřejňování smluv, které jsou dle zákona o svobodném přístupu k informacím již dnes teoreticky veřejné. Proč se u nás neschválil zákon za tři měsíce jako na Slovensku?

Za prvé, politické strany nefungují jako jednotné fórum, kde si straníci věci nejprve vyříkají a potom je udělají. Například premiér Bohuslav Sobotka deklaroval konkrétní podporu zveřejňování smluv a zároveň jeho poslanci navrhují ve Sněmovně „vyprazdňující“ změny do zákona. Nebo KDU-ČSL, která zákon doteď podporovala, zase nedávno změnila vyjednavače a znovu otevírá domluvené kompromisy.

Za druhé, politici nevyužívají odborníky, analytiky a další expertní nástroje před tím, než něco udělají. Třeba poslanec ANO zarazil zákon bez řádných důvodů nebo pražská lídryně ANO nechala připravit jeho nefunkční variantu, ačkoliv jejich stranický šéf zveřejňování smluv dokola označuje za prioritu a nyní ho už podruhé sliboval voličům na svých billboardech.

Nakonec i opoziční politici se rádi ohánějí Rekonstrukcí státu, když někoho kritizují, jako TOP 09 v případě služebního zákona, aby následně prosadili něco zcela v rozporu se svým závazkem. Na druhé straně je pár aktivních poslanců ze STAN (poslanci za TOP 09), KDU-ČSL, ANO nebo ČSSD, díky kterým se věci hýbou z místa. Schválně zde nikoho nejmenujeme, abyste se podívali na všechna jména a konkrétní fakta, která jsme uveřejnili v hodnocení.

Strany se do dialogu zapojily

Přinášet do politické debaty přesný monitoring práce poslanců a hodnotit, jak se naplňují konkrétní závazky, je podle nás správné. Potvrzují to nakonec i reakce politických stran. Všechny je zveřejňujeme na našem webu a jsou nebývale věcné a – pro nedostatek lepšího slova – konstruktivní. Jsou pokračováním dialogu, který vede občany, novináře i politiky k pochopení, že žádné reformy se neudělají nějak samy. Rekonstrukce státu funguje především v tom, že do konkrétní debaty o konkrétních zákonech, které Česko už dvacet let potřebuje, zapojuje stále víc politiků, politologů, lidí z byznysu, ale i obyčejných voličů. Mnozí z nich se poprvé zapojili do politiky třeba tím, že se svého politika zeptají, jaké má výhrady k těmto zákonům. Bez této práce se věci nehýbaly z místa. Pokud někdo ukáže, že funguje snazší způsob, jak najít dohodu napříč stranami, rádi ho podpoříme. Do té doby nezbývá než sledovat závazky a nestranné hodnocení. 

Komentář vyšel ve zkrácené verzi  v deníku Právo 16.10. 2014.

(Autor Martin Fadrný je právník Frank Bold a koordinátor expertních skupin Rekonstrukce státu)