Nepodceňujme nebezpečí Putina

Odhadovat Putinův úmysl při expanzi se na základě zpráv z médií dá jen do jisté míry. Jedním z největších umění politiků, či de facto kohokoliv, kdo vede nějakou organizaci s nutností přežít mezi konkurencí, je hrát šachovou partii tak, aby herní plán nebyl všem zřejmý.

Je však evidentní, že rozpoutává nebezpečnou hru, ze které pro něj bude stále těžší vycouvat - neblahé následky pro Nikitu Chruščova po ústupcích následujících řešení kubánské krize dobře zná. Při svých krocích má velkou podporu obyvatel a je klíčové kořenům této podpory dobře porozumět. Psychologicé rozpoložení Rusů může být v některých aspektech obdobné jako v Německu po první světové válce - pokud tomu tak je, tak se máme současného Ruska proč obávat.

Putin může mít moc pro realizaci svých dalších kroků, ale bez korelace s pocity Rusů na psychologické úrovni by daleko nedošel. Propaganda dokáže své, ale pro úspěšnou propagandu je třeba přimísit zrnka něčeho pravdivého, něčeho, co je hluboko zakořeněné v nejhlubších vrstvách podvědomí. Dokonalá lež je ta, která využívá pravdu a namíchá ji s nepravdou takovým způsobem, že působí naprosto věrohodně, a tudíž pravdivě.

Dění ve světě nepodléhá vždy logice - chování státníků a různých aktérů mezinárodních vztahů vychází z nespočetně mnoha pochodů naší psychiky, které mohou být jak racionální, tak iracionální povahy. V případě analýz Putina a jeho obliby mezi Rusy silně podceňujeme ten psychologický aspekt - v Rusku je obdobně nebezpečné psychické podhoubí jako to, které dalo Hitlerovi žezlo destruktivní moci.

Psycholog Carl Gustav Jung začal u svých německých pacientů po první světové válce pozorovat společné znepokojivé symptomy. Byli frustrovaní z prohry a nespravedlivého označení Německa jakožto jediného viníka rozpoutání největší války, kterou lidstvo do té doby zažilo. Byli dle něj plní hněvu, ponížení, touhy po pomstě a frustrace, trpěli z toho plynoucími neurózami a nevěděli, jak se s těmito svými pocity vyrovnat a vyléčit se z nich.

Obdobných případů bylo tolik, že se začal Jung obávat, že tyto potlačované emoce (pacienti si je odmítali přiznat) jednoho dne přemohou psychiku svých pacientů, začnou jí dominovat a napáchají tak velké zlo. Nějakou dobu poté přišel Hitler, který právě na tyto emoce apeloval, legitimizoval je, a místo aby přiměl Němce se s nepříjemnými pocity pracně vyrovnat, tak jim nabídl mnohem rychlejší a jednodušší alternativu - svést své vnitřní utrpení na "toho druhého". V jeho pojetí především na Židy, kteří "za vše můžou". Máme tendenci jako největší zlo vnímat Hitlera, ale zapomínáme, že Hitlera chtěli Němci kvůli svému psychologickému rozpoložení. On jim jen dokázal ve správnou chvíli a trefným způsobem říci, co přesně chtěli slyšet.

Situace v Rusku je v mnohém podobná. Studenou válku Rusko prohrálo, ale nedokáže se s tímto faktem doposud vyrovnat. Neproběhla celospolečenská reflexe morálního podílu na mnoha zlech páchaných ruskými představiteli a socialistickým systémem jako takovým. Ego Ruska utrpělo ránu od svého nepřítele, a k tomu se navíc rozpadl SSSR. NATO zůstalo existovat a stále sílí, zatímco Varšavská smlouva podpisy v Praze zanikla již v roce 1991. Někteří v Rusku doufali v kapitalismus, ten se ale záhy stal zneužitým nástrojem různých mafiánů a nelítostných magnátů. Jelcin se upíjel a země postrádala lídra s vizí. Putinovi tato situace nahrávala od převzetí moci až doposud - místo aby prosazoval náročné vyrovnání se s ne vždy lichotivou ruskou historií a přijmutí odpovědnosti celé škály veřejnosti za současný stav Ruska, tak nabízel a nabízí psychologicky přijatelnější řešení - za každé zlo, které se děje Rusku, může Západ, který chce Rusko stále srážet na kolena. A tak mu naše sankce a jakékoliv protikroky hrajou přímo do karet - získává jimi jen další legitimizaci svých kroků v očích Rusů.

Jinými slovy, může si dovolit riskovat a expandovat, jak se mu zachce (mocná říše přece nepotřebuje žádné svolení), a když narazí a Rusko je potrestáno (bohužel spíš Rusové než samotný Putin), tak získává jen další
procenta popularity. Zároveň se jakákoliv kritika Putina stává vlastizradou, přikloněním se na stranu těch, kteří chtějí Rusko oslabit.

Právě proto je situace v Rusku velmi znepokojivá. Vůdce, který využívá a rozdmýchává negativní emoce svých lidí a tím je drží ve stavu psychické nevyrovnanosti, frustrovanosti a nenávisti vůči subjektu, "který za to může", je velmi nebezpečnou osobou nejen pro svůj lid, ale i pro okolní země. Vždy, když vůdcové vyvolávali z hlubin potlačené temné síly lidu pro svůj užitek, mělo to katastrofální důsledky. Nepodceňujme nebezpečí Putina.