Na východní frontě dusno aneb Jak si Putin chtěl rozdělit Ukrajinu s Poláky už v roce 2008

Hledání údajné ruské miniponorky v moři 50 kilometrů od švédského Stockholmu vyvolalo – alespoň podle švédských médií – vzpomínky na podobné akce během studené války. Ruské provokace vůči neutrálnímu Švédsku a dalším pobaltským zemím se ale v poslední době množí, jde zejména o narušení vzdušného prostoru, takže hovořit o východní frontě nové studené války, jak současný stav mezi Západem a Ruskem pojmenoval ve svém bestselleru britský novinář Edward Lucas, není úplně od věci.

A na té východní frontě se toho děje opravdu hodně. V Polsku se po zatčení dvou ruských špionů debatuje o tom, jak moc je země sledována a které sektory jsou nejvíce zranitelné. Podle Artura Debského, polského poslance a šéfa výboru pro kontrolu zvláštních služeb, se Rusové soustřeďují především na energetický sektor a v něm je zajímá hlavně dokončovaný terminál na dovoz zkapalněného plynu LNG ve Svinoústí.

Další místní bouřku způsobil článek britského reportéra a autora knih o Rusku Bena Judaha v americkém týdeníku Politico Magazine. Judah v něm cituje bývalého polského ministra zahraničí Radoslawa Sikorského, podle něhož už v roce 2008 nabídl ruský prezident Vladimir Putin polskému premiéru Donaldu Tuskovi rozdělení Ukrajiny. Putin údajně Polákům nabídl Lvov („ten byl stejně polský, ne?“) a osm dalších regionů. Tusk to prý přešel mlčením.

Judah se i s odvoláním na další zdroje domnívá, že Putin už dávno plánoval obsazení Ukrajiny nebo její rozdělení. Podle Judaha prostě v Rusku probíhá něco jako pomalý puč, kdy stále užší a užší skupina lidí kolem prezidenta soustřeďuje ve svých rukou stále větší moc.

Sikorski se nyní snaží svá vyjádření zlehčit tím, že rozhovor pro britského novináře nebyl autorizován. Načež se v Polsku rozeběhla diskuse o tom, zda polská praxe povinné autorizace rozhovorů není škodlivá. Ben Judah ve twitterové diskusi potvrzuje, že prostě napsal, co ministr řekl, a tečka. O autorizaci v anglosaských médiích přece nemůže být ani řeči. A teď ještě dodává, že Polákům by před Krymem stejně nikdo nevěřil.

O různých provokacích vůči Pobaltí se už napsalo dost i o tom, jak se Pobalťané připravují na obranu. Nejnověji si domobranu nebo systém teritoriální obrany buduje Litva, která má také za pár týdnů zprovoznit jednu důležitou protiruskou zbraň: plovoucí terminál na zkapalněný plyn LNG. Přes něj je v případě potřeby možné pokrýt potřeby všech tří pobaltských zemí, které se ovšem nebyly schopné na společném projektu dohodnout, takže terminál si objednala litevská vláda sama. Pobalťanům není třeba vysvětlovat, jak Moskva umí dodávky energetických surovin používat jako zbraň.

A zajímavý vývoj je také na jihovýchodní frontě, tedy v Maďarsku. Tamní poloprázdné zásobníky plynu nyní naplňuje po dohodě s Budapeští Gazprom plynem, aby mohl v případě přerušení dodávek přes Ukrajinu (z jakýchkoli důvodů) ukázat svým západoevropským zákazníkům, že je důvěryhodným parterem.

Zásobníky už před dvěma lety koupila od německého E.ON maďarská vláda, která také nedávno nařídila zastavit reverzní tok plynu na Ukrajinu. Spolu s překvapivou ruskou půjčkou na stavbu dvou bloků jaderné elektrárny Paks se ta stala jakýmsi ruským trojským koněm uvnitř Evropské unie, která i tak marně hledá v postojích vůči Rusku jednotu.

A teď se zdá, že Maďaři narazili – tedy přinejmenším na Američany. Vláda Viktora Orbána je už dlouho ve při s vládou USA kvůli svým celkově neliberálním postojům. V pátek se objevila informace, kterou se zatím nepodařilo úplně přesně rozklíčovat, že šest vysoce postavených maďarských občanů má zákaz vstupu do na území Spojených států amerických. A důvodem, že může být vztah těchto osob k porušování amerických zájmů v miliardových obchodech, respektive tendrech týkajících se veřejných zakázek i evropských fondů.

Vzhledem k tomu, že veškeré dohody státních firem se dělají za zavřenými dveřmi v úzkém kruhu kolem premiéra Orbána, okamžitě se začalo spekulovat, že na tomto seznamu může být i nynější pravá ruka premiéra Orbána János Lázár, oficiálně ministr vedoucí úřad premiéra.

Podrobnosti se možná dozví tento týden na návštěvě ve Washingtonu nový ministr zahraničí Péter Szijjártó – pokud on sám na tom seznamu není, protože do letošního léta byl v úřadu premiéra jako zvláštní pověřenec pro ekonomické vztahy s Ruskem. Takže o různých podivných obchodech ví určitě hodně. Ale to už je divoká spekulace, pravda.

Podle deníku Népszava se ovšem případ může týkat pokusu podplatit dvě americké nadnárodní firmy, které nakupovaly obilí od maďarského dodavatele přes prostředníka, který se později ukázal jako podvodník s DPH. Vyšetřování této firmy maďarskými úřady bylo ovšem pozastaveno „na příkaz shora“ - což je jedna z ukázek toho, jak dnes maďarský stát s naprosto centralizovanou mocí funguje.

Americký krok se tak dá vykládat jako varování Orbánovi, že by nemusel být s Putinem srovnáván jen rétoricky, ale že proti jeho mocenským metodám by se mohlo dát postupovat podobně jako proti těm putinovským – například cílenými sankcemi.

I když se to z Prahy, která sklízí ostudu za výroky prezidenta, jenž si udělal výlet na putinovskou ideologickou konferenci na Rhodos, nemusí zdát, tak na východní frontě nové studené války je dost dusno.