Proč jsem českým nacionalistou

Být českým nacionalistou (vlastencem, národovcem či jak tomu chcete říkat) v roce 2014 znamená jedno jediné. Znamená to přesvědčení, že v zemi, kde si budou vládnout sami Češi, se bude žít lépe než v zemi spravované euroúředníky nebo v islámském kalifátu.

Jen v rychlosti připomenu, že národem byli po většinu evropských dějin myšleni lidé, které spojoval stejný politický záměr. Stejná představa o tom, jaká pravidla mají na určitém území platit a jak má být toto území spravováno. Českým národem byli míněni poddaní českého krále, a neřešilo se, kdo je jaké krve nebo jaké genetické výbavy. Společný jazyk je výhodou, nikoliv nutnou podmínkou.  To ukazují příklady zemí jako Švýcarsko nebo Indie a ukazuje to i příklad mého pradědečka, který – ač etnický Němec s mizernou češtinou – se při sčítání lidu nechával zapsat jako Čechoslovák. Vyjadřoval tak svoje přesvědčení, že české země nemají být včleněny do Německa.

Proto může být dobrým českým vlastencem třeba vietnamský obchodník, který umí česky jen pár slov, ale kterému se mezi Čechy líbí. A proto součástí českého národa není paní Šabatová, i když se to snaží z kariérových důvodů předstírat.

Jak vlastně vypadá český politický projekt? Jeho základním rysem je umírněnost. V porovnání s jinými evropskými národy jsou Češi pořádnější, poctivější a pracovitější. Ne tolik jako Němci, ale zase se u nich nesetkáte s německou sveřepostí a agresivitou. Pokaždé, když dostanou příležitost, se ukážou jako neobyčejně šikovní. V hudbě, informačních technologiích, výrobě automobilů a konec konců i ve válečnictví. Což je zajímavé zejména proto, že je to národ malý. Jestliže 10milionový národ vyprodukuje srovnatelný počet významných skladatelů a srovnatelný počet skvělých programátorů jako osmkrát větší Německo, svědčí to o tom, že české poměry a české zvyklosti vedou k růstu talentů a zajímavých osobností.  Pro Čechy je hodně důležitý rodinný život, jsou skeptičtí k velkým myšlenkám, neradi se perou a mají rádi dobré jídlo. John Tolkien hobity přirovnal k Angličanům jen proto, že neznal Čechy. Proto se mezi Čechy tak dobře žije.

Proti tomuto českému národu dnes ale stojí dva jiné národy. Máme tedy tři zájemce o území Čech, Moravy a Slezska a víme, že svou představu může prosadit pouze jeden.

EVROPSKÝ NÁROD. Pro něj jsou typické velké neurčité ideály, kastovní pohled na společnost, pohrdání příslušníky nižších tříd a v porovnání s Čechy až neuvěřitelná bezohlednost. Pro příslušníky evropského národa je rovněž typické, že mluví anglicky stejně dobře jako česky, necítí se připoutáni k tomuto území a už vůbec k tomuto lidu. Jsou schopni hovořit celé hodiny o své urozenosti. Mají za naprosto samozřejmé, že smyslem života nižších tříd je otročit na jejich živobytí, aby se mohli věnovat vznešenějším činnostem, jako např. umění nebo vytváření směrnic, direktiv, předpisů a koncepcí. Cítí, že jejich samozřejmým právem je detailně řídit životy příslušníků prostého lidu – určovat jim, jak mají vychovávat děti, komu pronajmout byt, co mají jíst, čím topit, z jakého materiálu postavit domek atd. Podobně jako kněží starých Aztéků, i příslušníci evropského národa věří, že tím zachraňují svět. Že jen díky jejich vznešenému zahálčivému životu se Zeměkoule dosud nepřehřála a nevybuchla.

ISLÁMSKÝ NÁROD. Jeho příslušníci v České republice už dali jednoznačně najevo, že nepokládají ostatní obyvatele stejného území za sobě rovné a že se nespokojí se stavem, kdy existuje rozpor mezi místními zákony a předpisy koránu. Nevíme (a nejspíš ani oni sami nevědí), zda by se jednalo o režim radikální, jaký je na územích Islámského státu, nebo o režim umírněný, jaký je typický třeba pro Hamas. V každém případě by to znamenalo život v neustálém strachu a děsivé bídě.  A také konec citového života. Jestliže je myslitelné, že jednou budete nuceni svou manželku nebo dceru ukamenovat, prostě si nemůžete dovolit k nim citově přilnout. První generaci by to možná připadalo nesnesitelné. Ale po pár generacích množení podle islámských předpisů by byly kreativní a soucitné geny eliminovány, takže by vzniklo tupé plemeno ochotné podřídit se bez problémů Mohamedovým příkazům. Nenechme se mýlit, islám na území českých zemí by nevypadal jako islám kuvajtský.  Ani by nevznikla švejkovská pivní šaría.

Takto pochopitelně vypadá situace viděná českýma očima. Viděno islámskýma očima jde o spor vyznavačů proroka s dvěma skupinami nevěřících, přičemž jednu z nich alláh zcela zbavil rozumu, takže bude zvlášť snadnou kořistí. Viděno očima evropského národa jde zase o spor vzdělaných moderních emancipovaných lidí s místními náckovskými burany, kromě toho je zapotřebí pomáhat muslimům trpícím sociálním vyloučením.

Mezi evropským a islámským národem je dnes tiché spojenectví. Euronadšenci vidí v muslimech oběť a vítaného spojence proti „buranům“ (rozuměj příslušníkům českého národa) a doufají, že muslimové časem zapomenou na korán. Muslimové rádi využívají podpory euronadšenců a sbíhají se jim sliny na budoucí otrokyně, které dnes chodí v elegantních kostýmcích v korporátních kancelářích nebo budovách státní správy. Zvláště ze strany feministek tak má podpora islámu až masochistickou příchuť.

Když deklaruji svoji příslušnost k českému národu, vyjadřuji tím i svoje přesvědčení, že v současném konfliktu může vyhrát. Za uplynulá staletí přežil ledacos a poradil si se silnějšími soupeři, než jakým čelí dnes. Naopak tím netvrdím, že bude existovat navěky. Jestli někdy v budoucnu vznikne třeba českobudějovický národ s vlastní představou o životě, bude mít plné právo ji naplnit.

Nicméně k tomu, aby Češi svou pozici uhájili, chybí to nejdůležitější. Je zapotřebí navrátit českým lidem jejich sebevědomí. Dnes za sebou máme 25 let systematické propagandy, která se místní lidi pokouší přesvědčit, že jsou méněcenným, hloupým a zlodějským národem, kterému zbývá jen jedno jediné – stát se lokaji někoho lepšího (což znamená jakéhokoliv cizince nebo jeho patolízala). Dokonce ani za protektorátu nebyly protičeská propaganda tak silná.

Být českým nacionalistou v první řadě znamená se na takové propagandě nepodílet. A znovu a znovu připomínat, že Češi, Moravané a Slezané sice netvoří stomilionový národ, ale v porovnání s ostatními se nemají za co stydět. Ostatně, není náhoda, že dlouhodobě nejúspěšnější spolkovou zemí je Bavorsko a že obyvatelé Bavorska jsou velice podobní obyvatelům českých zemí.