Dělení Ukrajiny a koncept Novoruska

V prohlášeních a komentářích ruských politiků se v posledních dnech objevuje polozapomenutý historický termín „Nové Rusko“. Ten nejenže se opět vrací do slovníku, ale také se kvůli němu vede válka.

Ruský prezident Vladimir Putin již dvakrát ve svých projevech použil termín Nové Rusko nebo také Novorusko. Poprvé tak učinil v dubnu letošního roku jako součást ospravedlnění ruské anexe Krymu. Putin naznačil, že Krym byl anektován Ruskem, neboť je jednou z částí Novoruska, na které má Moskva historické právo. Podruhé Putin termín Novorusko použil na konci srpna, kdy začala nejnovější eskalace bojů na východě Ukrajiny. Pavel Gubarev, jeden z vůdců proruských separatistů na východě Ukrajiny, používá termín Novorusko ve svých prohlášeních velmi často. Nedávno například na svém twitteru připomněl, že cílem separatistů není pouze „osvobození“ Luhanské a Doněcké lidové republiky, ale celého Novoruska, které by v sobě zahrnovalo také Dněpropetrovskou, Záporožskou, Mykolajivskou, Chersonskou a Oděskou oblast.

Takovýto státní útvar by měl přibližně dvacet milionů obyvatel a úplně by odřízl Ukrajinu od přístupu k Černému moři. Rusko by tak přímo či nepřímo kontrolovalo celý severní břeh od Podněstří až po Abcházii. Prvním krokem k vytvoření Novoruska bylo podepsání svazové smlouvy mezi oběma lidovými republikami, které proběhlo v květnu. Jejich společný stát se nazývá oficiálně Svaz lidových republik, neoficiálně Novorusko. Zatím se jeví jako nejpravděpodobnější varianta, že boje na východě Ukrajiny dospěly do patové situace a Svaz lidových republik se stane klientským státem Ruska obdobně jako Abcházie, Jižní Osetie či Podněstří. Na druhou stranu nemůžeme plně vyloučit ani další eskalaci bojů, zejména kvůli přímé ruské intervenci. Rusové se tak možná skutečně vydali na pochod s cílem vzkřísit Novorusko.

Od devátého do osmnáctého století byla stepní oblast jižní Ukrajiny a Ruska nazývána Divoká pole a byla řídce osídlená kvůli neustálým nájezdům kočovníků a nomádů. Na konci osmnáctého století tuto oblast získalo Rusko na Osmanské říši a dalo jí název Novorusko. Správním centrem gubernie byl nejdříve Dněpropetrovsk a později Oděsa. Oblast na severovýchodě sousedila s Velkoruskem a na severozápadě s Maloruskem, tedy jádrem dnešní Ukrajiny. Po Ruské občanské válce v roce 1922 se většina Novoruska stala součástí Ukrajinské sovětské socialistické republiky a její původní název byl rychle zapomenut. Až do roku 2014.

Svět a impérium

Renesance termínu Novorusko nejen v rétorické, ale i praktické rovině může souviset s údajnou snahou Kremlu sjednotit Ruský svět. Jedná se o další starý koncept aktualizovaný ruským vedením pro legitimizaci jeho geopolitických cílů. Ruský svět zjednodušeně představuje celé území obývané etnickými Rusy. Ovšem už tady nastává problém, neboť někteří ruští politici považují Ukrajince a Bělorusy za jen trochu odlišné Rusy atd. K sjednocení Ruského světa se zavázal Vladimir Putin ve svém proslovu po připojení Krymu. Že k tomu dojde „krví a železem“ a ne pouze na kulturní úrovni je jasné minimálně od konce srpna. Jestli skutečně existuje plán na vytvoření samostatného Novoruska anebo jeho připojení k Rusku v rámci snahy o sjednocení Ruského světa ví zatím pouze za zdmi Kremlu.

V průběhu 19. století probíhal mezi západniky a slavjanofily střet o další směřování vývoje Ruska. Později se k nim ještě přidal proud eurasijců. První viděli budoucnost Ruska ve spojení s Evropou, druzí s ostatními pravoslavnými Slovany a třetí ve vytvoření nového kontinentu Eurasie, který by byl společným domovem východním Slovanům a některým turkickým národům. Po rozpadu Sovětského svazu měli jen krátce navrch západniky, ale tento směr se brzy dostal na okraj a dnes se k němu hlásí pouze některé protirežimní politické strany.

Zahraničně-politický kurs tak dále udávali spíše novodobí eurasijci a slavjanofilové. Za určitou podobu eurasijství pro 21. století se dá považovat projekt Eurasijské ekonomické unie, který má být spuštěn v lednu příštího roku. Obdobně za projev slavjanofilství můžeme považovat projekt Ruského světa. Oba dva projekty, které jsou nekompatibilní, mají v Rusku své zastánce i protivníky. Nicméně platí, že ruské vedení včele s Putinem využívá pragmaticky obou k naplnění svého hlavního cíle, kterým se zdá být obnova impéria. Je třeba si uvědomit, že v ruském kontextu impérium neznamená jen „velký stát“, ale je mnohem více provázané s historicko-náboženským vývojem země. Moskva již od 15. století touží být „Třetím Římem“. A Vladimir Putin si je dobře vědom toho, že Rusko nemůže být impériem, dokud nebude v rukou pevně držet všechny historické ruské země.

Článek byl původně publikován na SME.sk. 

Václav Lídl

Autor je analytik AMO

Follow @AMO_cz