Rozhovor s Prof. Jaroslavem Vackem

Jak vidíte Indii v současnosti a její pozici ve světě v politické a ekonomické sféře?

Indie nepochybně patří mezi politicky a ekonomicky přední státy světa, má významné postavení především v rámci regionu jižní a jihovýchodní Asie, ale také v celosvětovém měřítku. V oblasti Asie je nesporně také díky počtu obyvatel, a hlavně díky dynamickému rozvoji řady odvětví, nezastupitelným hráčem. Její ekonomické potence jsou na vzestupu a odráží se to i v postoji Indie k mezinárodním organizacím a ekonomickým uskupením. Přitom Indie vědomě navazuje na své tisíce let se rozvíjející intelektuální tradice a tyto záležitosti velice aktivně a systematicky sleduje a rozvíjí i v mezinárodním měřítku. Např. v rámci programu ITEC (Indian Technical and Economic Cooperation) pořádá od r. 1964 mezinárodní setkání a semináře a vybudovala síť kontaktů s více než sto padesáti zeměmi. A to je jen jeden příklad.

Jaké jsou hlavní problémy, kterým v současnosti Indie čelí?

Indie je zemí mnoha tváří s více než dvěma desítkami úředních jazyků s dlouhou historií, vzájemně nesrozumitelných nebo jen částečně, a v tom se do značné míry podobá Evropě jako celku. Avšak nad vší mnohovrstevnatostí kultury a náboženských uskupení stojí tradiční indické vnímání toho, co bychom mohli nazvat obrazem světa. Indie totiž dokáže svou vnitřní rozmanitost vnímat jako pouhé konkrétní projevy zásadní jednoty celku a preferuje toleranci, což dodává Indii punc jednoty.

Součástí této „jednoty protikladů“ je skutečnost, že země je uvnitř rozvinutá nerovnoměrně, jednak regionálně a jednak sociálně. Čelí řadě problémů, jako je regionální diverzita, růst počtu obyvatel a s tím spojený nedostatek pitné vody, a také bojuje s nedostatkem energie a chudobou.

Indické vzdělanecké a politické kruhy jsou si této vnitřní protikladnosti plně vědomy a vedle systematického studia těchto skutečností aktivně připravují další rozvoj jednak celku a jednak v regionech. Přitom Indie klade veliký důraz na soustavné vzdělávání a studium a např. už několik desítek let buduje v různých oblastních centrech tzv. centrální univerzity, kterým věnuje trvalou péči, také finanční. A to je nesporně veliká naděje pro budoucnost.

Jaký je Váš názor na výsledek voleb? Očekával jste tento výsledek?

Tyto volby jsou výrazem síly indické demokracie. Prakticky všichni očekávali vítězství Naréndry Módího a porážku kongresu a spekulovalo se jen, jak bude masivní. Módí je politikem, jehož vzestup indickou společnost silně polarizoval, a proto i diskuse v samotné Indii byly hodně vyostřené. Ale platí, že Indie je co do počtu obyvatel největší demokracií světa, volbám věnuje od samého počátku vzniku republiky velikou pozornost, a výsledky voleb jsou tudíž jasným obrazem postoje a preferencí obyvatelstva.

Jak ovlivní výsledek voleb další vývoj? Věříte, že se nové vládě podaří dosáhnout kýžených změn?

Toto se také dá jen obtížně odhadnout. Ale vzhledem k tomu, že premiér Naréndra Módí na svém předchozím působišti v Gudžarátu dokázal oblast učinit zajímavou pro investory, je tu jistý předpoklad, že bude schopen své zkušenosti aplikovat i v celonárodním měřítku. Myslím si, že na prognózy je příliš brzy. Ale volby nesporně prokázaly, že značná část obyvatelstva od nového premiéra očekává pozitivní výsledky a změnu. Dostal k tomu velmi silný mandát.

Celkově lze průběh posledních voleb a jejich výsledky vnímat jako výraz síly indické demokracie a nadějí do ní vkládaných. A jak už jsem řekl, indické vládní kruhy věnují volbám od samého vzniku Indické republiky velikou pozornost. V r. 2011 byl založen India International Institute of Democracy and Election Management (IIIDEM) pod patronací Volební komise Indie (Election Commission of India) a pro účely voleb se využívá nejnovější IT technologie (EVM – Electronic Voting Machines), kterou pro tyto účely indičtí počítačoví odborníci vyvinuli. Mimochodem, o tyto „stroje“ projevila zájem celá řada zemí.  

Jak vidíte pozici Indie ve světě za deset, patnáct let?

Lze očekávat stále výraznější postavení Indie nejen v rámci regionu jižní Asie, ale také v rámci Asie jako celku. A to vzhledem k ekonomickému růstu, rozvoji technologií, a také vědeckého poznání a vzdělání jako takového, jemuž Indie, jak už jsem řekl, věnuje soustavnou pozornost, včetně investic do vysokoškolského vzdělání a výzkumu. Nepochybně bude Indie patřit k předním mocnostem současného světa s velkou potencí v různých oblastech ekonomiky i vědy, a také politiky.

Existuje z indické strany zájem o evropskou kulturu? Co Indům obvykle říká Evropská unie?

Záleží, na jaké rovině komunikace se pohybujeme – pokud jde o univerzitní prostředí nebo prostředí politiky či obchodu, jsou samozřejmě dobře informováni. Ale v některých prostředích jsme prostě „Evropa“, za kterou se skrývá mozaika drobných zemí, které se podobají tak trochu Indii a jejímu složitému uspořádání. Samozřejmě pokud jde o velké země Evropy, tak tam většinou mají jasnou představu, ale menší země, včetně České republiky, znají spíše jen podle jména bez bližší představy. Českou republiku si řada Indů spojuje zejména s českými fotbalisty z anglické Premier League, zatímco Československo je stále mnohem populárnější značka. To mluvím o běžném občanském prostředí, nikoli o prostředí odborném. Ale i tam jsou některé nejasnosti, např. v Indii dnes jezdí velké množství Škodovek a pro většinu Indů (také díky reklamám v televizi) je to německé auto. Nicméně ve vzdělaneckých kruzích je jasné povědomí o jednotlivých zemích včetně naší republiky.

Češi Indii vyhledávají stále častěji jako turistickou destinaci, roste obliba jógy, indických restaurací i zájmu o kulturu. Čím to podle Vás je způsobeno?

Indie je určitě kromě jiného také vděčnou turistickou oblastí s velkou škálou zajímavých památek často sahajících až dva i tři tisíce let nazpět. Je to země přátelských lidí, kde se příjemně a levně cestuje. V posledních letech se tu výrazně zlepšuje turistická infrastruktura, vznikají místní cestovní kanceláře, které nabízejí profesionální služby. A nepochybně i různá letoviska s indickou ájurvédskou péčí a možností koupání v moři jsou velice přitažlivá. Myslím si, že Evropané, nejen Češi, hledají únik z hektického konzumního způsobu života a očekávají, že jim Indie poskytne na jejich problémy lék.

Ale nejde jen o oblibu jógy. Vztah české kultury posledních téměř 200 let k indickému prostředí motivovalo v první polovině 19. st. poznání, že staroindický sanskrt, který se dodnes používá v určitých prostředích i jako mluvený jazyk, je blízký češtině, respektive čeština sanskrtu. Tato překvapující podobnost představovala pro české obrozence velkou emocionální vzpruhu. Do té doby zanedbávaná a přehlížená čeština se ukázala být v mnoha ohledech podobná jazyku, který byl nositelem staré a rozvinuté kultury, tedy jazyku s vysokou prestiží. A proto se také v české literatuře průběžně zrcadlil zájem o indickou kulturu, literaturu a náboženství. Vedle Jana Nerudy, Julia Zeyera a Svatopluka Čecha je asi nejvýznamnějším představitelem tohoto zájmu Otokar Březina. Toto povědomí v dnešní generaci už není tak silné, ale i u středoškolsky vzdělaných lidí hrálo velkou roli až do první poloviny 20. století.

Jóga přišla na pořad dne teprve od poloviny 20. století a souvisí to s dalšími okolnostmi šíření moderních projevů indické tradice na Západ. To samozřejmě neznamená, že to je zanedbatelný aspekt, naopak, toto cvičení může člověku prospívat po stránce fyzické i psychické, pokud se provádí opravdu odborně.

Jak vidíte vývoj česko-indických vztahů do současnosti? Na čem je nejvíce třeba zapracovat?

Bez ohledu na období tzv. normalizace v Československu mají tyto vztahy za poslední půl století pozitivní charakter v různých oblastech styků, ať jde o kulturu, politiku nebo ekonomickou a obchodní spolupráci. Kulturní vztahy navazují například na dobré styky našich prvorepublikových indologů s představiteli indické kultury a osvobozeneckého hnutí. Zde asi na předním místě stojí přátelství indologa prof. Vincence Lesného a Rabíndranátha Thákura, bengálského básníka a nositele Nobelovy ceny.

Ve druhé polovině 20. století se rozvíjely styky obchodní a ekonomické, ale také kulturní. V rámci mezistátních dohod u nás studovalo mnoho indických studentů nejrůznější obory technické, ale také lékařství. Dodnes v Indii potkávám řadu techniků nebo lékařů, kteří mluví česky, protože v Praze vystudovali před dvaceti a více lety. Tehdy byla kulturní a vědecká výměna mezi našimi zeměmi velice rozvinutá.

Pověstná je spolupráce pražské a plzeňské Škodovky a BHL (Bharatiya Heavy Electricals) v Haidarábádu, kde celou řadu let i na nejvyšších manažerských místech působili inženýři, kteří v 60. letech strávili několik let na praxi v Praze nebo Plzni. Jiným projevem tohoto trendu je nepochybně i zmíněná skutečnost, že dnes v Indii potkáváte stále více automobilů Škoda, které se zpočátku dovážely a nyní se už částečně vyrábějí z dovezených dílů na místě.

Myslím si, že to je velice pozitivní obraz a že je na co navazovat. Asi by další zlepšování styků mohla katalyzovat podpora výměnných pobytů studentů a akademiků. Uvítali bychom možnost stáží pro naše studenty na univerzitách v Indii, případně podle jejich zájmu i praxe v českých či indických partnerských podnikatelských subjektech, což by jistě bylo oboustranně prospěšné.

Do jaké míry střet indické a české kultury ovlivňuje navazování vzájemných obchodních kontaktů? Je komunikace Indů s Čechy horší/lepší než v případě našich sousedů (Slovensko, Německo, Polsko, Maďarsko)?

Nenazýval bych to střetem, ale spíše procesem vzájemného poznávání v rámci rozvíjení moderního dialogu na nejrůznější témata současného světa, nejen ekonomická, ale i politická a kulturní. Při vší dosavadní vzájemné spolupráci v řadě oblastí je samozřejmě stále co rozvíjet. A takový dialog při nedokonalé informovanosti na té či oné straně může v moderní komunikaci ke střetu vést. Nicméně právě odborné studium jazyků a kultur odlišných oblastí (a to se netýká jen Indie) pomůže usnadnit vzájemné pochopení a porozumění, a především respekt. A to by mělo být naším cílem obecně. Co se týče ostatních zmíněných zemí bývalé „východní Evropy“, obecně lze říci, že od 50. let se moderní orientalistika (nejen indologie) aktivně rozvíjela do značné míry právě zde.

My na tento trend dnes systematicky navazujeme také formou odborné spolupráce, pořádáním konferencí společně s pracovišti z těchto ale i dalších evropských zemí. V tomto ohledu vyvíjel zvláště náš ústav v poslední patnácti až dvaceti letech velkou iniciativu. V této chvíli odhlížím od skutečnosti, že u nás byla po r. 1970 indologie postižena (z ne zcela zřetelných důvodů) silnou redukcí a do r. 1990 se pěstovala nebo „byla dovolena“ pouze hindština. A to při všem přátelském vztahu s Indickou republikou. Po roce 1990 jsme ostatní indické jazyky (bengálštinu, tamilštinu a sanskrt) začali opět budovat a nyní se nám po zhruba 25 letech podařilo vychovat novou generaci, která už se těmto otázkám může věnovat opět odborně.

O tom, že tato skutečnost přispívá ke komunikaci s Indií obecně, není pochyb. Jsme totiž v mnohém ohledu velmi rozdílné mentality a studium kultury a jazyků pomáhá onu jinakost pochopit. Tím se lze vyvarovat eventuálních problémů v různých situacích, a také při navazování obchodních kontaktů. Náš ústav například nabízí na toto téma odborné konzultace a semináře.

Je pro vzájemný obchodní kontakt s indickou stranou nutná jazyková vybavenost/přítomnost překladatele? Jakých jazyků se to týká?

Jistě záleží na konkrétních případech. Indičtí obchodníci umějí anglicky, a tak s nimi lze v odborné rovině komunikovat poměrně snadno. Ale nejde pouze o toto. Za určitých okolností je asi překladatel vhodným pomocníkem, nicméně nejedná se jenom o jazykovou komunikaci. Jde o komplexnější jev komunikace kulturní, která je v pozadí každého kontaktu s jiným kulturním prostředím a která má v každém prostředí své samozřejmé zásady, zvyklosti, a to nejen jazykové, ale do značné míry i mimojazykové – a čím vzdálenější země a kultura, tím to může být složitější. Přitom často stačí alespoň vědět, doslova jaké slovo říci nebo neříci, kam se podívat nebo nepodívat, kolik kroků udělat, apod.

Cílem by mělo být vzájemné porozumění a oboustranné výhody, nikoli jak na někoho vyzrát. Ale to je myslím v naší tradici celkem srozumitelné.

Za určitých okolností je samozřejmě vhodné překladatele použít, zvláště při oficiálnějších příležitostech. Ze zhruba 20 oficiálních jazyků jde pro takové účely komunikace především o hindštinu, bengálštinu a tamilštinu.

V čem myslíte, že může Česko-Indická obchodní komora napomoci při vzájemném kontaktu českých firem s indickými?

Obchod není sice má odbornost, ale myslím si, že při složitosti současných mezinárodních styků i při zmiňované složitosti mezikulturní komunikace může napomoci tím, že bude vytvářet odborný networking, případně pomůže ve zjemňování forem komunikace v duchu onoho mezikulturního dialogu. To je určitě potřebné pro různé obchodní sféry i pro různé teritoriální oblasti v rámci Indie. Komora svým odborným ekonomicko-právním poradenstvím může napomoci eliminovat technické překážky a ve spolupráci s námi také překážky komunikační.

Jak jsem nedávno řekl při jiné příležitosti – „Nedorozumění jsou příliš nákladná. Je třeba spíše hledat způsoby, jak si porozumět.“

Mohl byste představit v krátkosti Ústav jižní a centrální Asie Filozofické fakulty UK, jehož jste profesorem a dlouholetým ředitelem?

Ústav jižní a centrální Asie má zaměření na Indii a Indonésii na jedné straně a na druhé straně na Mongolsko a Tibet. Kromě toho také zatím vyučujeme romštinu, která je původně indickým jazykem, ale dnes je prakticky součástí evropského prostoru.

Co se týče Indie, tak vedle výuky čtyř indických jazyků – hindštiny, bengálštiny, tamilštiny a sanskrtu – jejich literatur a celkového pohledu na indické dějiny a kulturu se věnujeme výzkumu zaměřenému na témata spojená s těmito jednotlivými specializacemi:

hindština a jazykověda Indie – doc. dr. S. Kostič

tamilština a moderní ekonomická problematika Indie – dr. ing. S. Bendíková

bengálština a současná problematika severní Indie – dr. M. Hříbek

sanskrt a moderní společenské problémy Indie – dr. Z. Štipl

tamilština a tamilská jazykověda – dr. P. Hons

Pokud jde o mne, učil jsem v různých dobách tamilštinu, sanskrt a také mongolštinu a věnuji se popisné a srovnávací jazykovědě a starotamilské literatuře (v kontextu literatury sanskrtské)

Už jsem se zmínil, že rozvíjíme bohatou mezinárodní spolupráci jednak s evropskými indologickými centry, a také s indickými specialisty. Vydáváme dva mezinárodní odborné časopisy, jeden zaměřený na indickou literaturu a druhý na otázky mongolistiky a tibetanistiky. A rád bych zdůraznil, že jsme pozitivně vnímáni nejen v Indii a v Mongolsku, ale i na partnerských pracovištích v Evropě.

Jak jsem také naznačil, indologické obory jsme po r. 1990 začali budovat nově a za poslední dvě desetiletí se nám podařilo „postavit na nohy“ filologické studium jazyků a literatur. To je nezbytný odborný základ a východisko pro věcné poznávání každé oblasti. Zatím nás v tomto našem úsilí poněkud omezovaly ekonomické podmínky a míra finanční podpory vědy na vysokých školách.

Nicméně jsme optimisté a věříme, že se nám bude dařit podmínky zlepšovat. Pro další rozvoj oboru bychom rádi dále rozvinuli především studium historie a současné problematiky ekonomické a politické, případně dalších specielních otázek, které pomohou vytvářet komplexní pohled na celé teritorium a přispět k jeho správnému pochopení. A to je rozhodně žádoucí jako odborná opora pro další formy spolupráce s daným teritoriem.

Jen ještě dodám, že také na akademické půdě máme demokracii a na podzim zvolíme jednoho z našich kolegů jako mého nástupce na ředitelské místo. Je to náročná administrativní i odborná práce, a je proto prospěšné dodržovat jistou rotaci, jak je to ostatně na naší fakultě po r. 1990 obvyklé.

Jak vnímáte spolupráci Česko-indické obchodní komory a Ústavu jižní a centrální Asie Filozofické fakulty UK? V jaké oblasti vidíte prolnutí naší spolupráce a kde očekáváte výsledky?

Velice si vážíme zájmu o vzájemnou spolupráci ze strany Česko-indické obchodní komory. Domnívám se, že právě v duchu toho, co jsem zdůraznil výše ohledně komunikace s jinými kulturami, může naše odbornost a zkušenost obohatit práci Česko-indické obchodní komory a přispět k jejímu úspěšnému působení. Z naší strany jde především o satisfakci v tom smyslu, že naše odbornost může kromě rozvíjení vlastní vědecké a odborné tématiky přispět také v konkrétní sféře styků s oblastí, které se věnujeme. A to doufám, že bude obecně tím zásadním vkladem pro budoucnost obou našich cest.