Jak Česko přichází o prezidentský majestát

Za posledních pár týdnů dokázal Miloš Zeman řádně rozproudit diskuzi české veřejnosti nad některými výroky a kroky, které podnikl ve funkci prezidenta republiky.

Obočí řady občanů se začalo zvedat s kontroverzemi spojenými s přípravou udělování státních vyznamenání a následnou vlastní ceremonií 28. října. V mezičase byl údiv mnohých spolu s přibývajícím zděšením přiživován zprávami z prezidentovy návštěvy Číny. Když už mohli občané nabýt dojmu, že své obočí nezvládnou pozvednout výše, prezident hranice jejich očekávání opět dokázal posunout. Řeč je o jeho vulgárním vyjadřování v pořadu Hovory z Lán, který v neděli večer v přímém přenosu odvysílal Radiožurnál.

Český rozhlas několik hodin po odvysílání vydal tiskové prohlášení, ve kterém uvádí, že „nic nenamítá proti vyhrocené diskusi a silným argumentům. Je ale přesvědčen o tom, že vulgární výrazy do vysílání média veřejné služby nepatří.“  To měl správně na paměti i moderátor pořadu. Je skandální, že ho Miloš Zeman postavil do pozice, kdy moderátor musel svého prezidenta napomínat za užitý slovník. Český rozhlas zatím zvažuje, zda bude v přímém přenosu Hovorů z Lán pokračovat, nebo přejde k vysílání ze záznamu.

Vzhledem k okamžitým četným reakcím na sociálních sítích a v médiích jistě není nutné opakovat vulgarity použité Milošem Zemanem ve vysílání. Bezesporu je ale nezbytné diskutovat o tom, proč je naprosto nepřípustné, aby hlava státu do svého slovníku zahrnovala určité výrazy. Prezident jako reprezentant státu vně i uvnitř hranic má být především ztělesněním neotřesitelné morální autority. Má občany spojovat, být jim ve svém jednání příkladem. Prezidentství má být motorem chodu a budování politické kultury dané země. Ve spojení výrazů jako „prezidentství“, „morální autorita“ a „politická kultura“ se navíc jistě mnohým z nás vybaví osobnost T. G. Masaryka a jeden z jeho příhodných citátů: „Nesprávné je dělat rozdíl mezi mravností velkou a malou. Že se politik v zájmu státu nemusí a nemá ohlížet na mravní předpisy. Věc se má ve skutečnosti tak, že člověk, který například lže a podvádí v životě politickém, lže a podvádí také v životě soukromém a naopak. Jen člověk slušný bude slušný vždy a ve všem.“

Které prezidenty tedy Miloš Zeman konkrétně myslel, když mezi svými důvody nepozvání dvou rektorů na udělování státních vyznamenání zmiňoval „hájení prestiže prezidentů“? Na odkaz T. G. Masaryka myslel těžko, když přihlédneme k jeho vystoupení v Českém rozhlase.

Co můžeme od svého prezidenta čekat příště? Čeká nás novoroční projev plný urážek, bonmotů a dehonestace celého prezidentského majestátu, a to vše v duchu úsloví „jak na Nový rok, tak po celý rok“, po kterém nás spolehlivě přejde chuť na sváteční oběd? Jak dlouho ještě sneseme pohled do zrcadla, které naší společnosti prezident Zeman nastavuje? Záleží na nás samotných, zda si v odrazu tohoto zrcadla zachováme vlastní důstojnost, slušnost a hodnoty. Pokud Miloš Zeman není schopen být vzorem a vůlí těch „dolních deseti milionů“, které hodlal dle vlastních slov ve své funkci zastupovat, měl by Parlament začít jednat a požadovat od prezidenta vysvětlení nejen  jeho vyjadřování v Českém rozhlase.

Nejde o to, hrát si na morální či lingvistickou policii. Ať jako první hodí kamenem ten, kdo občas nepoužije některý z tolik úlevných hrubých výrazů, které pestrost češtiny nabízí. Avšak použije je racionálně uvažující jedinec ve formálním rozhovoru? Na veřejnosti a ve výkonu své funkce? Ve veřejnoprávním sdělovacím prostředku s vědomím, že jej může poslouchat několik milionů lidí? Nikoliv.

I prezident Zeman si je jistě vědom tíhy zodpovědnosti výkonu funkce se společenským přesahem. Snadno si vzpomeneme, jak loni v květnu odmítl jmenovat profesorem historika Martina C. Putnu za jeho transparent na Gay Pride s textem „Katolické buzny zdraví Bátoru“, který reagoval na homofobní postoje Ladislava Bátory, poradce bývalého ministra školství Dobeše.

Když už nic jiného, měl by mít Miloš Zeman na paměti, že pokud bude svůj styl vyjadřování udržovat v této vulgární a rádoby neotřele nonkonformní rovině, občané této země začnou svoji směs znechucení a hanby zaměřovat téměř výhradně na formu jeho sdělení. Obsah tak zůstane dokonale upozaděn. Nemůže to ale koneckonců být prezidentovým záměrem donutit nás opomíjet obsah jeho sdělení a směr, který tím naší zemi vytyčuje?

Klára Hendrychová je spolupracovnicí think-tanku Evropské hodnoty.