V čem má Václav Klaus pravdu?

Rozšafný člověk by mohl jednoduše odpovědět, že v ničem. Přesto některé Klausovy teze stojí za pozornost. Bývalý prezident Václav Klaus opět umně rozvířil českou politickou debatu, když obvinil svého předchůdce Václava Havla takřka ze všeho špatného, co dostala do vínku nová česká demokracie na přelomu 80. a 90. let minulého století.

Zlí jazykové tvrdí, že právě proto současný prezident Zeman bezodkladně vypustil do veřejnoprávního éteru několik nemístných vulgarit, aby svého věčného rivala přebil a uzurpoval zájem nejenom médií pro sebe.

Kontroverzní rozhovor Václava Klause pro MF Dnes by však neměl být tak lehce odbyt. Jeho nadpis zněl: Nikdy Havlovi neodpustím. Co však konkrétně Klaus nemůže ani dnes odpustit? Klaus dle svých slov nikdy do konce svého života Václavu Havlovi a podobným lidem nedopustí, že oni (politické) strany tak znesvěcovali a poškozovali svými výroky, že lidi od těch stran vlastně odháněli a tím pádem ty strany byly vyprázdněné, řada lidí do nich jít nechtěla, téhle antipropagandě spousta lidí uvěřila.

Nutno přiznat, že Václav Klaus má velkou pravdu, že rozklížený systém politických stran je jedním z hlavních problémů současného nejen politického marasmu v České republice.

Může však za to, že jsou české politické strany v mezinárodním srovnání nefunkční, oligarchické, vnitřně vyprázdněné a často prostě hloupé Václav Havel? Havel se svou vizí „nepolitické politiky“ na apriorním špatném obrazu politických stran určitě částečně podílel. Dle mého soudu však jeho „negativní“ vliv nebyl nijak zásadní.

Někdo by mohl naopak namítnout, že je to Václav Klaus kdo postupně stál u takřka všech „morových ran“, které polistopadový režim postihly. Byl to on, kdo nezvládl privatizaci, kdo lavíroval v začlenění do mezinárodních struktur a kdo ukončil svou prezidentskou kariéru kontroverzní amnestií.

Především však právě Klaus nese největší podíl na zničení polistopadové politické kultury a zejména politických stran. Nejprve bagatelizoval podvodné financování ODS, což vedlo k rozkolu na pravici. Jeho nejdokonalejším tahem na cestě za znemožnění zavedených politických sil však bylo jeho samotné zvolení na hrad v roce 2003. Tím spolehlivě na dlouhé roky ochromil překvapenou sociální demokracii a postupně pomalu rozklížil i vlastní stranu ODS. Je to tedy naopak Klaus, kdo umožnil vznik vyprázdněným jepičím hnutím (jež jsou symbolem dnešní politiky), kdo odradil mnohé od vstupu do zavedených stran a kdo promarnil komparativní výhody, které i v této otázce ČR ve Střední Evropě v 90. letech měla.

Mimochodem, Klausovo tehdejší zvolení nepřímo stojí i za zavedením přímé volby prezidenta republiky a tedy redefinice českého ústavního systému vstříc silným (a aktivním) prezidentům.