Thor Heyerdahl

Svými velkolepými výpravami a originálními teoriemi byl kontroverzní postavou a účastníkem diskuzí o dávných kontaktech a šíření kultur. Z četných norských zdrojů mj. v podobě serveru Muzea Kon-Tiki a encyklopedií se dočtu, že tento vystudovaný zoolog pobýval na Markézách, kde studoval polynéskou kulturu a její původ. Po zevrubných archeologických a etnografických studiích materiálu odtud, mezi Indiány na pobřeží Britské Kolumbie v Kanadě a jihovýchodní Asie přednesl hypotézu o tom, že první Polynésané pocházeli z Jižní Ameriky, v rozporu s převládajícím ponětím o jihovýchodoasijském původu.

Málokdo se připojil k Heyerdahlovým hypotézám, a tak se rozhodl vyplout na moře a dokázat tím, že Polynésie byla v dosahu jihoamerických mořeplavců ještě před Kolumbovým příchodem a že souostroví bylo osídleno právě jimi. Jeho inspirací byly vory Inků z balsy vyráběných v Peru, odkud také vyrazil. Vor Kon-tiki byl pojmenován po bájném bohovi slunce-mořeplavci společném pro inckou říši a polynéské souostroví a byl přesnou kopií těchto vorů. Jak se připravoval na výzkumnou výpravu? Díky měsíční praktické nauce u náčelníka Teriieroo na Tahiti se Heyerdahlovi dařilo žít zcela soběstačně bez pomůcek moderních civilizací.

Jak probíhala cesta? Posádka o šesti osobách se plachtila díky větru a proudu 8000 km a 101 dní, zatímco prováděla různé průzkumy např. mořských proudů a směru větrů. Výstupem z cesty mu byla publikace Američtí indiáni v Tichomoří. Teorie za výpravou Kon-Tiki, kde představil svoji hypotézu odbornému obecenstvu a podložil ji rozsáhlým archeologickým, etnografickým, mytologickým materiálem, legendami, etnohistorií a fyzickou antropologií kromě botanickými a zoologickými daty. Na tomto základě postavil Heyerdahl své tvrzení, že první vlna osídlení v Polynésii přišla z Peru cca. 500 našeho letopočtu a že příp. další následovala ze severozápadního pobřeží Ameriky v období přibližně od r. 1100 do r. 1300.

Aby dále stavěl na své argumentaci, zorganizoval v r. 1953 archeologickou výpravu na Galapágy, kde spolu se dvěma archeology přišel na bohaté nálezy indiánského původu, a to jak z dob Inků, tak ze starších dob. Takové nálezy nebyly předtím v Polynésii nikdy objeveny. Následovala další archeologická výprava o 25 účastnících v první 1955-56 na Velikonoční ostrov a další polynéské ostrovy.

Na Velikonočním ostrově zmapoval tři kulturní epochy, přičemž obří kamenné sochy patří do druhé epochy. Byly odkryty sochy jiného druhu, jež vykazují podobnosti se sochami na bolivijské vysočině. Na polynéském ostrově Rapaiti bylo vykopány rozvaliny města Moronga Uta, což je největší stavba, jež je ze souostroví známa. Heyerdahl se na Velikonoční ostrov vrátil v r. 1986 a o tři roky později vyšla kniha o tom, jak byly obří sochy přepravovány a vztyčovány. Výsledky experimentů českého inženýra Pavla Pavla vrhly světlo na pradávné záhady přesunu takových 15tunových soch: Pro nepočetnou skupinku dělníků bylo možné sochu uvést sochu do pohybu tak, že pomocí lan připevněných k hlavě a pasu ji rozhoupali do stran a pak tahali za lana uvázaná kolem pasu a socha tak mohla „kráčet“.

Dnes ovšem je jeho pohled na dějiny osídlení Polynésie a tamní pohyb kultur opět nejistý, a to mj. kvůli novějším průzkumům DNA.

Avšak dobrodruh a vědec chtěl vysvětlit také archeologické nálezy v Americe naznačující kontakty přes moře přes 5000 lety a vydal se z Maroka na papyrovém voru Ra podle vzoru lodí, který používali staří Egypťané na Nilu a který ještě dnes používají indiáni na jihoamerickém jezeře Titicaca, jež Heyerdahlův vor také postavili. Podnikl dva pokusy, z nichž druhý, v r. 1970, byl uskutečněn až do cíle v Barbadosu. Trval 6100 km za 57 dní. Velice se zasazoval o práci ve prospěch životního prostředí, psal rovněž o přelidnění zeměkoule a podával zprávy OSN o znečišťování moří poté, co byl k tomu vyzván tajemníkem organizace. Posádka sbírala z moře hrudky dehtu. Tím chtěl zvyšovat vědomí kolem nutnosti zastavit znečišťování moří. Heyerdahl byl poradcem, zaštiťoval mnoho organizací a iniciativ, přednášel a byl členem porot, mj. té, jež uděluje cenu životního prostředí OSN.

V r. 1977 se vypravil na voru Tigris, jenž byl postaven v Iráku a odtud také plul 6800 km přes Káráčí do Džibutska, kde byl vor spálen na protest proti válce na Rohu Afriky. Heyerdahla zaměstnávala otázka, zda původně existovala komunikace mezi třemi „mateřskými“ civilizacemi v Mezopotámii, Egyptě a údolí Indu. V těchto třech oblastech znázorňovali prehistoričtí umělci slaměný vor toho samého druhu, jenž využil pro připlutí Atlantiku. Pak následovaly výzkumy na Maledivách, kde spolu se skupinou archeologů odkryl zbytky po předmuslimských osídlencích, mj. chrám ve tvaru pyramidy a zvláštní druh škeblí, který byl pro místní blahobyt důležitý. Dále prováděl studium pyramid na Tenerife a vedl archeologické vykopávky poblíž Túcume v severním Peru kde nálezy podporují Heyerdahlovou hypotézu o tom, že lidé v oblasti se zabývali mořeplavectvím již v předkolumbovské době.

Několikrát mu šlo o život. Na Markézách onemocněl, během plavby na Kon-Tiki byl zachráněn před utonutím (od dětství se bál vody a nebyl dobrým plavcem) a jeho i celou posádku ohrožovali žraloci a divoké bouře.

Jak inspiroval další mořeplavce? Prozkoumáváním světa a oslavováním vědy. Svým plachtěním na mořích ukázal, že v dávnověku mohl člověk ovládat plachtu dříve, než vynalezl sedlo nebo kolo a že moře je spojnicí kulturních národů světa od té doby, co začaly nejstarší známé civilizace stavět oceánské lodě.

Nutno dodat, že v Norsku v r. 2012 vyrobili velice nákladný film Kon-Tiki, označován za jeden z největších filmařských podnětů v Norsku vůbec. Ten byl ovšem kritizován za to, že si filmaři údajně dovolili příliš velké umělecké svobody a že zkreslili některé osobnosti i dění. Nakonec mu nebyla udělena cena Oscar, na rozdíl od původního dokumentáře z r. 1951.

O dalších vědeckých počinech spojovaných s jeho jménem by se dalo ještě napsat velmi mnoho, ale to nechme na jindy. Ovšem příslušné profesní komunity reagovaly většinou tím, že odepsaly jeho výzkumnou věrohodnost. A tak si šel za svým a moc se neopíral o vědecké příspěvky ostatních.

Thor Heyerdahl napsal celkem 22 knih, přičemž se několik z nich staly bestsellery. Např. kniha Kon-Tiki byla přeložena do více než 70 jazyků a bylo prodáno již přes 50 milionů výtisků.

Podle ředitele pro marketing a komunikaci muzea Kon-Tiki Halfdana Tangena jen málokdo chápe, jak byl vědec, objevitel a zprostředkovatel Thor Heyerdahl významný. Když přišla zpráva o jeho smrti 18. dubna 2002, tak to byla nejvíce vysílanou zprávou na světě. Podle jednoho průzkumu řadí Norové Thora Heyerdahla na třetí místo mezi mezinárodně proslulými Nory. Před ním najdeme jména Nansen a Amundsen. I tak lze věřit tomu, že jde o mezinárodně nejznámějšího Nora všech dob. I dnes je velice oblíbený a jeho muzeum v Oslu navštěvuje každoročně cca. 220 000 osob.

Výročí se patřičně připomíná muzeem, kde byl Vor Kon-Tiki zrestaurován a výstava byla doplněna dalšími předměty, které měl sebou Thor Heyerdahl na plavbě přes Tichomoří a výstava lépe než předtím znázorňuje život na palubě, kdo byli členové posádky a co se s nimi stalo. Jiná, putovní výstava se vydala do Německa, Ruska, Velké Británie a Itálie.