Zeman z Lán - 3:0

Profesor sociologie Milan Petrusek na okraj jedné své přednášky řekl, že základní funkcí společenského vědce je rozlišovat mezi podstatným a nápadným v sociální realitě. Stejně jako on si nemyslím, že by to byla výsada společenských vědců. Souzním s tím, že je to povinnost.

Rozlišovat podstatné a nápadné umí dobře i prezident Zeman a řekl bych s ohledem na poslední dny, že české veřejnosti to dostatečně předvedl. Všimli si toho už i jinde, napříč kavárnami a hospodami, ale i v rozličně názorově orientovaných periodicích. Připojuji se k této interpretaci, která je založena na odhadu, že Zeman svou hrubostí zahání podstatné otázky. Nabízím tři. A dokud na ně veřejnost nedonutí prezidenta jasně odpovědět, bude to tři nula. Zápas je to ještě na čtyři roky.

Je trest pro Pussy Riot přiměřený?

V notorický známém díle Černí baroni je situace, kdy smyčcové kvarteto "tvoří traja súdruzi buržoasního původu". Na to, že přeci hrají krásně, odpoví politruk bez zamyšlení: "O tom, co je krásné rozhodujeme my. Strana." Podobně tomu bylo v procesu s Plastic People of the Universe, na podobnou notu (dobře si vědom vědomosti a postojů velké části české společnosti ohledně Pussy Riot a Plastic People) zahrál i Miloš Zeman. 

Situace, kdy politik rozhoduje o tom, zda se jedná o pornografii, umění nebo vandalismus je špatná už ze své podstaty. V našem případě přehlíží to hlavní - je odnětí svobody přiměřeným trestem za ten čin a jak se to má s ochranou lidského práva na svobodu projevu? To, že se místo toho (doslova) bavíme o nuancích překladu "Pussy Riot", je znevážení nejméně dvou evropských tradic: oddělení práva od náboženství a vysoké hodnota svobody slova. Proto tedy jedna nula pro Zemana. Nakonec, hájit odnětí svobody za urážení majestátu by neměl ani Miloš Zeman. V rámci pudu sebezáchovy.

Bude nyní létaní soukromými tryskáči českých miliardářů součástí zahraniční politiky?

To, že součástí zahraniční politiky je otevírání dvěří investorům, nezpochybňuje v ČR téměř nikdo. Stejně tak málokdo zpochybňuje, že nekontrolované pronikání byznysu do politiky je podstatným faktorem problémů české společnosti. Co víc by to mělo symbolizovat než prezident v oblacích zcela o samotě s předním českým investorem (který ale jaksi odvádí daně tak trochu jinde). Když pomineme symbolické pokoření státu, kdy prezidentovi není dost dobrý servis, který mu česká společnost dopřává, ptejme se jasně, co si vlastně Zeman o aktivitách PPF myslí.

Je v souladu s jeho sociálním cítěním (na Hrad jej vyslala velká část tzv. levice) létat v letadle placeném ze zisku na trhu nebankovních půjček, které se stále častěji stávájí přítěží domácností oněch zemanovských dolních deseti milionů? Jakým dalším hráčům na českém trhu se podaří dostat prezidenta do svého letadla k soukromému jednání? To, že se nyní bavíme o vhodnosti spojení "zkurvit služební zákon", to je dva nula pro Zemana.

Jaké přesně praktiky stabilizace společnosti se můžeme učit v Číně?

Že současná vláda opustila kurs zahraniční politiky, který - byť selektivně - se opíral o otázku lidských práv, není žádná novinka. Také to, že Čína je hráč, kterého nelze pomíjet a který (jako každá společnost) nabízí mnoho inspirací, nikoho nepřekvapí. Proč si ale Miloš Zeman vybral zrovna obdiv k čínské politice stabilizace společnosti? To zůstává nepříjemnou otázkou. Není tomu totiž tak, že bychom praktiky čínské cesty ke stabilní společnosti vůbec neznali.

Ptejme se tedy prezidenta na to, co přesně z repertáru čínské vynalézavosti by rád v České republice viděl. Které faktory, tušíme v jeho obdivu, vedou k tomu, že čínská společnost je stabilnější než česká? To, že se nyní bavíme na téma, zda může Miloš mluvit jako Karel, je tři nula pro Zemana.

Je pravdou, že odvádění pozornosti od přešlapů se Zemanovi daří čím dál méně. Podstatné informace se daří stále méně přebíjet eskalací vulgarit a překvapivých osobnostních rysů našeho prezidenta. Zbývá ovšem ještě umět sociálně relevantní informace překlopit v sociálně relevantní (tedy účinnou) akci. Zatím se ubíráme směrem volajícím po sesazení prezidenta. Je otázkou, zda je to legitimní a reálný cíl. Možná by pro začátek stačilo vyrovnávat skóre a jenom trvat na tom, že na podstatné odpovědi by měl prezident odpovídat. Lhostejno, jakým slovníkem, když už si nemůže pomoci. Tato cesta je prosta revolučního nadšení nad porážkou hlavy státu, je však plna drobné práce občanské.