Český prezident užívá nepravdivá tvrzení podle linie Kremlu

O rozhovoru Miloše Zemana v čínské televizi již bylo řečeno a napsáno mnoho. Médii, veřejností i zákonodárci, tónem pobouřeným i neutrálním. Přesto z něj dosud nebylo vzpomenuto vše, čemu musí být kriticky věnována pozornost v souvislosti s prezidentovým vystupováním za hranicemi ČR.

Z mnoha nepříjemných detailů daného interview zůstal dosud téměř bez povšimnutí jeden výrok související s Ukrajinou. Při dotazu moderátora na prezidentův názor ohledně ukrajinské krize Miloš Zeman mimo jiné pronesl:

„Jedním z prvních kroků nové vlády bylo zrušení ruského jazyka na území Ukrajiny, což byl úplný nesmysl. Byl to myslím jeden z faktů, který vyprovokoval občanskou válku.“

Především je nezbytné zdůraznit, že se toto tvrzení nezakládá na pravdě. Ano, o „ztrátě platnosti“ zákona o základech státní jazykové politiky sice rozhodl ukrajinský parlament 23. února 2014, dva dny po rozhodnutí zformovat novou vládu a uprchnutí Viktora Janukoviče. Co už ale Miloš Zeman nezmínil, je, že o několik dní později, 28. února, úřadující ukrajinský prezident Oleksandr Turčynov návrh vetoval, a tudíž zákon nevešel v platnost. Navíc to ani nebyla vláda, která pokus o zrušení zákona iniciovala, ale samotný poslanec Svatoslav Kirilenko. Z prezidentovy strany se tedy jedná o velmi problematickou formulaci. Jistě by bylo mnohem příhodnější tvrzení typu: „Jedním z prvních kroků jednoho z poslanců ukrajinského parlamentu byl pokus o zrušení ruského jazyka na území Ukrajiny, což byl úplný nesmysl.“

Vyvstává zde tedy otázka, zda byl prezidentův neúplný a nepravdivý výrok omylem, nebo snad záměrnou nepravdou přisluhující ruské propagandě? Informaci o „zrušení zákona o základech státní jazykové politiky“ lze každopádně v této podobě vyčíst například ve zprávách tiskového oddělení velvyslanectví Ruska. Naopak z informací agentury Reuters je možné správně zjistit, že záměrem ukrajinské vlády byla podpora „decentralizování větší míry moci na lokální vlády, včetně oficiálního jazyka“, což reflektovalo požadavek rusky hovořících protestujících na východě Ukrajiny. Turčynovův záměr vetovat návrh zákona potvrdila i ruská agentura ITAR-TASS.

Dle Ústavy ČR prezident „zastupuje stát navenek“, v tomto případě tím, že používá neúplné, respektive špatně formulované výroky, doplácí na pofidérní zdroje, nebo zkrátka lže. Chyba by mohla být spatřována i na straně prezidentových spolupracovníků, kteří mu nesprávnou informaci ať už vědomě, či nevědomě mohli předat. V takové situaci by měl Miloš Zeman zvážit personální obměnu své kanceláře, protože za užívání chybných tvrzení bude tíha výčitek uvalována jedině na jeho ramena.

Jistě se nejedná o přehnané nároky na jeho rétorický cit. Cílem je pouze vyvarovat se situací, kdy český prezident vystupuje v zahraničí jako hlásná trouba Kremlu a tím přehlušuje hlas značné části české veřejnosti a vlády. V prezidentově manipulativním překrucování faktů se zrcadlí diskurz a někdy i argumenty, které používá ruský prezident Putin.

Do takřka globálních rozměrů pak mohou růst i pochybnosti nad postojem ČR v rámci transatlantického svazku. Je nasnadě připomenout některé prezidentovy výroky z uplynulých měsíců, které českou pozici v NATO a EU úspěšně podkopávaly. V případě zářijového summitu NATO ve Walesu, v otázce přítomnosti ruských jednotek na Ukrajině, například Miloš Zeman poznamenal, že „Praha bude žádat jasné důkazy o ruské přítomnosti na východě Ukrajiny“. Věnovat větší pozornost například informacím české zpravodajské služby tak musel českému prezidentovi doporučit švédský ministr zahraničí.

Podobnou epizodou prezidentova vyjadřování byla už jeho samotná účast na rhodoské konferenci Vladimira Jakunina, jedné ze sankcionovaných osob blízkých Vladimiru Putinovi. Zde pro změnu český prezident vyzval ke zrušení sankcí, které označil za „zbytečné a kontraproduktivní“. Takový výrok odporuje české pozici v rámci EU, která za podporou sankcí stojí.

Pan prezident by si měl ujasnit, za koho na mezinárodním hřišti kope, a pro budoucí rozhovory a projevy si například protřídit seznam citátů známých osobností, které tak rád používá. Připomenout by si tak mohl například slova T. G. Masaryka: „Vůdcem dobrým bude ten, kdo dovede sloužit a kdo cítí, že sám je veden a veden být chce.“ V těchto slovech lze totiž nalézt mnoho poučení.

Klára Hendrychová působí v Analytickém týmu think-tanku Evropské hodnoty