Potřebujeme demokraty

Po včerejší demonstraci za slušného prezidenta lze konstatovat, že jednotka "jedna kavárna" je zhruba pět až sedm tisíc lidí.  A během pochodu neskanduje ani jednu vulgaritu, což mě příjemně překvapilo. Byl jsem na demonstraci poprvé a musím říct, že je vlastně příjemné vědět, že člověk může zpívat hymnu přímo pod balkonem svého prezidenta, i mu otevřeně sdělovat, že se za něj stydí. Žijeme ve svobodné zemi, kde nás policisté poklidně doprovodí přímo před dveře prezidentovy kanceláře a nechají nás hradní nádvoří pokrýt transparenty.

Jsou věci, které mi principiálně vadí, ať už je to seznam desítek činů, kterými Miloš Zeman plive na českou politickou kulturu, úřad prezidenta republiky, nebo jakýkoliv zbytek mezinárodní pověsti, jaký naše země má. Proto jsem na tu demonstraci šel  rád. Stejně jako mi vadí Zemanovy pokusy o přepisování dějin tak, aby si někteří mohli připadat víc v pohodě, že na to před převratem alibisticky kašlali. Plně v souladu tak je, že na Albertov nebyli pozváni skuteční studentští vůdci Listopadu, nýbrž o Sametu hovořil například někdejší poslanec KSČ Miroslav Jansta.

Jenže, to jsou jen hodnotové spory o minulosti. Sice důležité pro naši vlastní identitu, ale skutečná hra o zítřek se hraje jinde. Pánové Zeman a Klaus jsou mentálně zamrzlí v osmdesátkách a občas v devadesátkách. Ničit mohou, ale zemi už reálně nepovedou.

Dnes nejmocnější člověk české politiky Andrej Babiš 25 let po revoluci nejvíc oceňuje, že se může cestovat a podnikat. Má to od něj to velkou váhu, když díky svému ohýbání hřbetu obojí mohl dělat ještě před revolucí.

Zní to vtipně, ale obsah je děsivý. Stejně jako u Zemanových slov o ruských aktivistkách nejde tolik o vulgarity, ale o plivání na lidi, kteří bojují proti brutální nesvobodě. Vicepremiér, majitel největší firmy a asi půlky médií, tím přesně potvrdil, co už tak dlouho víme. Že demokracii opravdu vůbec nerozumí. Když po něm chtěli vědět, co jsme svržením režimu získali, je to pro něj technické otevření hranic a podnikání. Nic spojeného s demokratickými hodnotami. Žádná svoboda v milionu různých forem, žádné geopolitické směřování, žádná existence reálného parlamentu, žádná svoboda projevu, žádné rozhodování si o vlastní zemi.

Možný budoucí předseda představenstva ČR vnímá změnu režimu pohledem čísel. O to víc jsou potřební další politici, kteří mají demokratické hodnoty skutečně pod kůží. Jako třeba Lubomír Zaorálek, který řekl, že vypískání Miloše Zemana není selháním jeho kritiků. A že prací politika je společnost sjednocovat.

Nepřijde další totalita. Ale pokud zemi povedou lidé, kteří přemýšlejí jen a pouze kalkulačkou, tak se obávám o povahu gulášového režimu. Nebude to hned a nebude to tolik vidět, stejně jako zplošťování veřejné debaty, které se děje už rok od té doby, co si oligarcha asi půlku českých médií prostě koupil.

Jak říkal TGM, potřebujeme ty demokraty. A potřebujeme jich co nejvíce. Jinak tu naše děti nebudou chtít žít. 

Jakub Janda je zástupcem ředitele think-tanku Evropské hodnoty.