Oslabení koruny ekonomiku postrčilo, ale neobrátilo

Výročí zahájení devizových intervencí využila ČNB k připomenutí zásluh její politiky na zlepšení stavu české ekonomiky za poslední rok. Viceguvernér Hampl ve svém článku (HN, 13.11.2014) uvádí, že za oživením ekonomiky nestojí v rozhodující míře zvýšení zahraniční poptávky. Zlepšení prý tedy musí být výsledkem změněných domácích podmínek a jelikož z nich přispěla změna vládní (fiskální) politiky k celkovému zvýšení poptávky jen mírně, bylo to údajně právě uvolnění měnových podmínek oslabením koruny, co způsobilo v české ekonomice zásadní obrat. V posledním bodě jinak logického řetězce se ale jeho argumentace dostává na tenký led.

Není pochyb o tom, že se stav české ekonomiky oproti polovině roku 2013 výrazně zlepšil, a to navzdory nepřesvědčivým výsledkům našich hlavních obchodních partnerů. Je rovněž pravda, že fiskální politika české ekonomice v posledních letech příliš nepomáhala. Nezpochybňuji ani, že oslabení koruny českou ekonomiku podpořilo, a to zejména přes zlepšení směnných relací v zahraničním obchodě a vyšší ziskovost exportérů. Označit oslabení kursu za hlavní faktor probuzení ekonomiky ovšem znamená ignorovat další procesy, které ji také ovlivnily v pozitivním směru.

Je dobré připomenout, že v mezičtvrtletním srovnání roste česká ekonomika již od druhého kvartálu 2013. K růstu taženému exportem se o kvartál později přidalo zlepšení v investicích a spotřebě. To vše se odehrálo ještě před intervencemi ČNB, i když jsme o tom tehdy vzhledem ke zpoždění při zveřejňování dat a jejich četným revizím neměli detailní informace. Co stálo za popsanými změnami?

V makroekonomickém pohledu pomohla české ekonomice realizace poptávky, odkládané v důsledku předchozí vleklé recese. Nastartování růstu spotřeby domácností, zejména předmětů dlouhodobé spotřeby, koreloval se zlepšením spotřebitelského sentimentu po vyprchání vlivu vládních úsporných opatření. K vyšší investiční aktivitě podniků zřejmě zase přispěla skutečnost, že si česká ekonomika v pokrizovém období uchovala pro investory atraktivitu. Probudila se díky tomu řada spících projektů, zejména v logistice a ve zpracovatelském průmyslu, kde investoři vsadili na střednědobou perspektivu regionu střední Evropy. Momentální nízká poptávka v Česku nebyla pro jejich rozhodování překážkou.

Druhým faktorem, který měl pro ekonomiku v té době relevanci, byla obměna modelových řad v tuzemských automobilkách. Ta zbrzdila českou ekonomiku koncem roku 2012 a v první části 2013, od poloviny 2013 ale opět přispívá k jejímu růstu a multiplikuje vliv oživení poptávky po automobilech na evropském trhu.

Sečteno a podtrženo, na oživení české ekonomiky se z poptávkové i nabídkové strany významně podílely cyklické faktory. Jejich působení lze částečně přičíst k dobru politikám, nikoliv ale směnnému kursu. Vláda a centrální banka mají zásluhu v tom smyslu, že jejich politiky udržely českou ekonomiku investorsky relativně přitažlivou. Nedopustily kupříkladu vznik nerovnováh v ekonomice, nestabilitu ve finančních institucích či zvyšování daní pro podnikatelské subjekty. Opomenutí cyklických souvislostí oživení české ekonomiky v argumentaci ČNB vyvolávání asociaci se rčením o lišce, která chválí svůj kožich.