Na Pardubicku jsem prožila čtvrtinu svého dosavadního života. (To zní opravdu zvláštně, vždyť mám pocit, že jsem se tam jenom tak mihla.) A nezakořenila jsem tam, jako ostatně nikde. I přesto zůstává krajem, ve kterém mám (doufám) nejvíc přátel.
Je místem dětství mých prvních čtyř potomků (chodívali jsme často do lesů a společně jsme se starali o zahrádku, jezdívali jsme k vodě, pouštěli draky, postavili spoustu sněhuláků a dvě iglú).








