Akcie nejsou drahé. Jsme na začátku déle trvajícího růstu

Optimisté vyhánějí akciové indexy na nová maxima a pesimisté bijí na poplach a vyzývají k přesunu aktiv do klidnějších vod. Kdo z nich má pravdu? Zde jsou jejich argumenty. 

Již šestým rokem v řadě jsme svědky rostoucího akciového trhu. Každého investora tedy zajímá, zda bude růst pokračovat, případně jestli má realizovat zisky a přesunout prostředky do jiných méně rizikových aktiv, nebo zda má držet hotovost a čekat na případný propad akciových trhů. Dnes tedy stojíme před otázkou, zda jsme na konci klasického cyklického oživení podporovaného expanzivní monetární politikou nebo jsme na začátku déle trvajícího strukturálního růstu.

Může se zdát, že historie nám předkládá dvě protichůdné odpovědi. Na dvacetileté bázi bychom měli v současné chvíli realizovat zisky, protože trh dosáhl vrcholu definovaného horní rovnoběžnou přímkou cenového kanálu – viz graf č. 1. Jde o taktiku ochrany dosaženého zisku pro investora, který v posledních dvaceti letech buď investoval na pravidelné bázi, nebo investoval jednorázově kdykoliv v tomto období v dolní polovině vytyčeného kanálu.

Graf č. 1 – Vývoj amerického akciového indexu S&P500 (zdroj: Bloomberg)

Pokud se ale na trh podíváme z trochu větší dálky, než je posledních 15 až 20 let, a vezmeme v úvahu i fundamentální analýzu, tak zjistíme, že se můžeme nacházet na začátku strukturálního růstu, který i začínajícímu investorovi nabízí příležitost pro zhodnocení finančních prostředků. Ostatně graf č. 2 ukazuje americký akciový trh z delšího časového úseku. Takže výše zmínění investor, který by již nyní mohl realizovat zisky, by měl stále zůstat zainvestován v akciích, a tím zvýšit výkonnost svého portfolia.

Graf č. 2 – Vývoj amerického akciového indexu Dow Jones Industrial Average (zdroj: Bloomberg)

Jsme tedy na konci cyklického oživení (graf č. 1) nebo na začátku rostoucího trhu (graf č. 2)? V prvé řadě si musíme odpovědět, zda současný nepřetržitý růst nevytvořil valuační bublinu na akciích. Graf č. 3 ukazuje vývoj poměru ceny k zisku akciového indexu S&P500. Přerušovaná fialová linka je dlouhodobý průměr za posledních 60 let. Z grafu je patrné, že poslední dva roky růst cen akcií doháněl dlouhodobý valuační průměr. V současnosti tedy máme akcie neutrálně zaceněny, a to i přes jejich historická maxima.

Akcie nejsou drahé, jak se mnozí domnívají. Proto možnost větší korekce z grafu č. 1 pozbývá na své síle. Naopak druhý scénář (začátek strukturálního růstu) je více pravděpodobný. Jednak k částečnému proražení cenového kanálu (viz graf č. 1) již došlo a dále data z amerického hospodářství naznačují, že se tamní ekonomika nadechuje k dalšímu růstu. Přičteme-li k tomu ještě těsnou korelaci mezi zisky společností a vývojem akciového trhu (graf č. 4), tak zlepšení ekonomických podmínek povede i k růstu akcií.

Graf č. 3  – Vývoj poměru ceny k zisku akciového indexu S&P500 (zdroj: data.okfn.org)

Graf č. 4  – Vývoj korporátních zisků amerických společností a akciového indexu S&P500 (zdroj: data.okfn.org)

Ovšem na trhu existuje mnoho oprávněných „ALE“ a zástup pesimistů může začít vyjmenovávat důvody, proč ekonomické oživení nepřijde. Mohou přijít s argumenty jako deflace, špatná alokace kapitálu kvůli zásahům centrálních bank, fiskální deficity, nepříznivá demografická situace, snižující se produktivita práce, nedostatek přírodních zdrojů apod. To vše jsou argumenty, které není radno brát na lehkou váhu. Dle mého názoru je zakopaný pes v tom, že pesimisté neberou v potaz historický vývoj a dívají se na trh s klapkami na očích. Tudíž v zorném poli vidí pouze posledních několik let. Podívejme se ale na celou situaci z jiného úhlu pohledu. Na každou otázku, která vyvolává pochyby o strukturálním růstu, se můžeme dívat z jiné stránky.

• Vyvolají deflační tlaky permanentní stagnaci? Nebo úrokové sazby zůstanou na nízkých úrovních ještě několik let či desetiletí?
• Zapříčiní nízké úrokové sazby špatnou alokaci kapitálu? Nebo naopak donutí nyní dobře kapitalizované domácnosti a firmy ke zvýšení cizích zdrojů, které povedou k vyšší ekonomické aktivitě?
• Budou mít současné státní dluhy a fiskální deficity za následek snížení ekonomického růstu? Nebo využijí vlády cyklického růstu k vyšším fiskálním stimulům, protože cyklický růst zlepší veřejné rozpočty?
• Bude bránit zhoršující se demografická situace ekonomickému růstu nebo dojde k uvolnění migrační politiky ve vyspělých zemích? Tím by lidé z rozvíjejících se zemí dostali příležitost zvýšit své příjmy a spotřebu. Přitom rozvíjející se země tvoří již nyní polovinu světového HDP.
• Bude i nadále pokračovat slabý růst produktivity práce nebo jsme na prahu další vědecko-technické revoluce v podobě umělé inteligence, biotechnologie a robotizace?
• Dojdou lidstvu nerostné suroviny, nebo díky stále efektivnějšímu využívání současných zdrojů, objevování nových technologií a nových zdrojů máme jako lidstvo dostatek zdrojů? Kolikrát jsme již slyšeli, že dojde ropa?

Před rozhodnutím, zda jsme na konci klasického cyklického oživení podporovaného expanzivní monetární politikou nebo jsme na začátku déle trvajícího strukturálního růstu, by si každý investor měl pokládat výše uvedené otázky.  Problém je v tom, že nikdo si nemůže být jistý odpovědí, protože strukturální trend není záležitostí několika dnů nebo měsíců a rozhodnutí musí být vždy na investorovi a jeho přístupu k riziku.