Nebezpečná relativizace pravdy

Všechny věci mají dvě strany, jak se říká, ale ne všechny věci mají dvě pravdy. Pravda již není soukromým majetkem jedné instituce, jednoho jednotlivce či skupiny, za což můžeme být dějinnému vývoji vděčni – na druhou stranu, stejným nebezpečím jako majetnictví pravdy je její relativizace. Mám na mysli třeba relativizaci dění na východní Ukrajině – zabrání Krymu a infiltrace na východní Ukrajinu je jasná vojenská intervence, která je v přímém rozporu s mezinárodním právem. Stejně tak, se nejedná v žádném případě o občanskou válku, jak tvrdí prezident Zeman.

Profesor Snyder z Yale University postřehl, že v době sestřelení malajsijského letadla nad Ukrajinou neodvysílala ruská televize jednu verzi toho, k čemu došlo, ale hned několik protichůdných verzí, které se nesnažila s časem vyjasnit či sjednotit. Cílem byla dle něj relativizace události do takové míry, aby i pravá verze toho co se událo, byla jen jednou z x dalších verzí, a tak přišla o svou důvěryhodnost. Pro postmodernu typická relativizace pravdy se stala chytrou strategií kremelské propagandy.

Je zřejmé, že ruskou verzi dění na Ukrajině vedenou Goebbelsovým tvrzením, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, nepřijme většina české, ani zahraniční populace. Nikdo snad kromě ruských médií třeba nepochybuje o tom, že ruští vojáci na Ukrajině skuteční bojují a umírají. Přesvědčit většinu obyvatel na světě o očividné lži je příliš velkým kouskem i na ruskou propagandistickou mašinérii, ale o to se ani nesnaží. Bohatě jí stačí, když alespoň většinu lidí přesvědčí o tom, že pravda co se tam děje je relativní a lze na ní pohlížet z mnoha pohledů. Když bude totiž většina rozviklaná, tak se stane indiferentní vůči dění na Ukrajině a ruská expanze nechá lidi klidnými. Skupiny podporované finančně nebo jinými způsoby z Ruska, budou aktivní ve svém radikalismu a nahlodávat stále více rozviklaných, zatímco většina bude mlčet, kromě izolovaných případů několika komentátorů. A najednou máme většiny obyvatel jak v ČR, tak v dalších evropských státech nakloněné ruské verzi.

Jednou z metod propagandy založené na relativizaci je přesvědčit světové obecenstvo, že konflikt na východní Ukrajině je občanskou válkou. Jakmile se jí toto podaří, tak má vyhráno – v mysli zařadíme konflikt do přihrádky „občanských válek, kterým je komplikované rozumět a je to jen jejich lokální věc, a proto se o ně nezajímám“. Stačí pohledět na občanskou válku v Sýrii, která je nyní již skutečná – v počátku se nejednalo o žádnou občanskou válku, ale represivní boj vlády proti svému obyvatelstvu, který však byl médii interpretován jako občanská válka. V momentě, kdy začala média hlásat tuto verzi, tak tlak na vlády ze stran obyvatelstva zakročit proti bezpráví utichly. Lidé se v konfliktu přestali orientovat, neví kdo je dobrý a zlý na jaké straně a nejspíš si i oddychli, že už si konfliktem tak daleko od jejich běžného života nemusí kazit den a být morálně vyzýváni, aby trpící straně nějak pomohli.

Je velká škoda, že prezident Zeman se stal hlásnou troubou verze probíhající občanské války na Ukrajině. Putin musí být nadšen. V momentě, kdy věci přestaneme nazývat jejich pravým jménem, tak slova pozbydou svou vypovídající hodnotu a s tím se vytratí i smysl existence, jak varoval Václav Havel ve své divadelní tvorbě. Proto je důležité, aby pravda vítězila nad lží.