Pokrytectví české vlády na pozadí humanitární katastrofy pokračuje

Odmítání pomoci byť jen těm nejzranitelnějším syrským uprchlíkům, tedy lidem s vážnými zdravotními problémy, lidem kteří zažili mučení nebo dětem bez rodin, to je postoj aktuální české vlády. Pokrytectví státu, který udělil nejvyšší vyznamenání Nicholasi Wintonovi za pomoc československým uprchlíkům, tak pokračuje.

Postoj české vlády, která odmítá přijmout svoji část odpovědnosti za osud nejohroženějších uprchlíků ze Sýrie a dalších zemí, je ostudný. Obzvláště šokující je postoj premiéra Sobotky a ministra Chovance, kteří se jinak rádi prezentují jako progresivně levicoví politici evropského formátu. Řeči o "upřednostňování zásahu na místě" jsou pouze zavíráním očí před skutečností, že se v Sýrii odehrává bezprecedentní humanitární katastrofa. Slova o "etnických křesťanech" pak ukazují, jak moc se ministr Chovanec v problematice orientuje.

Pakliže Německo dokáže přivítat až 140 000 utečenců, je nepochybně v silách Česka nabídnout domov alespoň několika tisícům. Máme přitom v současnosti nejméně žadatelů o azyl za posledních 25 let.

Strana zelených proto vyzvala vládu, aby přehodnotila své stanovisko, vyjádřila na evropské úrovni souhlas se zavedením spravedlivých pravidel pro přijetí nejzranitelnějších uprchlíků a začala bez odkladu pracovat na navýšení kapacit uprchlických zařízení.

Konsorcium neziskových organizací pracujících s migranty upozorňuje, že s přijetím uprchlíků z válečných oblastí přitom Česká republika zkušenosti má, stejně jako na ně má dostatečné kapacity. Přijali jsme 3500 uprchlíků z Bosny a Hercegoviny, tisícovku uprchlíků z Kosova, přijali jsme dobrovolně běžence z Uzbekistánu a několikrát z Barmy. Pamatuji si, že jsem se jako dítě v roce 1991 účastnil aktivit pro děti z Chorvatska, které k nám byly evakuovány z válkou zmítané země.

Přijetí syrských uprchlíků by bylo usnadněno i tím, že v Česku působí několik syrských spolků (a jejich přátel, jako třeba Syreczech), které mohou příchozím nabídnout podporu a zázemí. Se samotným výběrem osob pro přesídlení má dlouholetou zkušenost Ministerstvo vnitra a samozřejmě Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Takže obava z možného přijetí osob, které by představovaly bezpečnostní riziko,a měly tedy být vyloučeny z mezinárodní ochrany, není v tomto směru namístě.

K přijetí uprchlíků vyzvala vládu i Česká biskupská konference, ke vstřícnějšímu řešení problému uprchlíků vyzval v minulém týdnu evropské země i papež František. Vicepremiér Bělobrádek z KDU-ČSL sice příkladně vystupuje na veřejných akcích, kde burcuje k zastavení genocidy v Sýrii a Iráku. Současně se ale jako představitel vlády, která má možnost pomoci reálným osobám ve velmi těžké situaci, drží linie ministra Chovance a pomoc uprchlíkům odmítá.

Ministr Chovanec se navíc svým populistickým vyjádřením o desítkách tisíc uprchlíků, které budeme muset přijmout, jen zařazuje do zástupu xenofobních vyjádření politiků Úsvitu nebo KSČM.