Uprchlíci ze Sýrie v Česku: závazné kvóty na přerozdělování uprchlíků neexistují

V posledních dnech byla v Česku otevřena debata týkající se možné relokace (přemisťování) především syrských uprchlíků z jiného státu EU do České republiky. Jaké pravomoci má ve skutečnosti EU v oblasti imigrační politiky? Co všechno je v rukou jednotlivých členských států?

Obecně je imigrační politika v oblasti dlouhodobých pobytů a ochrany dle mezinárodního práva stále ponechána v gesci národních států. V otázkách uprchlictví se z procesního hlediska řídí všechny členské státy tzv. Dublinským nařízením (Dublin II), které stanovuje soubor kritérií, podle nichž je k posouzení žádosti o azyl příslušný pouze jeden členský stát. V současné době ovšem tento systém dostává trhliny, kdy řada států jako jsou Itálie či Řecko nápory uprchlíků kapacitně nezvládají, neregistrují běžence do systému žadatelů o azyl EURODAC a umožňují uprchlíkům, aby se volně dostávali do dalších zemí EU. 

Evropská unie společně s německým ministrem vnitra Thomasem de Maiziere přišla na přelomu září a října letošního roku s návrhem na dobrovolný systém kvót, na základě kterého by jednotlivé členské státy odlehčily ostatním státům EU nejvíce postiženým uprchlickou krizí a přijaly na svém území běžence. Případný systém relokací by se ovšem odehrával zcela na dobrovolné bázi, protože v současnosti pro takovéto opatření neexistuje v legislativě EU opora. 

Dnes existující článek 67(2) Lisabonské smlouvy hovoří o solidaritě mezi členskými státy v oblasti azylu, přistěhovalectví a ochrany vnějších hranic. Obdobně je solidární jednání mezi státy EU zmíněno v Lisabonské smlouvě například i v souvislosti s energetikou. Členské státy EU čelící přílivu uprchlíků (mezi nimiž je i zmiňované Německo) mohou tlačit na Evropskou komisi, aby vytvořila mechanismy pro přerozdělování ve smyslu článku 67(2). To se však dnes neděje, dle dostupných informací se o přípravě takovéto sekundární legislativy mezi členskými státy seriózně nediskutuje. 

Současné plány EU tedy nepřicházejí s žádným povinným (právně stanoveným) distribučním klíčem, zdali by byl systém kvót navržen například na základě velikosti populace členských států a země pod určitou hranicí kvóty by přejímaly uprchlíky z jiného státu EU. V rámci EU zatím panuje shoda na tom, že by se v případě dobrovolného přijetí Syřanů jednalo pouze o dočasné opatření.

 V této souvislosti je také třeba připomenout, že EU má nástroj pro případ hromadného přílivu uprchlíků z důvodu válečného konfliktu či vážného porušování lidských práv. Nařízení 2001/55/ES umožňuje Radě ministrů na návrh Evropské komise aktivovat toto nařízení, kdy členské státy musejí osobám požívajícím dočasné ochrany zajistit povolení k pobytu na jeden rok s možností prodloužení na dva roky.  

Lucie Chládková je juniorní analytička think-tanku Evropské hodnoty