Většina současných vegetariánů se k masu nevrátí

Z výsledků studie Humane Research Council vyplývá, že v americké populaci jsou v současné době 2 % vegetariánů či veganů (v textu je budu pro zjednodušení souhrnně označovat jako veg*any) a 10 % bývalých vyznavačů těchto životních stylů. Na první pohled tato statistika svádí ke zjednodušené interpretaci, že většina současných veg*anů se vrátí k masu (čehož se včera dopustily Novinky.cz). Při bližším ohledání výsledků však zjistíme, že takové jednání lze očekávat spíše u experimentátorů, kteří jsou veg*any méně než rok. U dlouhodobějších veg*anů už je pravděpodobnost návratu ke standardnímu jídelníčku o poznání nižší.

Podle výzkumu byla třetina (34 %) bývalých veg*anů na této stravě méně než tři měsíce a více než polovina (53 %) u toho zůstala méně než jeden rok. Na druhé straně pouhých 5 % současných veg*anů je na této stravě méně než tři měsíce a 12 % méně než rok. Lze proto předpokládat, že většina současných veg*anů u této stravy zůstane, neboť "nejrizikovější" období již má většina z nich za sebou.

Mezi bývalými a současnými veg*any byly rozdíly i v původní motivaci. Zatímco u lidí, kteří se k živočišným produktům vrátili, bylo primární motivací lepší zdraví, u dlouhodobějších veg*anů existuje širší spektrum motivací zahrnující ochranu zvířat, starost o životní prostředí, ale i chuťové preference.

Zajímavé je i zjištění, že více než třetina bývalých veg*anů má zájem se k této stravě vrátit, přičemž největší motivací k návratu je pro ně opět udržení pevného zdraví.

Mezi nejčastější důvody, které bývalé veg*any vedly k opuštění tohoto stravování, patřila např. nedostatečná interakce s dalšími vegetariány či vegany, pocit, že vyčuhují z davu, chuť na živočišné produkty, omezená nabídka jídla ve stravovacích zařízeních a přesvědčení, že je příliš náročné být 100% "čistý".

Jaké poučení by si z této studie mohly vzít proveganské organizace?

1. Nepodceňovat význam komunitních akcí, na kterých se člověk může seznámit s ostatními veg*any (veganské večeře, pikniky, Veggie Parade apod.). Velmi by pomohla i síť dobrovolníků - zkušených veganů, kteří by nováčkům byli oporou.
2. Zaměřit se na praktické otázky stravování. Sem patří např. tlak na restaurační zařízení, aby nabízely veganské alternativy, a na vzdělávací instituce, aby budoucí kuchaře a číšníky připravovaly na veganské zákazníky (za velmi prospěšný proto považuji projekt Vegucation, který připravuje Česká veganská společnost).
3. Neopomenout otázku chuti a nabídnout alternativní zdroje umami, což je tzv. pátá chuť, pro kterou máme slabost kvůli jejímu obsahu v mateřském mléce. Ve stravě se vyskytuje v živočišných produktech, ale lze ji získat z rostlinných zdrojů (lahůdkové droždí, grilované houby, rajčata nebo cibule, tempeh, balzamikový ocet, olivy či mořské řasy), ale i synteticky (glutamát).
4. Oceňovat i snižování živočišných produktů a nelpět na 100% čistotě, která beztak není v současné civilizaci zcela možná.
5. Zaměřit se na širší spektrum motivací - zdraví, ochrana zvířat, ekologie, chuť atd.

Je samozřejmé, že výsledky platné pro Spojené státy nelze automaticky převádět do českého prostředí. Např. zatímco v USA je vyvážené veganství podporováno oficiálními institucemi a lidem s různými onemocněními je dokonce doporučováno, v Česku je většina lékařů naopak přesvědčena, že jde o hazard se zdravím. K uvedenému výčtu by proto bylo záhodno přidat i zvyšování informovanosti odborné veřejnosti.