Kontakty - běh na dlouhou trať, kam patří slovo "děkuji".

Stále více kolem sebe slyším, že “vše je o kontaktech”, nebo z jinéhopohledu  „ale já tam nemám žádné kontakty, já se tam nedostanu”.   Ano může to tak být viděno.  Zdá se, že dnešní svět, zejména ten pracovní, byznysový, je o kontaktech mnohem vice než kdy jindy. 

Nechci pátrat po příčině, ale chci upozornit na dva aspekty, které lidé při budování svých kontaktů možná přehlížejí.   Je to o dlouhodobém procesu a je to také o kouzelném slůvku “děkuji”.   Snad poprvé jsem minulý týden slyšela od jednoho pána, který chce změnit své zaměstnání, slyšela upřímné přiznání: „já jsem se budování kontaktů nevěnoval, mne to vůbec nenapadlo, soustřeďoval jsem se vždy na úkol.  Až teď mi to dochází.“

Ano, kontakty, profesní či zájmovou síť si nebudujeme na měsíc či na půl roku.  Budujeme je dlouhodobě a také nadlouho,  tedy pokud chceme, aby naše profesní, zájmová či soukromá síť byla pevná, stabilní a bohatá. Bohatá v smyslu kvality kontaktů.  Kvalita a živost kontaktu hraje roli, nikoliv počet vizitek v krabičce či množství jmen, kdy ani nevíte, kdo je kdo. 

Kvalitě pomáhá pravidelné udržování kontaktů setkáváním, korespondencí. Ale také slovem či gestem vyjadřujícím poděkování, uznání toho, co pro vás daný kontakt aktuálně udělal.  Mne v dětství učili kouzelné slůvko „děkuji“. Tehdy nebyly žádné emaily, internet, mobilní komunikace, nic takového. Opravdové dopisy na listu papíru většinou začínaly vyjádřením „Děkuji Vám za.......“  Já si svou výchovu vnesla i do času elektronických.  Přijde mi proto normální a samozřejmé,  že svou odpověď na něčí email začínám podobným spojením, zejména v reakci nato, že někdo pro mne něco udělal, zjistil, propojil mě s někým.

Postupně zjišťuji, že jsem v tomto směru spíše ojedinělá.  Laskavost a slušného poděkování je jako šafránu.  Přesněji řečeno, moje kontakty se zřejmě dělí na dva okruhy – jeden ten silný, kterému také věnuji a budu věnovat svou plnou pozornost a pro lidí v něm udělám vždy, co bude v mých silách.  Tam jsou lidé, kteří za úsilí i za laskavost poděkují.  Poděkuji hned a specificky, váží si toho, co jsem pro ně právě udělala.

A pak je druhá skupina lidí.  Těch co budu asi udržovat v obraze o tom, co konám, ale už vždy pečlivě zvážím, zda ještě pro ně budu někdy něco nezištně dělat.   Protože vyhovět jim (např. ať pošlu jejich CV mému kontaktu, či propojím je s tím a s tím, ať se vyjádřím k jejich problému). Stojí mě to někdy 15 minut a někdy také hodinu.  A ejhle dotyčného, co si mou akci vyžádal, nenapadne ani poděkovat.  Tak záhy končí budování mého vztahu vůči takovému kontaktu.  

V mé síti mi tak zůstávají léta prověřené kontakty, lidé, kteří i po 4 či 14 letech nevidění se, rádi hned pro mne něco udělají a já pro ně.   A k děkování snad postupně vychovám i ty kontakty novější.   Občas je na jejich neděkování upozorním při osobním setkání.  Snad si to budou pamatovat do budoucna pro jiné lidí.  A své kontakty zvládnou budovat na principu vzájemného uznání a vydrží jim to tak po léta.