Sociální dumping

Vítejte v novém, zlotřilém Norsku, kde je podle norských médií rostoucím problémem kriminalita v pracovním životě. Nástiny dosavadního vývoje jsou mírně řečeno znepokojivé. Hospodářská kriminalita prý ohrožuje norskou společnost, přičemž zahraniční struktury označované jako mafie ovládají stále více oblastí ve společnosti a vlády jim to prý usnadňovaly, byť ministr práce slibuje více policejních zásahů.

Ředitel taktického útvaru norské kriminální policie Eivind Borge tvrdil prostřednictvím norského rozhlasu, že ve stále větší míře běžnou cestou legálně zakládají firmy, aby jejich prostřednictvím páchali a zároveň kamuflovali zločineckou činnost, proti nimž v soutěži v mnoha případech neobstojí poctivě podnikající subjekty. Podle Borgeho i dalších příslušníků policie tento druh kriminality ohrožuje tzv. norský model sociálního státu založený na důvěře a férovém jednání.

Ryze mafiánské poměry potvrdil ředitel finančních úřadů Hans Christian Holthe. Vyhrožuje seriózní soutěž v mnoha branžích a vytlačuje poctivce a tak se dají do pohybu neznámo kam legitimita zdaňovacího systému a práva zaměstnanců.

Kjell Olav Kleiven, vedoucí firmy hodnotící rizika pro norské firmy Risk Information Group, mínil, že podvádění je příliš jednoduché a že se Norsko stává společností, jež odměňuje podvodníky: „Takhle to nesmí být. Je směšně jednoduché obstarat si falešné doklady,“ což potvrdil Kleiven tím, že se doznal k tomu, že si opatřil pas na internetu a tím falešnou totožnost. Pak by mohl zaregistrovat firmu, mohl by získat dočasné rodné číslo, čímž se mohl stát zákazníkem bank a mohl by se stát subdodavatelem a dostat se zadními dveřmi třeba do stavebnictví, což je jedním ze slov, jež jsou v posledních letech nejvíce skloňována ve spojení se zločinností.

Příliš mnoho úřadů mezi sebou nekomunikuje. Na čem vázne pokulhávající koordinace terénních pracovníků policie a následný rozbor, vyšetřování a trestání zločinů tohoto druhu? Společný popis situace je takový, že gauneři mají před úřady náskok a vyplácí se podvádět. Možná se musí přicházet o životy třeba stavbami, jež se zřítí kvůli narychlo a nekvalitně odvedené práci, než se to začne brát vážně. Před tím politici nechtějí sankce, jež by poškozovali zhotovitele natolik, že by to zabíralo.

Je příliš mnoho těch, jež se do země dostává, aniž se ví o tom, co ti lidé jsou zač. Problém začíná již příjezdem do Norska. Nevíme, kdo do této země přicestuje, jelikož neprobíhá žádná kontrola totožnosti a pak se problém rozšíří, když se formality vyřizují přes mezery ve správě totožností umožňující mnohdy pohádkové výdělky s falešnými totožnostmi.

Tvrdí se, že zjednodušení pro firmy byla současně zjednodušením pro darebáky, mj. požadavkem na akciový kapitál, tím, že se jim odpouští povinnost arbitra a povoluje více dočasně zaměstnaných.    

Restaurační zařízení, stavebnictví, nyní i potravinářské řetězce: Lidé, kteří se dříve zabývali obchodem s drogami, rozšiřují své pole působení. V nejnovějším případě, kdy se vyšetřuje potravinářský řetězec Lime, je přes dvacítku lidí – zřejmě jen špička ledovce – obviněno z obchodu s lidmi, krácení daní, podvodů vůči sociálnímu úřadu, prostituce, obchodu s drogami a dalších deliktů.

Veřejné zakázky a společnosti podnikající v oblasti personálních služeb otevíraly dveře proudu dalších případů, a tak tento druh organizovaných zločinů zapouští stále více kořeny. Pojem kriminalita v pracovním životě zaštiťuje různé závažné trestné činy podkopávající a válcující seriózní části pracovního trhu. Tím se myslí užívání nelegálních pracovních sil, sociální dumping nejhrubšího zrna, nucenou práci, práci načerno, fiktivní fakturaci, praní špinavých peněz, opovrhování norskými předpisy třeba na ochranu zdraví, bezpečnosti a životního prostředí atd. Podemílá to systém, na němž je postaven tzv. stát blahobytu.        

Jak levice, tak liberálové politického středu i pravice řadu let vítá s otevřenou náručí stálý proud zahraničních pracovníků. Spojuje je to, že se jedná o lidi mnoha národností, ale též to, že jim velmi často schází kvalifikace. Než přijeli do Norska, vykonávali třeba úplně jinou práci. To Norsku poskytlo přebytek žadatelů na černém a šedém pracovním trhu a na tu část „bílého“ pracovního trhu, kde není třeba odborného vzdělání. Výsledkem jsou klesající příjmy. V tom se Norové neliší od bohatých zemí před námi - kupujeme si více volna v oblastech, pro něž Norové již tolik nehoří, aby v nich pracovali, dokud si mohou vybírat: průmysl zpracovávající ryby a maso, autodílny, hostinská a ubytovací zařízení, povolání řidiče, uklízeče atd.

Paradoxem je to, že tažení levice i liberálů k otevření hranic a multikulturní společnosti vede k nátlaku na ty norské tradice, jimi samotnými označovaných jako hodnoty, jichž si nejvíce váží: Co nejmenší společenské rozdíly bez hierarchie a očekávání toho, že jednotliví členové společnosti mají odvádět i nejtěžší úkony pokud možno samostatně, a to každý za sebe v rámci určení práce. Ve výsledku např. prudce klesá počet Norů, kteří se chtějí stát třeba řemeslníky, jelikož nemají šanci na práci, popř. obstát v konkurenci, mají-li brát mzdu, za niž je možné žít na takové životní úrovni, jaká je v Norsku standardní (snad není třeba dodat nakolik je Norsko mimořádně nákladnou zemí). Vytlačuje to místní lidi i z jiných zaměstnání.

Za údajně naivní deregulaci Norska se draze platí. Jeden z největších nedávných skandálů byl spojen se spotřebním družstvem Coop v souvislosti se stavbou jednoho z největších skladů v Evropě poblíž letiště u Osla. Pracovní inspekce tam byla desetkrát a dostávala doklad o tom, že vše bylo v pořádku. Pak dojeli lidé z odborů a zjistili, že lidé pobírali nezákonně nízké platy a pracovali ve výši 30 m nad zemí bez jištění. Za odhalení v médiích byla část námezdních dělníků propuštěna. Hlavně, aby se to navenek lesklo: odpovědnost končí tam, kde končí odpovědnost za vlastní útraty.

Odbory ale jen zdůrazňovaly žalostné zneužívání osobní svobody v otrockých poměrech za směšné mzdy a sociální slabost a zranitelnost těchto lidí, nikoliv časté nezákonné pobyty lidí z jiných světadílů bez dokladů a totožnosti, což obnáší hned několik trestných činů. Celkově odbory také opomněli si všímat vývoje spějícího dále a ve velkém promeškávali probírání případů, ke kterým je to dovedlo.

Politiky navrhovaná opatření připomínají někoho, kdo i nadále pobíhá s kbelíky, aby posbíral prosakující vodu, zatímco se protrhává jez. Norsko údajně upadlo do spáru neodpovědných osob v přistěhovalecké politice, v níž je vše vydáváno na pospas potřebám levné pracovní síly, přičemž jsou to firmy samy, které nepřímo řídí ty počty a rozhodují o nich.

Poctivci nebo nepoctivci, je to jedno, hlavně, aby bylo hodně lidí. Zpronevěřili se dlouho platnému ideálu být sami sebou, to, kým tak dlouho byli, tedy známí především za vizitku jinakosti nízkou mírou špinavostí v ekonomice, o což se snaží poctivá část obyvatel. Naší pohlaváři ale nepřejí, aby tomu tak zůstalo i nadále. Svou politikou nutí všechny bez rozdílu k tomu, aby byli někým jiným, jinou zemí než ta, jež nás vychovala a na niž jsme bývali pyšní, že to u nás bylo jinak než v mnoha zemích téhož světadílu.