Pražanda na ekofarmě - síla snů strhává okolí

Křupavé jitrničky z novoroční zabíjačky vepříků na ekofarmě mého kamaráda mi připomněly, jak naivní představy jsem jako typický městský obyvatel měla a možná ještě stále mám, o produkci biopotravin. Kamarád, matematik, daňový poradce mi před lety několikrát zmiňoval svůj sen mít louku a stádo ovcí. Nezůstával tak dlouho u pouhých snů, ale objížděl podhorské lokality, hledal vhodný objekt, počítal a projektoval. Nakonec nekoupil jen louku a stádo ovcí, ale celou fungující malou eko-farmu s chovem ovcí a krav nedaleko Kralického Sněžníku.

 Několik měsíců po koupi mne pozval, ať se přijedu podívat, jak vypadá ten jeho sen.  Po příjezdu do malinkaté vesničky mě hrdý nový majitel spolu s původním vlastníkem ekofarmy, bodrým, rozšafným zemědělcem provázeli po farmě. Viděla jsem stodolu s několika krávami, velké stádo ovcí, louky, na kterých se seče seno na zimu. Cestou k druhému stádu ovcí jsme minuli načančanou předzahrádku, holubník s poštovními holuby, nikde ani smítko.  Když jsme se vraceli, zavedli mě ještě k výběhu pro prasata, abych měla exkurzi úplnou, ale nikde nic.  Pochopila jsem podle chrochtání, že jsou zalezlá ve stínu přístřešku proti dešti a nepohodě a nakoukla jsem dovnitř.

Vzápětí jsem vycouvala z přístřešku s obrovským údivem v hlavě a nahlas vyslovenou pochybností: „Ale to ekoprase smrdí!?!“  Úžas se přenesl do tváří obou průvodců, jak si někdo může představovat, že prase v bio chovu se asi každý den mydlí a koupe…… Ano, myslela jsem si něco podobného.  Pochopila jsem, že tímto výrokem jsem se už navždy neodmyslitelně zapsala do historie farmy a celé vesničky.

 Následující rok v předjaří jsem byla opět pozvána na farmu, ať se přijedu podívat na jehňátka ještě dříve, než skončí jako pochoutka na velikonočním stole.  Okamžitě jsem dostala nápad, že se tam vyfotím s malým beránkem v náručí a budu mít originální velikonoční přání pro své přátele.

 Den před cestou jsem zašla do galanterie, protože můj beránek bude přeci potřebovat mašli kolem krku. Prodavačka se sice nejprve pozastavila nad neobvyklostí mého požadavku, ale pak podlehnuvše mému přesvědčení, že beránkovi to s barevnou mašlí bude slušet ještě více, se mnou rozebírala, zda bude vhodnější růžová či červená.  Vybavena mašlemi jsem odjela na farmu.  Představovala jsem si cestou asi následující scénu – stádečko jehňátek se mi tetelí kolem nohou, já si jedno zvednu od náruče, uvážu mi mašli a focení může začít. 

Realita se opět poněkud lišila od mých představ.  Jehňátka byla doširoka rozptýlená po louce, některá se pásla individuálně, některá blízko své matky.  Žádné se však ke mně zvědavě nehnalo. Bylo mi vysvětleno, že mi na focení musí chytit toho beránka, který je zvyklý na člověka, protože byl krmen lahví, když mu matka zemřela. Jinak ke mně žádné jehně jen tak nepůjde.  Mé nadšení pro nezvyklé focení bylo evidentně nakažlivé, protože kamarád asi 15 minut naháněl po louce vhodné jehně.  Beránek se v lidské náruči začal postupně tvářit spokojeně a stal se fotohvězdou ještě pro další dvě návštěvnice farmy.

 S každou další návštěvou ekofarmy dostával můj obraz produkce biopotravin stále realističtější obraz a vidím postupně odpovědnost i starosti mého kamaráda za celou investici, za její finanční toky, za lidi, které zaměstnává.  Jsou to tisíce hodin, které budování svého snu už věnoval. Starostí a administrativních strastí, které musel překonat.  Já pomalu chápu, co vše je tak obsaženo v ceně biopotraviny, kterou si od něho pravidelně odvážím.  Ale to největší poselství, které pro mne cesty na ekofarmu či konzumace dobrot z ní představují, je síla snů a vytrvalost. 

 Má smysl mít své sny, najít si vhodnou dobu na jejich splnění, neodkládat je na neurčito jako preventivně neuskutečnitelné.  Je rozhodně lepší mít malý bláznivý sen, a alespoň zkusit si ho splnit, než jen stýskat si nad nepřízní osudu.  Ten, kdo chce svůj sen opravdu naplnit, ať pracovní či jen soukromý, je pro své okolí pozitivně nakažlivý a získává snadněji podporu ostatních.  Ať na ulítlé focení či na budování velkého projektu na léta.

 Nepřestávejme snít! Zkusme pro ten svůj sen něco udělat. A že to někdy lehce smrdí (jako při kydání hnoje na farmě) nebo je to pěkná dřina, to nás přeci neodradí.