Ve víru irelevance

Buďme k sobě na okamžik upřímní: je naprosto jedno, zda Česká republika příjme patnáct, dvacet, nebo tisíc syrských uprchlíků. Jde-li o lidi, které ze svých domovů vyhnala občanská válka, a ne o potenciální teroristy, je to pro ně dobře, a nám to vůbec nijak neublíží, protože počet obyvatel je vyšší, než deset milionů. Je také naprosto jedno, co si který komentátor myslí o prezidentu Zemanovi, protože Zeman bude prezidentem bez ohledu na jeho názory. Je také jedno, co zmíněný prezident Zeman říká o (prosím doplňte kterékoli z mediálně podstatných témat), protože se téměř vždy jedná o marginálie, které nemají žádný politický, ekonomický ani systémový dopad. Je zcela lhostejné, kdo koho kam pozve, nepozve, vyšle, vyznamená, obdaruje, podpoří, a nebo vyzve k rezignaci, protože to nic nezmění. Přesto jsou mainstreamová zpravodajská média podobných témat plná. Přesto se tato témata diskutují na Internetu jako divá.

Co není jedno, je, jak moc jsme, respektive nejsme schopni exportovat své výrobky do zahraničí, a to zejména mimo země Evropské Unie, neboť se pro nás jedná o klíčový zdroj finančních prostředků. Co není jedno, je otázka naší energetické nezávislosti (vyjádřené v ekonomických a fyzikálních veličinách, ne v tom, jak se tomu kterému komentátorovi líbí obličej Vladimíra Putina, to patří do první skupiny témat). Co jedno není, je fakt, že Čína, která je našim klíčovým obchodním partnerem poslední dobou začíná vykazovat tendence překročit svůj historií daný stín, a inovovat, což, pokud by se stalo skutečným trendem, naprosto zásadně ohrozí naší šanci jí cokoli prodat. Co také jedno není je, že naše vnitřní politika, mající podporovat podnikání a to zejména formou Evropských dotací vede v přinejmenším některých oborech k jeho poškozování, k napadání jeho jádra, ke snižování konkurenceschopnosti, místo toho, aby jí, jak tvrdí, podporovala.

Vidíte snad zuřivé diskuse na tato témata? Ne, že by se vůbec nevedly, ale ve srovnání třeba s napadáním prezidenta republiky, či snahou některých novinářů za každou cenu vnutit publiku představu o „mírumilovném“ Islámu založenou na naprostém nepochopení jeho historického vývoje i současnosti, je jich nesmírně málo.

Pokud chceme zachovat své současné relativní pohodlí, a zároveň zajistit alespoň přiměřenou míru bezpečí pro naše potomstvo, měli bychom rychle přestat řešit uražené výkřiky nepozvaných, nevyznamenaných a nepodstatných, a měli bychom se začít soustředit na skutečné problémy, které se před námi hrozivě vrší.

Autor je Firemní sociolog