Přál bych si je ve Sněmovně, kde by měli pár energických třicátníků v rozhalenkách bez kravat, jejichž šéf/ka by vedl/a třeba Výbor pro životní prostředí, kralovali by na Fejsbuku a ukazovali svojí generaci, že politika není jenom pro suché a nudné táty. Tím by ostatní partaje tlačili trochu k víc úsměvům přemýšlení, proč na ně generace Havlových dětí prostě kašle. Trollili by pány Humly a Jandáky, což by je viditelně strašně bavilo. Těch pár obličejů by bylo v pohodě tak, že by si občas s pár mladými před hospodou zahulili a stovkám mladých lidí by pomalu přestávala politika smrdět. 

Ta strana by měla důvěryhodné experty na naprosto konkrétní témata, což dneska partaje mají málokdy. Třeba Jan Sládek by dělal bydlení, Jiří Čáslavka unijní a mezinárodní záležitosti, a šéf GLOPOLISu Petr Lebeda zelený a zelenější témata.

Měli by mezi sebou důvěryhodné a zralé srdcaře, jako je Michal Berg, lidi s expertízou na právní záležitosti jako je Václav Láska ši Eliška Wagnerová.

Promyslet

Musí si dobře promyslet a vnitřně vydiskutovat, v kterých principiálních tématech chtějí principiálně vystupovat. Jednou z příčin úspěchu lidovců je, že byl Pavel Bělobrádek schopen uklidnit vnitrostranický taliban a strana přestala na každé druhé tiskovce křičet "potraty!".

Zelení by si měli pořádně promyslet, kdy se chtějí věšet na stromy, kdy na Temelíny a kdy ne. Pokud Pavel Bělobrádek vyvedl lidovce z kostelů, potřebují Zelení někoho, kdo by je vyvedl z lesů. Skutečných i mentálních. Zelení nehledají jednoho mesiáše, ale skupinu tahounů, kteří to zvládnou. U lidovců to taky nebyl jen dnešní vicepremiér, ale funkční tažná parta Marianů Jurečků, Tomášů Zdechovských a dalších srdcařů, když nikoho nezajímali.

S Matějem Stropnickým by se Zelení domluvili, jak moc si chtějí hrát na Che Guevaru. Interně by si závazně řekli, že nechtějí ideově lítat mezi Deníkem Referendum a nakládacím hyperrevolučním sklepem jménem Alarm, ale mezi DR a Guardianem, aby měli vůbec šanci získat trochu myslící a tiché městské liberály, které jim vzal kníže a nyní jim je pomalu bere i Vodňanské kuře. I proto by si vnitřně odsouhlasili, že nechtějí do vedení otevřené melouny, neboli krypto či úplněkomanče. Každá sranda totiž něco stojí a několik tvrdých hochů s láskou hodně doleva může ze strany udělat synonymum pro marxistické akvárko. 

Stále by měli umět domlouvat s lidovci a piráty, aby dostávali do Senátu více Lásků a Wagnerových.

V komunálu by měli kupy mladých slušných zastupitelů, které by místní znali jako dobré hospodáře a otevřené komunikátory. Takový lidoveckozelený mix, prostě víc takových Mirovskych.

Být strana, ne nevládka

Na národní úrovni by byli slyšet, proto jejich šéf musí byt jako Ondřej Liška schopný důstojně diskutovat s aktuálním premiérem i libovolnými ministry. V televizních debatách se pak už nikdo neptá, jestli jste jako cool zelený a začínáte, nebo jestli to tedy opravdu myslíte vážně.

Měsíčně by se podařil nějaký slušný hit, kdy by jejich parta ekologů či ekonomů přišla na nějaký fail vlády či MPO, což by šéf dobře rozmázl po médiích. Na tom se ale musí odmakat hodiny mravenčí práce a je třeba k tomu mít jak zázemí, tak fungující síť spřízněných expertů. Obojí mají Zelení na dosah ruky.

Aby vůbec měli šanci dostat se na vysněných pět procent, musí se samozřejmě umět domluvit se Změnou a Pravdou Táni Fischerové, ale hlavně vymyslet rozumnou spolupráci s Piráty, kteří jim v den voleb ze srandy nehacknou úplně všechno. Pokud toho nebudou politicky schopni, nepřekročili svůj stín sluníčkové neziskovky, která o politice jen naivně sní.

Prostě a jednoduše - musí přestat myslet a fungovat jako nevládka a začít jednat jako politická strana.

Anebo můžou snt a předstírat českou Syrizu či Podemos, něco mezi antiestablishment, antivšechno a antisystém. A dál si hrát. Ale to s reálnou politikou nemá v českém kontextu nic moc společného. Jinak zůstanou ve squattech a neziskovkách.

A to by byla škoda.