Mluvit nebo nemluvit o dlouhodobém horizontu bytí?

Osmý ze série blogů shrnujcích vybrané dojmy ze stipendijní studijní cesty po 5 městech USA v červnu 2014. Další texty najdete zde:

5 amerických měst a vize jejich směřování v roce 2014

Czechmade 21. století

LA přísně tajné

"Československý" Pittsburgh hrdě nazývaný Portlandem východu

Zásadní problém v USA i jinde: havarijní stav dálnic a mostů

D.C. - znovuobjevená starožitná výkladní skříň

80% komunikace + 20% tvorba = moderní městské plánování

Minneapolis/St. Paul – severské Twin Cities na řece Mississippi

Portland: Město budoucnosti, tolerance a selského rozumu 

Způsob, jakým se v devadesátých letech normalizačním prognostikům kolem profesora Klause a jejich nohsledům podařilo přesvědčit velkou část české veřejnosti, že Česko je pupek světa a nikdo jiný než naše politicko-ekonomické „elity“ ze zpráv na Nově, pro nás nemůže mít relevantní názor, z nás jako řada jiných ideologických radikalizací v minulosti udělaly na řadu let izolovanou zemi.

Izolovanou v mezinárodním dění, izolovanou ve vývoji a izolovanou v myšlení. Každá izolace zpočátku přináší klid, ale v delším horizontu přináší svému subjektu zaostávání za jeho okolím.

Pokud kdy USA fungovaly jako země neomezených možností a amerického snu, dnes tomu tak rozhodně není.

Jestliže na první pohled máme pocit, že život v zemi tak bohaté – že může prozkoumávat Mars, kontrolovat světové oceány s letadlovými loděmi a konzumovat tolik energie a surovin, jako skoro nikdo jiný na světě – musí být ráj na zemi, nasazujeme si růžové brýle a zapomínáme, že americká společnost v současnosti řeší spoustu obrovských a komplikovaných výzev.

A pokud ignorujeme, že společnost v USA se těmito výzvami dnes zabývá, velmi pravděpodobně my sami u nás tyto hrozby řešíme ještě o dost méně.

Podoba našeho životního prostředí v budoucích několika desítkách let je právě takovým tématem, které dnes v americké debatě řeší zprava, zleva, horem dolem. Podobně jako v Německu, Rakousku, Francii, Itálii, Británii, Nizozemsku, Dánsku, Švédsku, Švýcarsku, ... Číně, ale i mnohde jinde! Jedině ty společnosti, které (často s ohledem na svou nedemokratickou povahu a/nebo čirou krátkozrakost svých vůdců) se starají pouze o přežití v nejbližších několika letech, tyto otázky ignorují, či marginalizují.

Udržitelnost vodních režimů (v ČR má do roku 2050 podle optimistických předpokladů poklesnout o 30 % průtok ve vodních tocích), ochrana před povodněmi a prevence znečištění vodních zdrojů, udržitelnost mobility lidí a zboží, udržitelnost fungování sídel: měst a venkova, či snižování energetické náročnosti a zvyšování energetické soběstačnosti v systému, to vše jsou dnes v USA relevantní každodenní témata, a ostudu má nikoliv ten, kdo o nich mluví, ale ten, kdo jejich výzkum a hledání řešení bagatelizuje.