Minneapolis/St. Paul - severské Twin Cities na řece Mississippi

Devátý ze série blogů shrnujcích vybrané dojmy ze stipendijní studijní cesty po 5 městech USA v červnu 2014. Další texty najdete zde:

5 amerických měst a vize jejich směřování v roce 2014

Czechmade 21. století

LA přísně tajné

"Československý" Pittsburgh hrdě nazývaný Portlandem východu

Zásadní problém v USA i jinde: havarijní stav dálnic a mostů

D.C. - znovuobjevená starožitná výkladní skříň

80% komunikace + 20% tvorba = moderní městské plánování

Mluvit nebo nemluvit o dlouhodobém horizontu bytí?

Portland: Město budoucnosti, tolerance a selského rozumu

Do Minneapolis (Vodního města) a jeho dvojčete St. Paul ve středozápadním státě Minnesota (Samá voda) nás hostitelé vzali hlavně proto, že den po našem příjezdu mělo dojít k historickému otevření tzv. „Green line“, druhé linky moderní tramvaje, která po lince první – vedoucí z letiště do Minneapolis – staronově, poprvé od demontáže původních tramvají v 50. letech, propojuje Minneapolis se St. Paul a vytváří tak druhou tramvají obslouženou stranu pomyslného trojúhelníku mezi letištěm a oběma městskými centry. Nová linka vytvořila (prý zejména v místní severské zimě nedocenitelnou) alternativu k paralelně vedoucí dálnici (s oním neslavným mostem, který před pár lety ve špičce spadl do Mississippi), napojila komfortně univerzitní kampus na centra obou měst (vzdálená od sebe cca 15 km) a zároveň podpořila rozvoj, bussiness (a růst cen nemovitostí) v dříve periferním meziprostoru mezi oběma městskými jádry.

Zájem o moderní tramvaje v centru Minneapolis je vysoký. Zvonek jenž oznamuje (možná trochu přehnaně) každý rozjezd tramvaje ze zastávky, je v centru nejcharakterističtějším zvukem

V moderních tramvajích se počítá i s převážením kol

Současné dvě linie tramvajových linek v Twin Cities čeká v následujících letech značné rozvětvování

Nová trať druhý den v provozu: tramvajová souprava přijíždějící ze St. Paul do Minneapolis 

První dojmy po nedělním podvečerním příjezdu z letiště k hotelu v mrakodrapovém centru Minneapolis však byly dost tísnivé. Na ulicích ani noha a ani po silnicích mezi vysokými věžemi nejezdilo skoro vůbec nic. Mrtvo jak po výbuchu. K večeru se situace naštěstí zlepšila a hlavní třída Nicollet Mall, která je už od 60. let věnovaná pouze chodcům, kolům a autobusům veřejné dopravy (které v tomto úseku podobně jako metro v centru Pittsburghu jezdí zdarma) postupně ožila. V následující všední dny již bylo centrum lidmi (tramvajemi, auty a také docela koly) narváno.

Informační tabule hlásající, že již notnou dobu zhruba co třicet let Nicollet Mall zažije obohacení zásadním elementem modernizujícím možnosti jejího využití

The Nicollet Mall, hlavní třída Minneapolis

Kvalitní drobná architektura jako důležitá součást moderní ulice.

Běheme týdne živé, o víkendu však kompletně vylidněné bussinessové centrum města

Dálkové pohledy skrz Nicollet Mall uzavírá vstupní dvorana krásné budovy z roku 1965 od Minoru Yamasakiho, mj. autora původních "dvojčat" WTC

Naopak v St. Paul jsme nezaregistrovali víc života ani ve všední den... Snad jsme pouze měli smůlu

Obě města prošla klasickým americkým procesem "volnotržního" masivně subvencovaného vystěhování drtivé většiny lidí do rodinných domů v širém okolí, "volnotržně" orchestrovanou likvidací tramvajové sítě a jejího nahrazení neustále rostoucí a stále nedostačující (tedy generují potřebu nových investic) kapacitou dálnic, a "volnotržní" likvidace dřívějších funkčně pestrých městských čtvrtí nahrazených vytvořením monofunkčních zón pro práci, pro zábavu nebo pro bydlení podle toho, kde se co nejvíc vyplatilo velkým finančním korporacím. To vše propojeno hustou sítí dálnic údajně zvyšujících individuální svobodu obyvatel...

Jelikož ekonomicky i technicky je takové fungování dále neudržitelné, do popředí společenských debat se dostávají posledních několik desetiletí rozvíjená témata kvality života lidí a společenské udržitelnosti sdíleného systému prostředků a hodnot.

Právě zmiňovaná Green line je zajímavým příkladem, kdy rozvoj strategikého dopravního koridoru prostřednictvím nové linky tramvaje vzbudil debatu o nutnosti dočasné podpory místních maloobchodů, které během výstavby budou trpět poklesem klientely. Existenci těchto obchůdků a malých restaurací veřejná správa vyhodnotila jako zásadní pro kvalitu života místních komunit, a proto se je rozhodla podpořit. V průběhu celé přípravy projektu byl koridor rozdělen do řady sektorů, kde působili speciálně školení komunitní koordinátoři (lokální manažeři), kteří aktivně zapojovali do debaty místní „zájemníky/stakeholdery“ a s autoritou veřejné správy dbali jak o zapojení místních do navrhování designu nově utvářeného okolí, tak zejména o preventivní řešení veškerých eventuálních komplikací pro místní komunity. Kromě omezené (ale pro konkrétní malopodnikatele klíčové) kompenzace finanční podpora spočívala především v propagaci jejich služeb komunikačními kanály veřejné správy. Pro mnohé drobné živnostníky bezesporu lepší rešení, než kdyby byli během roky trvajících omezení způsobených novou výstavbou ponecháni osudu.

Jistou zvláštností obou Twin Cities upomínající na jejich severské klima jsou vedle všudypřítomnosti skandinávských jmen v místní moderní historii tzv. „skyways“ (http://en.wikipedia.org/wiki/Minneapolis_Skyway_System). Jedná se o zajímavé, společně přijaté řešení pohybu lidí po centru v třeskutých minnesotských mrazech prostřednictvím vytvoření pěšího propojení velké částí budov (zejména mrakodrapů zbudovaných od šedesátých let dál) v obchodním centru města krytými lávkami v úrovni prvního patra. Jinde je najdete také v kanadském Calgary, podobný systém, podzemní, ještě více kontroverzní neboť do sebe stahuje z ulic nabídkou obchodních galerií lidi z ulice celoročně, existuje také v centru Toronta a Montrealu.

Měl jsem to „štěstí“, že jsme zažili na vlastní kůži dozvuky tornáda, kdy jak mávnutím proutku lidé v Minneapolis zmizeli z ulic, běžně spící skyways o celkové délce 18 kilometrů se rozsvítily a lidé začali proudit jejich útrobami. Na ulici jsem byl skoro sám. A za tuhle vycházku jsem byl odměněn neuvěřitelným západem slunce nad gigantickou dominantou města, uměle upraveným říčním kataraktem St. Anthony Falls na Mississippi. Mimochodem masivní vodní energie této nádhery byla důvodem, proč Minneapolis historicky sloužilo celému Středozápadu jako hlavní obilná mlýnice.

Vyfoceno těsně po odeznění dozvuků tornáda z původně železničního mostu věnovaného dnes pěším a cyklistům. Povšimněte si mohutného zdymadla.

A jelikož nejen uměle vytvořeným prostředím živ je člověk, protože Minnesota znamená Samá voda a protože jak se bohužel ještě neříká "voda je nad zlato", věnuji posledních pár fotek nádheře lidskou rukou takřka nepoznamenaného prostředí divočiny podél říčky s krásným jménem Minnehaha poblíž jejího soutoku s mocnou řekou neméně nádherného jména Mississippi, který se nachází zhruba na půl cesty tramvají z centra Minneapolis na letiště...

Když na tomto místě byl během svého prezidentování LBJ, museli prý do koryta pumpovat vodu z hasičských cisteren, aby tam vůbec něco teklo... Krásná síla...

Já měl po průtrži z předchozího večera větší štěstí... Minnehaha Falls. Na rozdíl od v minulém století betonem stabilizovaných St. Anthony's Falls, tento vodopád stále pokračuje ve své cestě proti proudu, jak pod sebou postupně odlamuje křídové podloží. 

příměstská krása...

Tahle nádhera cestou tramvají z centra Mineapolis na letiště docela úspěšně konkuruje naší Divoké Šárce:)

... nad hlavami pískovcové stěny...

...volavky...

prostě Velká řeka...

Mighty Mississippi dostala i mě...

 Huckleberry Finn přeje pěknou a ničím nerušenou plavbu jako za starých časů...!