D.C. - znovuobjevená starožitná výkladní skříň

Šestý ze série blogů shrnujcích vybrané dojmy ze stipendijní studijní cesty po 5 městech USA v červnu 2014. Další texty najdete zde:

5 amerických měst a vize jejich směřování v roce 2014

Czechmade 21. století

LA přísně tajné

"Československý" Pittsburgh hrdě nazývaný Portlandem východu

Zásadní problém v USA i jinde: havarijní stav dálnic a mostů

80% komunikace + 20% tvorba = moderní městské plánování

Mluvit nebo nemluvit o dlouhodobém horizontu bytí?

Minneapolis/St. Paul – severské Twin Cities na řece Mississippi

Portland: Město budoucnosti, tolerance a selského rozumu

Než jsem poprvé navštívil Washington D.C., vnímal jsem ho (zřejmě díky filmům akcentujícím Bílý dům a Kongres) jako z mého pohledu nezajímavé až nudné město uprostřed obrovského parku poskládané z volně stojících paláců obklopených zelenými trávníky někde daleko za plotem. Už první hodiny mě ale příjemně vyvedly z omylu.

Trocha stareotypů na začátek: The National Mall - pohled od budovy Kongresu. Vpravo diagonální Pennsylvania Avenue.

Pohled z opačného konce The National Mall: od Lincolnova památníku přes památník Washingtonův ke Kongresu. Pamatujete na Forresta? 

D.C. se v mé paměti zapsalo jako město barev, pestrosti a tolerance. Dalo by se říct že na mě město zapůsobilo jako malá rezervace, kde ty nejlepší ideály americké demokracie alespoň na první pohled vypadají jako realita, nikoliv jen jako pouhý cár papíru manipulovaný mocenskými a ekonomickými zájmy ze všech stran. Jsou však také realitou těsně sousedící s realitou řady existujících problémů. 

Dnešní D.C. svou pestrostí a množstvím výzev, které podle všeho neignoruje, ale kterým současně čelí, dle mého názoru silně odráží liberální vnitropolitické hodnoty administrativy, která zrovna řídí Bílý dům. Demokraté zde měli ostatně navrch dlouhodobě.

První město, kam jsme přijeli a hned se tam, v těsném sousedství Kongresu na dočasně uzavřené Pennsylvania Avenue, konal první z několika Pride(ů), na které jsme během cesty po USA narazili.  

Město vzniklo po americké revoluci z bažinatého území, kterého se po jistém lavírování rády vzdaly sousedící státy Virginia (jih) a Maryland (sever). Podle plánu francouzského vojenského inženýra Pierra l’Enfanta začala vznikat pravidelná uliční struktura s mřížkou ulic protkaných množstvím diagonálních avenues, na jejichž křížení je ve městě množství rozšířených veřejných prostranství využitých více či méně jako malá náměstí s parkovou úpravou.

Původní uliční struktura včetně mohutného, dnes již dávno zasypaného, dopravního vodního kanálu přímo vedle Bílého domu a Kongresu. 

D.C. je jediným (nebo jedním z opravdu pár) měst USA s výškovou regulací. Aby vynikly původní federální monumenty a zejména mohutná budova Kongresu, není zde povoleno stavět žádné výškové stavby. V tom je horizont D.C. značně starosvětský. Nejvyššími dominantami jsou tak stále jedny z nejstarších místních staveb: kupole Kongresu, Washingtonův památník ve formě vysokého obelisku a neogotická katedrála stojící na kopci stranou.

Výhled na panorama Washington D.C. s jasně stanovenými výškovými dominantami.

Hned kousek od mohutných bílých či šedých sídel institucí překypují ulice barvami díky nesmírně bohaté vegetaci stromů, upraveným předzahrádkám i  pestrobarevným fasádám řadových domků z konce 19. století. Tyto oblasti vnitřního města s dnes náramně opečovávanými a jistě ne levnými domy údajně v období 60. až 80. let - tedy v období tzv. „white flight“, vrcholícího úprku z města všech, kdo na to měli (tedy zejména bělochů) a zároveň období rozsáhlých sociálních nepokojů - zely prázdnotou, padaly jeden za druhým k zemi, či podléhaly požárům. Dnes se tu zabydlují hip představitelé střední třídy, velmi pravděpodobně zaměstnanci federálních institucí původem z celých států, pro které je bydlení v D.C. pouze další z mnoha životních etap (průměrný Američan se údajně přestěhuje až sedmnáctkrát za život).

Poblíž farmářského trhu v okrsku Capitol Hill. 

"Great things Happen on the Hill" - motto mísntího Bussiness Improvement District (BID), sítě místních podniků a spolků, které společně ve solupráci s městskou správou pečují u rozvoj vlastního sousedství. 

Stará tržnice v novém tisíciletí.

Živo je také ve čtvrti Adams Morgan.

Na jinak draze udržovatelném prostranství mezi administrativními budovami se najde prostor alespoň pro komunitní zahrádky v péči jednotlivých občanů.

K čemu jsou náměstí? Přece k setkávání... Třeba za účelem pravidelného tančení latinských tanců.

Umění ve veřejném prostoru krom svých hodnot estetických a ekonomických snižuje anonymitu místa, zvyšuje subjektivní pocit bezpečí kolemjdoucích a šetří náklady na údržbu veřejných prostranství.  

To ale není zdaleka vše. Samotný District of Columbia plný administrativních a kulturních institucí je obklopen “posh” čtvrtěmi nekonečných lánů vil či historickým předrevolučním osídlením v univerzitním Georgetownu, jeho nejbližší okolí však lemuje také pás čtvrtí obývaných těmi nejchudšími. Skládá se sice z rodinných a řadových domků, ale ty jsou té nejnižší kvality v prostředí, ze kterého pustota a zanedbanost sálají každým coulem. Bydlí zde v drtivé většině Afroameričané. Afroamerického původu je však až 60% obyvatel celého města. Tento na USA neobvyklý poměr jednak symbolizuje minimálně blízkost k tradičnímu americkému jihu (a to jak geografickou, tak klimatickou), především však odráží fakt, že federální úřady byly před pár desetiletími ty první, které zrušily diskriminaci Afroameričanů pří náboru zaměstnanců.

Pár kroků za řekou Anacostia.

Svérázné zhmotnění snu o vlastním bydlení...

Do práce však dnes do Washington D.C. lidé dojíždějí desítky kilometrů až z relativní dálky okrajů tzv. aglomerace Chesapeake Bay. Vzhledem k absenci dostatečných alternativ lidé dojíždějí většinou autem. Tím však napomáhají postavení Washingtonu jako města s druhou nejhorší dopravní situací v USA (nejhůř je na tom LA).

Spíše volnější provoz na dálničním okruhu kolem města.

Ve vnitřním městě nabízí odlehčení dopravnímu nové systému znovuobnovený zájem o bydlení přímo v regenerovaném srdci města, značně podporovaný rozvoj cyklodopravy, pomalu rostoucí systém metra a také první tratě obsluhované českými tramvajemi.

Parkoviště před budovou ministerstva zahraničí

Cyklostanice u nádraží Union Station

Takovéto prostorově nenáročné parkování se městu vyplatí.

Lidmi, kteří v D.C. pohyb řeší možná nejmíň, jsou zástupy bezdomovců, kteří takřka na každém náměstíčku jen pár kroků od Bílého domu ukazují, že vedle ne nedůležité zahlcenosti auty americká společnost dlouhodobě trpí především zásadními sociálními nedostatky. Dlouhou dobu zároveň bylo vlastnictví auta považováno za nejsnazší cestu ze sociálního vyloučení. Snad jsme alespoň u nás dál.

Na dohled od Bílého domu...

Směrem ven je dopravní situace Washingtonu D.C. horší. Železnici si Američané převážně zlikvidovali a v současnosti tak pozitivum představuje především snaha směřovat růst aglomerace pouze na oblasti podél linek metra.

Washington D.C. je konečně také městem průchozím. Měli jsme sice to štěstí, že přímo mezi našimi průvodci byla žena původem z D.C., nicméně i ona sama říkala, že mezi jejími známými jsou snad úplně všichni původem odjinud.

Způsob, jakým se bude D.C. ubírat, je nejasný. Podle mého názoru však to, jestli půjde tím či oním směrem nebudou určovat ani tolik vlivy místní, jako spíš hodnoty celoamerické. Sledování trendů a vývoje výkladní skříně "toho nejlepšího" z USA v oblasti městského rozvoje se vyplatí.