Facebookové ohlédnutí za lednem: Tentokrát hlavně Řecko

„Vítězství kovaných komunistů je pro Řecko výborná zpráva,“ napsal jsem 27.1. na své facebookové zdi. „I v případě nejhoršího scénáře to bude vláda méně děsná než protektorát EU, který během několika let zničil všechny oblasti řeckého života a navýšil státní dluh o polovinu. Teď můžeme doufat, že nová vláda zastaví splácení dluhů, odmítne diktátorské podmínky EU a vykope ze země korporace. To jsou nutné podmínky budoucí obnovy. Dále zavede přídělový systém, takže za pár měsíců bude všechno obchodováno na černém trhu, kde neexistují regulace ani dotace. Lidé si budou postupně zvykat na poctivou práci a nezávislost a za pár let provedou vlastní verzi sametové revoluce. Díky přídělovému systému do té doby nikdo neumře hlady.“

(kompletní poznámky jsou dostupné zde)

Když si procházím jiné komentáře ke stejnému tématu, čtu v nich určité zklamání nad tím, že Řekové odmítli jakousi odpovědnější cestu. Opravdu? Na podzim loňského roku vydal mezinárodní měnový fond dokument, v němž uvedl, že v příštích 20 (dvaceti!) letech nelze čekat zlepšení řecké ekonomiky. To v praxi znamená, že pokud jste mladý člověk, žijete v Řecku mimo Atény a nemáte vysokou školu, nikdy nedostanete práci. Nikdy! Nebudete nezaměstnaný dva roky ani pět let, ale celý život. To také znamená, že se neoženíte, nejspíš nebudete mít děti (pokud nějaké zplodíte, stejně se o ně nebudete starat) a neprojdete tím vším, co je zapotřebí k tomu, aby byl lidský život dobrý a smysluplný. Možná budete živořit, možná se dáte k nějaké zločinecké bandě, v nejhorším případě vás zverbuje radikální islám. To se netýká pár jednotlivců, ale celé generace!  A to jen část z toho, že dnes Řekové prochází. Vedlo to utrpení, které Řekům vnutili evropští protektoři, ke snížení dluhů? Ani náhodou, podmínky jsou nastaveny tak, že i když je rozpočet přebytkový a Řecko splácí jako mourovaté, dluh roste. Řekové mají nepochybně morální právo požadovat po Berlínu a Bruselu reparace za poslední roky.

Ekonomický program komunistické strany Syriza je bláznivý, ale horší než to dosavadní už to být nemůže. Navíc některé body nejsou špatné. Třeba rozhodnutí zastavit tu parodii na privatizaci, která v Řecku probíhala. A že věřitelé přijdou o peníze? Dobře jim tak! Každý, kdo kupoval řecké cenné papíry, o riziku dobře věděl.

Řecká situace ostře kontrastuje s pozicí jiného pravoslavného státu, který byl ještě před pár lety dramaticky chudší a zaostalejší, a kde se dnes lidem žije lépe. I kdyby se v případě Ruska naplnily ty nejvíce negativní scénáře, nebudou dopady sankcí na Rusy tak těžké jako dopad pomoci na Řeky.

Jak je to možné? Vysvětlení je určitě více, ale jedno z nich souvisí s otázkou, kdo financuje životy vládnoucích elit. V Rusku jsou i ti nejmocnější závislí na vlastní zemi. Když země zchudne, bude se dařit špatně nejen obyčejným Rusům, ale i jim. Jsou tedy vysoce motivováni k úsilí o prosperitu. V Řecku a dalších evropských státech ti nejmocnější vědí, že mohou počítat s přísunem peněz z Bruselu, i kdyby vlastní zemi poslali ke dnu. Chovají se podle toho. Evropská unie v tom není výjimečná. Řada studií o Africe 70. a 80. let ukazuje na stejný princip. Jakmile začne přicházet zahraniční pomoc, ztratí vládci zájem na zlepšování situace.

Což nás od Řecka odvádí k obecnějšímu principu. Jednorázová finanční pomoc může být pro zemi obrovskou vzpruhou, dlouhodobé přijímání cizí „pomoci“ je téměř vždy zničující. Nejen pro hospodářství, ale i pro vztahy mezi společenskými vrstvami a skupinami. Kdyby Česká republika měla vládu, které cítí vůči své zemi odpovědnost, jako první by odmítla přijímat peníze z EU, norských fondů a posvítila by si i na různé Sorose.

Ostatně, do České republiky proudí už víc než 10 let miliardy na podporu sociální soudržnosti a výsledkem je nejhlubší rozdělením společnosti od 30. let. A – což opět není náhoda – dělící linie mezi „kavárnou“ a „hospodou“ přesně kopíruje linii oddělující ty, jimž evropské projekty zvyšují životní šance, od těch, kdo ztrácejí práci kvůli regulacím a kteří dobře vědí, že oni ani jejich děti se mezi euroelity nikdy nedostanou.

Poznámky o islámu, kradení dětí norskými úřady, výchově v rodině Uhlů nebo třeba Miloši Zemanovi, si můžete přečíst tady.