Paralýza Západu v ukrajinském krveprolití

Mezi městy Doněck a Slovjansk se nachází dvě strategicky důležitá města – čtvrtmiliónová Horlivka a třicetitisícové Debalceve. První, strategicky důležité centrum ležící na přívodnících vody pro celý region, je pod kontrolou proruských povstalců, druhé – zatím – drží ukrajinská armáda. S podporou, které se povstalcům v lednu dostalo, je pravděpodobné, že i Debalceve padne do jejich rukou a s ním také významný železniční spoj v regionu. Právě taková taktická vítězství – podobně jako nedávná kořist v podobě doněckého letiště – posilují odhodlání povstalců, kteří v nadcházejících týdnech chtějí své řady zčtyřnásobit ze současných 36 tisíc na více než 130 tisíc mužů (mezi rebely je nyní odhadem až 10 tisíc ruských vojáků a další rapidně přibývají). Pomáhají i ruskému prezidentovi Putinovi, který se těší nejen z vidiny teritoriálních zisků, ale především z podkopání jednoty Severoatlantické aliance a Evropské unie. Jak se však jeden z povstaleckých velitelů otevřeně vyjádřil, ztráta Horlivky by mohla vést k prohře separatistů v celém konfliktu – s odříznutím od vody a kritického dopravního uzlu by jedinou záchranou pro povstalce byla snad jen masivní ruská invaze.

Bitvy, jako je ta současná o Debalceve a případná budoucí o Horlivku, ilustrují nedostatečnost prostředků, kterými disponuje ukrajinská armáda. Zatímco povstalci se těší pravidelným dodávkám obrněných transportérů, munice, zpravodajských informací a finančních zdrojů z Ruska, jednotky ukrajinské armády postrádají prostředky k obraně proti raketám a dělostřelecké palbě, které jsou za více než dvěma třetinami obětí na ukrajinské straně. Podle některých odhadů je 70 % protipancéřových systémů, kterými ukrajinská armáda disponuje, nefunkčních, a k taktické komunikaci mezi veliteli nejčastěji slouží nezabezpečené mobilní telefony a vysílačky. V takovém stavu jsou ukrajinské jednotky snadnou kořistí pro povstalce podporované Moskvou. Ukrajinská ekonomika je navíc na pokraji kolapsu a není jasné, jak dlouho ruskému tlaku bez zahraniční pomoci odolá.

Blížící se rozhodnutí ve Washingtonu

Americká vláda se vloni zavázala poskytnout humanitární a jinou nevojenskou pomoc v objemu 120 miliónů dolarů, ze kterých byla zatím doručena jen přibližně polovina. S rostoucí intenzitou bojů a zapojením pokročilých elektronických, bezpilotních a protiletadlových systémů z Ruska je pro poskytnutí pokročilého vojenského vybavení Ukrajině na americké straně několik klíčových aktérů, mj. vrchní velitel aliančních sil v Evropě Phillip Breedlove, předseda Sboru náčelníků Martin Dempsey či prezidentova poradkyně pro národní bezpečnost Susan Riceová. Od prezidenta Obamy se očekává, že do 18. února předloží Kongresu plán pomoci Ukrajině. Přicházející jaro je navíc předzvěstí zpřístupnění dalších zásobovacích kanálů z Ruska a hrozby, že se Moskva rozhodne zasadit Ukrajině rozhodující úder.

Skupina osmi expertů zahrnující bývalého amerického velvyslance při NATO a vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě tento týden doporučila zosminásobení americké pomoci Ukrajině na miliardu dolarů v roce 2015 (jakož i v letech 2016 a 2017) a zahrnutí bojových prostředků v této pomoci, především protiraketových systémů a radarů, pancéřovaných transportérů, komunikačních systémů, zařízení pro vojenské nemocnice a elektronických systémů proti bezpilotním letounům. Při současném vývoji se jeví, že Američané čekají na výsledky série právě probíhajících diplomatických jednání: cestu kancléřky Merkelové a prezidenta Hollanda do Kyjeva a Moskvy, víkendovou Mnichovskou bezpečnostní konferenci a pondělní jednání kancléřky s prezidentem Obamou ve Washingtonu D.C.

Evropské váhání

Právě německá kancléřka reprezentuje evropskou zdrženlivost – při návštěvě Maďarska se před pár dny postavila jednoznačně proti poskytnutí vojenské pomoci Ukrajině s tím, že stále vidí prostor k mírovému řešení. Z „Výmarské trojky“ (Varšava, Berlín, Paříž) pouze polská metropole signalizuje ochotu k razantějšímu přístupu. Ze strategického hlediska je vyloučení jedné z kart, které drží Západ v rukou, chybou. Je však možné, že se jedná o součást nejnovější mírové strategie představenou Francií a Německem.

Západ v každém případě stojí před nesnadným rozhodnutím: poskytnout Ukrajině zbraně k odvrácení porážky v kritických oblastech a riskovat eskalaci krize v otevřený konflikt s Ruskem? Nebo volání Ukrajinců po pomoci nevyslyšet a doufat, že vše skončí autonomií pro východ země a ve vzdálené (a značně růžové) budoucnosti navrácením stability na Ukrajinu a jejím potenciálním přidružením do struktur EU a NATO?

Ruský kalkul a paralýza Západu

Šance, že Rusko připustí stabilizaci Ukrajiny mimo svou sféru vlivu, je mizivá – stačí si vzpomenout na výčet křivd, který si Angela Merkelová vyslechla od Vladimira Putina během listopadového čtyřhodinového nočního setkání v australském Brisbane: rozšířením NATO o země střední Evropy a Pobaltí počínaje a intervencemi v Libyi, Iráku a Afghánistánu konče. Z lednové eskalace krize na Ukrajině, ochoty vyslat jaderné bombardéry k britskému vzdušnému prostoru a čím dál tím ostřejší rétoriky je snad již každému zřejmé, že Putin se k ústupu nechystá. Neotevře-li o víkendu prostor k diplomatickému řešení, Ukrajina i Evropa mají před sebou vidinu zamzrlého konfliktu a dalších tisíců mrtvých. Již nyní jsme konfrontování s revizionistickým a autoritářským režimem a ačkoliv je naší povinností udělat vše pro diplomatické řešení konfliktu, ponechání Ukrajiny napospas agresorovi otevírá prostor pro jeho další postup.

Otázkou tak zůstává, zda-li v probíhajících vyjednáváních převáží krátkodobý kalkul nejednotné aliance vedoucí k postoupení části nebo celé Ukrajiny Rusku, či zda-li si Západ uvědomí sílu, kterou kolektivně disponuje a která jediná může zabránit daleko většímu krveprolití a dlouhodobé nestabilitě na evropském kontinentě. Sám Putin ze současné krize nemůže vyjít ekonomicky jako vítěz – ruskou ekonomiku může nastartovat jen radikální strukturální reforma či výrazný růst cen ropy. Se svým jaderným arzenálem je ale Rusko sebevědomým hráčem, který usiluje o strategické vítězství: v „ideálním“ případě podkopání evropské jednoty a oslabení vlivu USA na kontinentě. Západ musí odpovědět podobně sebevědomě, chce-li se vyhnout dezintegraci bezpečnostního pořádku v Evropě. Ukrajinské jednotky v Debalceve se již pravděpodobně pomoci nedočkají, ale šance, že se bude jednat o poslední významnou ztrátu ukrajinské armády, není ještě úplně nulová.

Jakub Hlávka působí v RAND Corporation a je spolupracovníkem Výzkumného centra AMO