Mnichovské selhání české diplomacie

Česká vláda nevyslala na nejdůležitější evropskou bezpečnostní akci roku žádného zástupce.

Premiér i ministr zahraničí trávili sobotní dopoledne na zasedání stranického vedení ČSSD v Praze, zatímco v několik hodin jízdy autem vzdáleném Mnichově rokovaly elity světové diplomacie o řešení ukrajinské krize s bilancí více než 5000 mrtvých.

V těsné blízkosti českých hranic trávili víkend urgentními diskuzemi americký viceprezident, německá kancléřka, či ruský šéfdiplomat. Mnichovská bezpečnostní konference, největší akce svého formátu v Evropě, hostila diskuze prezidentů Ukrajiny, Litvy, Bulharska, Finska, Slovinska či Estonska. Podle jejího šéfa zde proběhlo na 700 bilaterálních a multilaterálních jednání. O ruské agresi vzdálené několik hodin jízdy autem od českých hranic debatovali premiéři Gruzie, Moldavska, Srbska, či předseda polského Sejmu. V kuloárech se pohybovali šéfové nejdůležitějších diplomacií: americké, ruské, francouzské, britské, německé. Ze středovýchodní Evropy dorazili ministři zahraničí Polska, Slovenska, Rakouska či Lotyšska. Z našeho regionu nebylo zastoupeno pouze Maďarsko a Česko. Budapešť je považována za otevřeného spojence Kremlu v Evropě, tudíž její neúčast tolik nepřekvapí.

České selhání 

V případě České republiky se však lze oprávněně divit. V okamžiku, kdy do zahraničí dominantně zní jednoznačně proputinovský hlas prezidenta Zemana by se dalo očekávat, že vláda využije výtečné příležitosti blízké koncentrace elit světové diplomacie a médií, a vyšle své špičky, aby našim partnerům vysvětlovali, že Zemanův obdiv k Putinovi není oficiální pozicí České republiky. Také by představitelé vlády mohli představovat české návrhy na řešení ukrajinského konfliktu, který byl hlavním tématem většiny debat.

Řekněme si tedy, kdo v Mnichově za nás mohl být. Vyškrtněme prezidenta, který nyní tráví dny čtením časopisů, aby mohl se svým kancléřem Mynářem dokázat intelektuální selhání člověku, který odmítl odejít z koncentračního tábora, když mu bylo nabídnuto vedení kolaboračního periodika.

Prahu mohli zastupovat premiér Sobotka, ministr zahraničí Zaorálek, předseda Poslanecké sněmovny Hamáček, či ministr obrany Stropnický.  Smutnou realitou je, že mezi téměř pěti stovkami hostů nakonec byl jeden jediný Čech – opoziční poslanec Karel Schwarzenberg, který se obdobných akcí pravidelně účastní spíše vzhledem ke svému osobnímu profilu, než z pozice politika zastupujícího ČR.

Česku dlouhodobě chybí elity, které by se opravdu zajímaly o mezinárodní a bezpečnostní otázky, a zároveň by byly respektovány mezi evropskými partnery.  Toto opomenutí či chybné rozhodnutí absentovat jen zapadá do dlouhodobého trendu, kdy se česká politika (až na výjimky) pohybuje v mentálním akváriu. Nejenomže nepřináší mezinárodnímu společenství téměř žádné myšlenky, nýbrž se politického života za hranicemi naší země účastní jen sporadicky či čistě formálně. Letošní mnichovské selhání nicméně kontrastuje s minulými roky, kdy česká účast nebyla tak tragická.

V roce 2009 na Mnichovské bezpečnostní konferenci nejen byli, ale i přednášeli tehdejší vicepremiér Vondra a ministr Schwarzenberg. O rok později nás mezi účastníky zastupovali dva ministři a dva zákonodárci, v roce 2011 se jako pozorovatelé účastnili čtyři čeští diplomaté. V roce 2012 to byli tři diplomaté, v roce 2013 jeden ministr, dva politici a jeden diplomat. Vloni za Česko v Mnichově diskutovali dva politici a jeden diplomat.

Neúčast není chybou pouze ministerstva zahraničí a vlády, své osobnosti mohly s předstihem ve spolupráci s diplomacií prosazovat politické strany či vedení Parlamentu. Faktem také je, že česká think-tanková scéna není zatím schopna vygenerovat experty s dostatečně seniorním profilem, kteří by do evropské odborné debaty na nejvyšší úrovni pravidelně promlouvali. Lze pouze doufat, že se dobrovolná absence v příznačně mnichovském stylu „o nás bez nás“ už nebude opakovat. Země našeho formátu si to totiž opravdu nemůže dovolit.

Jakub Janda je zástupcem ředitele think-tanku Evropské hodnoty.