Chcete darovat svou expertízu? Zaplatíte si za to

Minulý týden mi jedna známá položila pár zdánlivě nevinných dotazů:  “Naplánovala jsem si na celý rok 2015, jak budu jedné neziskové organizaci poskytovat svou odbornou poradenskou pomoc.  Má to hodnotu vyjádřenou v korunách až sto tisíc.  Chci, aby ta organizace věděla, jakou hodnotu ode mne dostane. Jak mohu toto pro bono aktivity pak vykázat ve svých daních?  Je s pro bono prací také spojená nějaká úleva?  Co bych o tom měla vědět, abych to vše s nimi správně nastavila?”

 Moje stručná odpověď: “Připrav si ještě 20 tis Kč na úhradu DPH.” jí evidentně šokovala......... Poté, co se zotavila z prvního šoku jsem mohla začít tento zdánlivě nesmyslný výrok vysvětlovat. Každý živnostník či představitel svobodného povolání, který se rozhodne poskytovat svou odbornou pomoc neziskové organizaci zadarmo a je plátce DPH, musí z hodnoty své služby, tedy poskytnutého daru, odvést DPH stejně, jako kdyby za tuto činnost dostal zaplaceno. Jen zde mu DPH nikdo neuhradí. Zákon o DPH hovoří o ekonomické činnosti, a už nerozlišuje, zda skutečně došlo k úhradě (či neúhradě), či jakému subjektu byla služba poskytnuta.   DPH se neodvádí jedině tehdy, pokud by si poskytovatel (dárce) ze vstupů, které na svou dobrovolnickou činnost použil, neuplatnil nárok na odpočet DPH. Málo živnostníků to ale takto u svých vstupů rozlišuje. 

Moc se o této komplikaci na cestě v rozvoji tzv. expertního dobrovolnictví nemluví.   Vždyť takové dobrovolnictví se zatím týkalo převážně zaměstnanců firmem. A firma, které se chce chovat zodpovědně ve všech aspektech, nakonec i na tuto svou aktivitu peníze někdy nejde.  Nejdou obvykle z rozpočtu oddělení CSR, jsou to přeci daně a ty mají v účetních škatulkách jiné místo a jiný zdroj.  Finanční ředitel může následně pouze zaskřípat zuby, co to všechno na něj ti jeho kolegové ve svém filantropickém chování a zodpovědném přístupu vymysleli.  Pak se i on zachová zodpovědně, daně zaúčtuje a zaplatí.  Možná se pak zmíní svému CSR kolegovi, ať svou pomoc příště poskytuje raději jiným způsobem či alespoň předem konzultuje..

 Živnostník, plátce DPH, je však organizátor, poskytoval dobročinné služby i finanční ředitel v jedné osobě. Má si zaplatit za to, že si dopřeje luxus poskytnout svou odbornou expertízu neziskové organizaci, která díky tomu hodně získá a může se posunout vpřed?  Anebo protože chce opravdu pomoci, tak to bude dělat velmi skrytě, nikde to neprozradí, aby se na to nedej bože nepřišlo.  Ale co když to prozradí někdo z neziskovky?!  Stojí mu to za to, tahle riskovat?  Tak raději ne, zní konečné rozhodnutí, i když to umím a bavilo by mne pracovat chvíli pro jiné lidi v jiném prostředí, než je to obvyklé „ziskové“.   Kolik úmyslů expertního dobrovolnictví ztroskotalo právě na DPH?  A kolik expertů se možná bojí odhalení?  Nejsou to přitom velké částky, o které by stát přišel, kdyby se z expertní pomoci neodváděla DPH.  Expertní dobrovolnictví by to však podpořilo nevídanou měrou. 

 Teď bych to mohla uzavřít, v duchu poradenských floskulí ve stylu chytré horákyně: „Přijďte se poradit, vymyslím vám způsob, jak to uděláte jinak a bez dodatečných nákladů.”  Ale já chci víc. Jde mi o „čistotu“. Stejně jako je čistý prvotní úmysl dobrovolníka-dárce.  Proto jsem ani své známé takovou „radu“ neposkytla.  Zbývá mi tedy strastiplnější cesta.  Boj za změnu zákona.  Jdete do toho se mnou?