Rovnost náboženství? Ano!

Na popeleční středu si na začátku postního období značí křesťané svá čela popelem. Nebudeme sypat jiným, musíme si nasypat popel na vlastní hlavu. Všechna nám známá náboženství jsou si jistým způsobem rovna. Stejně tak však platí, že je vždy jen jedno náboženství unikátní!

Proč? Pokud se na náboženství světa díváme očima toho, kdo popisuje dějiny lidstva a jejich jednotlivé výšiny, zlomy i pády, pak platí, že náboženství plní zcela specifickou roli. A jednotlivá náboženství jsou si z tohoto pohledu rovna. A to jak v budování společnosti v rámci dané kultury, tedy ve věcech pro lidskou civilizaci prospěšných, tak i v těch negativních. Všechna náboženství jsou si rovna ve schopnosti zešílet a nakazit společnost smrtící nenávistí. Křesťané mají ve své minulosti těžké okamžiky. A to jak protestanté, tak katolíci či pravoslavní. Kajícnou hrst popela si musíme nasypat na vlastní hlavu. A to dříve, než napíšu, že zešílet umí i islám. A aby byla řeč napříč náboženstvími, je třeba dodat, že to byl údajně mírumilovný hinduismus, který stál za běsnícími ničiteli mešity v indické Ajódhji (1992). Takže si opravdu nemáme co vyčítat.

Když se kardinál Duka vyjádřil o nerovnosti náboženství pro Danielu Drtinovou, pak její kolega pochopil kardinálova slova „Západní elity selhaly, když se domnívaly, že všechna náboženství jsou si rovna…” jako výraz nadřazenosti křesťanství. Skutečný význam slov českého primase zůstal zastřen, ale zdá se, že podle Dominika Duky chybou západních elit bylo, že se na svět dívaly naším prvním hlediskem. Tedy, že každé náboženství vidí sebe sama v závorkách, protože každé dokáže zešílet. Ovšem, zrovna islám tohle nedovede. Kardinálova slova tedy nevedla k nadřazenosti křesťanství, jak o den později chápal Martin Veselovský. Spíše to bylo postesknutí, že se islám nedovedl zařadit.

Náboženství jsou si rovna, ale zároveň platí, že každé náboženství je hrdé a unikátní. Vyznavači jednotlivých náboženství mají více důvodů pro tvrzení výlučné jedinečnosti své víry. A jen pošetilec to nepředpokládá. Náboženství si ani nemůžou být rovna! Pro každého vyznavače je právě to jeho náboženství tím nejlepším, jemuž není žádné jiné rovno. A nemůže to být jinak. I pohan je výlučným, ani ateista nemíní couvat. „Pravdu mám já!” tvrdí neochvějně.

Pokud bude respektováno zdvojené pravidlo, pak se dohodneme. A nemůžeme chtít, aby zásadu rovnosti náboženství a úcty ke svobodě názoru aplikoval nejprve protivník. Musíme za ní stát stůj co stůj především my, když si ji uvědomujeme. Ti, kdo milovali pravdu a svobodu více, než svůj život, inspirovali budoucí život lépe, než ti, kdo prosazovali svou pravdu zbraní.