Valentýn v Kodani. Reakce na karikatury proroka Mohameda po deseti letech

Do Dánska se po deseti letech jako bumerang vrátil teror spojený s karikaturami proroka Mohameda uveřejněnými v deníku Jyllands-Posten. A zrovna na Valentýna…

Kodaň se vzpamatovává z teroristických útoků, k nimž došlo při kulturní akci na téma „Umění, blasfemie a svoboda projevu“ za účasti švédského karikaturisty Larse Vilkse a francouzského velvyslance jakožto projev solidarity s francouzskými karikaturisty. První útok se odehrál před kavárnou s neuvěřitelným názvem Krudttønden (Sud střelného prachu), druhý u židovské synagogy v centru Kodaně. Oba má dle policie na svědomí jediný podezřelý terorista, dvaadvacetiletý Omar Abdel Hamid El-Husajn ze sociálního gheta Mjølnerparken.

Reakcí dánské vlády jsou konkrétní protiteroristická opatření: dvanáctibodový balíček, na který půjde v průběhu příštích čtyř let 970 milionů dánských korun (asi 3,5 miliardy Kč). Bezprostředně po útocích ale zazněla i kritika nedostatečných bezpečnostních opatření na ochranu židovské komunity. A to jak ze strany opozice - z úst předsedy Liberální strany Venstre Larse Løkkeho Rasmussena, tak také z tvrdého pera novináře, televizního moderátora, držitele ceny deníku Politiken za loňský rok jakožto kulturní osobnosti nejvíce ovlivňující veřejné mínění, autora knihy „Fucking Jew!“ a představitele židovské komunity Martina Krasnika: „Proč stál v sobotu v noci před branami synagogy v ulici Krystalgade Dan Uzan? Proč tam vůbec byla dobrovolná, civilní a neozbrojená stráž?… Policie měla přirozeně zajistit bezpečnost u synagogy a Dana Uzana poslat domů.“

Útoky měly za následek noční zákaz vycházení v centru města a evakuaci stanice metra. Řada svědků události popisovala jako ve filmu – anebo si mysleli, že jde o natáčení nějakého filmu. „Teror znamená strach. Jeho cílem není jen zabít určitý počet lidí. Je jím také vytvořit atmosféru strachu a lidi rozdělit,“ říká bývalý vrchní rabín Bent Melchior.

Po víkendu bylo nejdůležitější překonat strach a vyjít do ulic. K rychlému opadnutí atmosféry strachu přispěl i bleskový zásah policie, který byl úspěšný také díky vysokému počtu monitorovacích kamer v ulicích Kodaně. Obyvatelé města přinesli na obě pietní místa stovky květin a svíček. Někdo je však položil i na to třetí, kde policie zastřelila pachatele a odkud je později odstranili jeho soukmenovci z gangu Brothas.

V pondělí večer proběhla na místě prvního útoku pietní vzpomínková akce za účasti několika tisíc lidí, premiérky, korunního prince i francouzského velvyslance, jenž se zúčastnil sobotní akce v kavárně Krudttønden. Toto spontánní shromáždění v ulicích města ukončilo víkendovou výjimečnou situaci. V průběhu týdne se uskutečnily také tři pohřby - protestantský, židovský i muslimský.

V médiích je znát zřetelná snaha o překlenutí náboženských rozdílů poskytnutím prostoru pro reakce umírněných muslimů, jakými je například šestnáctiletá studentka gymnázia Imam Al-Zergani. Její verše, kterými na facebookovém profilu reagovala na teroristický čin, sdílelo během jednoho dne asi tisíc uživatelů. Napsala mimo jiné: „…Byl jsi slepý, nebo jsi jenom přišel o rozum, když jsi vytáhl pistoli a obrátil se zády ke své zemi?...“ Imam si již 8. ledna, po útocích na Charlie Hebdo, na svůj profil napsala: „Nejsem Charlie… jsem mrtvý policajt Ahmed. Charlie mě nerespektoval a zesměšňoval moji víru a kulturu. Zemřel jsem, když jsem bránil jeho právo takto činit.“

Úspěšný mladý básník palestinského původu Yahya Hassan, jehož autobiografická básnická prvotina z prostředí sociálního ghetta plného násilí a kriminality se stala nejprodávanější knihou poezie v historii Dánska, a který získal cenu deníku Politiken rok před Krasnikem, vidí řadu shodných bodů mezi sebou a dvaadvacetiletým teroristou Omarem Abdelem Hamidem El-Husajnem, členem pouličního gangu Brothas, jehož policie dopadla a zastřelila v průběhu 14hodinové noční honičky a který byl čtrnáct dní předtím propuštěn z vězení.

Dánská premérka Helle Thorning-Schmidt zastává názor, že z teroristických útoků nemáme obviňovat společnost, ale pouze samotného pachatele. Sociolog iránského původu  Aydin Soei, který se věnuje kriminálním subkulturám, z nichž se terorista rekrutoval, s ní úplně nesouhlasí.  Součástí vládního protiteroristického balíčku jsou totiž i finanční prostředky určené na preventivní opatření vůči extremistům vracejícím se ze Sýrie a Iráku. Kodaňský útok však ukázal, že terorismus může vzejít z prostředí samotného Dánska. Podle Aydina Soeie by bylo lepší tyto peníze poskytnout přímo ghettům, jejichž obyvatelé, které nazývá „protiobčany,“ platí penále za svůj gender, sociální status, barvu kůže, náboženství a především – bydliště. Je třeba začít zde, terorista nemusí být – jak jsme viděli – navrátilec ze Sýrie.

Dánská společnost má řadu vzdělaných akademiků v sociální oblasti, kteří jsou schopni v ghettech pomáhat. Jedním z nich je například 30letá antropoložka Janni Nielsen, která položila květiny na místo, kde byl Omar policií zastřelen. Učí ohroženou mládež ve čtvrti Nørrebro, jak psát čtenářské příspěvky do novin a zapojit se tak do demokratické diskuze. Pokud by vláda dala finanční prostředky na sociální prevenci terorismu v ghettech, našla by tak práci i řada akademiků.