Buranský pohled na zahraniční a obrannou politiku

Buranský pohled na zahraniční politiku

V posledních dnech vzbudil hodně pozornosti můj rozhovor pro Parlamentní listy. Jsem rád, že se o některých důležitých věcech začíná mluvit, tentokrát je však, žel, zájem soustředěn na titulek, jehož nejsem autorem a který  - dle mého soudu – říká něco jiného než vlastní text. Otevírá totiž cestu k výkladu, že navrhuji založit jakéhosi konkurenta NATO soustředěného kolem Ruska a že bych v tomto uskupení rád viděl Českou republiku. Není tomu tak. Ostatně, není to možné minimálně z následujících důvodů.

1)      Rusko nevyjádřilo ochotu vstoupit do obranného svazku s kýmkoliv jiným.

2)      I kdyby takovou ochotu vyjádřilo, nejspíš by své závazky nebylo schopno naplnit. V současné době má plné ruce práce s obranou vlastního území. Nebylo by spojencem schopným zasáhnout i někde jindy.

3)      I kdyby Rusko časem vybudovalo dostatečnou vojenskou kapacitu, zůstává otázkou, zda by cena za jeho podporu nebyla příliš vysoká. Rusko by nejspíš bylo tím typem spojence, které máte tím nejraději na velkou vzdálenost.

Klíčové teze toho, co nazývám buranským pohledem na zahraniční a obrannou politiku (buranem rozumím příslušníka nižších společenských vrstev, který se svým údělem smířil a jehož děti neaspirují na úřednické místo v centrále EU nebo NATO) jsou tyto:

(celý rozhovor, opatřený výstižnějším titulkem a doplněný o vysvětlivky, bude tento týden publikován mezi texty na mé webové stránce)

1)      Není naší povinností držet západní ani jinou orientaci. Majitelem České republiky je lid České republiky a mělo by se dít to, co je v jeho zájmu. A v zájmu lidu České republiky je země svobodná, stabilní a prosperující. Nikoliv země západní, východní, severní nebo jižní.

2)      Z hlediska obranyschopnosti České republiky byl vstup do NATO vážnou chybou. Jsme dnes v situaci, kdy nemáme samostatnou armádu, ale fakticky jen pomocné jednotky působící v rámci imperiální armády, pro kterou nikdy nebudeme důležití a která nikdy nebude motivována nás bránit. Jsme úzce propojeni s Tureckem, které otevřeně podporuje Islámský stát a vývoz radikálního islámu do celého světa. Utrácíme miliardy a přitom jsme méně bezpeční než kdykoliv předtím.

3)      Případné napadení České republiky agresorem by nemělo podobu útoku tankových divizí a bombardérů. Spíše by se jednalo jen částečně koordinované útoky zločineckých band se společným zájmem a ideologií, které by postupně převzaly kontrolu nad zemí. Případně by to hry mohly vstoupit tajné služby.

4)      Proti takovému riziku nás členství v NATO nechrání ani částečně. Pokud by to někdo myslel s obranou českých zemí vážně, musel by co nejrychleji prosadit vystoupení z NATO a začít budovat vlastní armádu. Nejspíš kombinaci domobrany, elitních speciálních jednotek a dost možná i vlastní jaderné síly. Členství v NATO nás stojí tolik lidí a peněz, že nejsme schopni vybudovat vlastní obranu.

5)      Česká republika by byla schopna vyvinout sílu dostatečnou k tomu, aby odradila jakéhokoliv agresora. Nepotřebujeme mít nejsilnější armádu na světě. Potřebujeme branné síly tak silné, aby případný agresor musel zaplatit vyšší cenu, než co získá naším dobytím. I agresoři zvažují náklady a výnosy. Podívejte se na Švýcarsko, není větší než české země, a už 200 let se je nikdo neodvážil napadnout. A není to jen kvůli hornatému terénu. Agresor by se mohl spokojit třeba s obsazením Ženevy a okolí. Jenže každý ví, že cena Ženevy a okolí není taková, aby se vyplatilo kvůli tomu absolvovat konflikt se švýcarskou domobranou.

6)      Spojenectví mají být domlouvána a rušena na základě toho, co je momentálně výhodné z ohledu občanů České republiky.

7)      Není v našem zájmu míchat se do problémů jiných zemí. V zájmu občanů České republiky je, aby Rusko bylo stabilním a prosperujícím státem, a aby totéž platilo i o Ukrajině. Bez ohledu na to, jakým způsobem toho bude dosaženo.