Malá domů pro Babiše?

Pořad Otázky Václava Moravce se stal virtuálním kolbištěm pro dva velké politické soky. Hostem pořadu byl v neděli 15. března faktický lídr opozice Miroslav Kalousek. Ve svém vystoupení mimo jiné obvinil ministra financí Babiše z toho, že si napsal zákon, na základě kterého my všichni zaplatíme během šesti let firmám Andreje Babiše 5 miliard korun. O týden později byl hostem sám Andrej Babiš, který se vehementně bránil, že jeho firmám z biopaliv žádná podpora neplyne.

Není to přitom poprvé, kdy Babiš vyvracel podobná tvrzení o státní podpoře biopaliv. Tehdy se ještě jako „nepolitik, kterým byl okolnostmi a českými politiky donucen jít do politiky” vymezoval proti „učedníkovi postřeleného prezidenta” Petrovi Machovi. Nyní ale Babiš-nepolitik fakticky řídí zemi a jemu podřízené ministerstvo předkládá novelu zákona, která se přímo dotkne jeho ekonomického impéria.

Házení kamenem

Je pravdou, že zvýhodnění biopaliv není žádnou přímou pobídkou nebo dotací. V konečném důsledku ale snížení spotřební daně, kterou je nutné odvádět státu, vyjde nastejno. Zatímco tak stát - jak vyplývá z důvodové zprávy - bude na inkasu daně tratit 9 miliard korun (část těchto peněz je příjmem pro Státní fond dopravní infrastruktury), řada firem bude logicky na daňové úlevě profitovat. Situace ovšem není tak přímočará, jak ji líčí Miroslav Kalousek. Jeho prohlášení o „zákoně za 5 miliard pro Babiše” je minimálně zavádějící. To ale neznamená, že si Babišovy firmy nepřijdou na své.

Zdroj: Důvodová zpráva (.doc, strana 17)

Ze zákona je plátcem této daně osoba, která zboží doveze či vyrobí. Povinnost odvést spotřební daň má tedy tak výrobce i distributor paliva. Oba články tohoto řetězce (případně všechny další mezičlánky) se pak mohou rozhodnout, zda navrhované snížení daně promítnou do snížení konečné ceny pro zákazníka; nebo k navýšení svého zisku.

Není tak vlastně jasné, kdo bude na zákonu profitovat a nakolik. Avšak ani rozhořčený Babiš, který se nebál obvinit bývalého strážce státní kasy z „neuvěřitelné lži“, není z těch, kdo by mohl s čistým svědomím hodit pověstným kamenem. Jeho profit sice zřejmě bude řádově nižší než Kalouskových 5 miliard, ale díky nemalému podílu firem ze skupiny Agrofert na trhu s biopalivy, jejichž odběr je navíc zajištěn zákonem, Babiš rozhodně zkrátka nepřijde. Ostatně po týdnu čirého zapírání Babiš sám přiznal: „Nějakých 50, 60 milionů. No bude. Ale celková ta dotace je 1,5 miliardy, tak já mám z toho asi 3, 4 %.“ No považte, to vlastně není ani pořádný kus koblihy, maximálně okoralé drobky a kus marmeládové náplně. Taková suma jde ale zřejmě pod Babišovu rozlišovací schopnost. Navíc je možné, že pokud Babiš promítne snížení daně do vlastního zisku ve větší míře, výhoda pro Agrofert bude se vší pravděpodobností ještě daleko vyšší.

Po stopách zákona

Celá věc by vlastně nemusela stát ani za řeč, kdyby neexistovalo vážné podezření, že si Babiš normu takříkajíc ušil na míru. Aby pak za sebou amatérsky zametl stopy a čeřil vodu siláckými prohlášeními o lhaní.

V Otázkách totiž Babiš tvrdil, že diskutovaný zákon předkládal na vládě ministr zemědělství Jurečka. Tím ze sebe ministr financí jasně snímal odpovědnost za legislativu, se kterou je kvůli svému střetu zájmu spojován. Konkrétně uvedl: „Ale předkladatel i na vládě byl ministr zemědělství, protože to je zemědělský problém.” Ministr financí v tomto případě ovšem ve skutečnosti „značně fabuluje” - eufemisticky řečeno.

Tvůrcem a předkladatelem totiž nebyl nikdo jiný než Ministerstvo financí. Je to logické, daňovou legislativu v této zemi tvoří právě úřad z pražské Letenské ulice, jde o daňovou problematiku, žádný zemědělský problém.

Podívejme se na jednotlivé kroky, které tento zákon provázely. Jak vyplývá z vládních materiálů, zákon skutečně vytvořil Babiš, Jurečka s touto konkrétní legislativou není jako autor spojen.

Vláda pak tento materiál projednávala na svém zasedání 23. února 2015. Zápis z tohoto jednání (.doc) jasně uvádí, že „vláda projednala materiál předložený 1. místopředsedou vlády pro ekonomiku a ministrem financí…”.

Zapojení ministra Jurečky k tomuto zákony započalo právě až na jednání vlády. Usnesení (.pdf), které kabinet Bohuslava Sobotky přijal, ukládá ministru zemědělství, aby zmíněný zákon odůvodnil na jeho další pouti legislativním procesem. To, že Jurečka - nikoliv Babiš jako tvůrce a předkladatel - dostal za úkol přednést návrh v Parlamentu, naznačuje, že ministr financí si chtěl nad zákonem umýt ruce. Tomu napovídá i chování ministra Jurečky, který se za celou dobu trvání „kauzy” proti Babišovým výpadům neozval ani slůvkem, naopak vicepremiéra vehementně brání. Byť si musí být vědom, že sám zmíněný zákon nevytvořil a do vlády nepředkládal. Příkladná koaliční loajalita, chtělo by se říct.

Vzhledem k tomu, že jde o velmi čerstvý případ, je otázkou, proč Babiš neuvádí korektní argumenty. Naopak vytváří okolo tohoto případu mlhu svým nepravdivým trvzením, kdy připisuje Jurečkovi autorství zmíněné novely. Možnost omylu snad můžeme vyloučit, neboť kauza rezonuje českým veřejným prostorem celý týden. Není reálné, že Babiš při přípravě na OVM (kterou vzhledem k barvité demonstraci elektronické evidence tržeb skutečně nepodcenil) ani na chvíli nezavadil o tento zákon. Druhou možností je, že - slovy Babiše - vládní koalice převzala servery, které poskytují veřejně dostupné informace o předkládané legislativě či o jednání vlády, v rozkladu; a tudíž neuvádí korektní fakta. Poslední možností je, že Babiš vědomě klame veřejnost, neboť je mu nepříjemné spojení jeho vládního angažmá se zákonem, který napsal jeho úřad, a který může v konečném důsledku znamenat benefit pro jeho vlastní podnikání.

Bohužel, žádná z nabízených možností není příliš pozitivní. Než začne příště Babiš křičet „lhář, lhář!”, měl by si tak dát pozor, aby nezakopl o vlastní rostoucí nos.

Jan Tvrdoň, David Kopecký, Pavlína Škromachová, experti Demagog.CZ