Buranovo ohlédnutí za americkým týdnem

Z kratších glos na své facebookové stránce vybírám tentokrát pár poznámek o vztahu k Američanům. Aby nedošlo k mýlce, pokládám se z nejfanatičtějších obdivovatelů americké civilizace v naší zemi. Jenže to neznamená, že přestanu používat mozek. Jak jsem řekl v rozhovoru pro parlamentky: „Musí být jasné, že se pokládáme za spojence, ale že se o sebe dokážeme postarat sami. Musíme být hrdí na práci, která je za námi, a nesmíme být závislí na tom, zda nás velvyslanec podrbe za uchem. Jen tak můžeme být spojencem, jakého Američané potřebují. Pochlebujících ubožáků mají dost i bez nás.“

Kompletní komentáře si můžete přečíst tady.

6. dubna: Mé dřívější vyjádření k osobnosti pana Schapira: "Americký velvyslanec v Praze se skutečně chová, jako by jeho hlavním cílem bylo vyvolat v České republice co nejhorší protiamerické nálady. Řekl bych ale, že jeho hloupé a arogantní vystupování je spíše důsledkem neschopnosti než špatného úmyslu. Vyplývá ze způsobu, jakým americká vláda obsazuje místa velvyslanců. Neohlíží se na odbornost, ale odměňuje lidi za to, že sehnali peníze do prezidentovy volební kampaně. Místo velvyslance si pak mohou koupit i lidé, kteří by dělali ostudu i jako obyčejní turisté, natož jako diplomati." (celý text o zahraniční politice je tady)

A nemůžu nepřidat geniální vyjádření chachara Větvičky: "V žádné zemi, ani rozvojové, ani socialistické, ani kapitalistické, neexistuje to, aby patnáctiletý diplomat rozvracel místní poměry, komentoval aktivity místní hlavy státu, nebo určoval, kdo jí má být. "

 2. dubna: Slíbený buranský rozhovor už je venku. Říkám v něm mimo jiné:

"Poctivá práce není ve vážnosti, protože cesta k bohatství vede přes dotace, regulace nebo nesmyslné papírování. Z rodin se ztratila autoritativní výchova a vymizely fyzické tresty. Někde je to dobře, ale někteří kluci to prostě potřebují k tomu, aby z nich vyrostli rovní muži. A k tomu máme vzdělávací systém cíleně zvýhodňující holčičky. Kluk má ve škole v zásadě dvě možnosti – buď si osvojí dívčí poddajnost, nebo si ponechá svou klukovskou povahu, ale pak čelí vysokému riziku, že bude vyřazen ze vzdělávacího systému a nedostane se na slušnou vysokou školu."

Parlamentní listy: Rozhovor s Petrem Hamplem

 1.dubna: Jako aprílový status jsem chtěl napsat vtípek o nějaké další chystané regulaci, jenže ono už není vůbec nic, co by se nemohlo být během pár let zavedeno. Dokonce i ta regulace, kdo s kým může chodit, státní řízení rodinných výdajů nebo povinné kamery v ložnicích vypadají celkem realisticky.

Jedna moje známá si nedávno posteskla, že muži mají větší kapsy než ženy a že tudíž mohou nosit větší mobily. Dokážete si představit nařízení o velikosti kapes? Já ano. Dokážete si představit, že paní Šabatová zaplatí nějakého mladého Roma, aby zkusil svést bílou holku a pak ji požene k soudu za diskriminaci, když odmítne? Já docela klidně. To není otázka 30 let, ale tak nejvýše pěti let.

Nejhorší na tom je, že pořád ještě není jasno v příčinách toho průšvihu. Pak pochopitelně není možné ho zastavit.

30 .března: Armáda je od toho, aby vyhrávala války nebo nás jinak bránila, ale my od ní pořád chceme něco úplně jiného. Pak se nedivme, že to nefunguje.

Když jsou obyvatelé České republiky oprávněně zděšeni, že mezi dorůstajícími mladými muži je neúnosně mnoho sobeckých fracků (tolik, že to začíná ohrožovat přežití národa jako celku), doufáme, že to za nás vyřeší armáda. Pošleme ty kluky na vojnu a ta z nich za pár měsíců udělá statečné muže. Samozřejmě, že to nebude fungovat. Když selhávají rodiny, když neexistují chlapecké školy, když debilní byrokracie zakazuje i celkem rozumné fyzické tresty, tak to žádná vojna nevyřeší.

Když mají jiní lidé problém se sebehodnocením, doufají, že to za ně vyřeší americká armáda. Když zamávám na mariňáka nebo ho dokonce obejmu, budu si připadat stejně statečný jako on. Věřte mi nebo ne, ono to zase nebude fungovat. Týden po jízdě dragounů si budete připadat stejně uboze jako před ní. Skutečné sebevědomí se získává jinak.

Kromě toho jsem se věnoval elektronické registraci tržeb, Češkám v Pákistánu (to už dost zmedializovali moji fanoušci ze Zelených a Žít Brno) a připomněl jsem nějaké starší texty. Pokud nechodíte na facebook, je to všechno k dispozici na mé osobní stránce.

Zkrátka, až bude americký týden v Lidlu, bude to po všech stránkách přínosnější, než když dělají americký týden politici a média.