Buranské poznámky o ženách, feminismu a sexualitě

Z kratších glos na své facebookové stránce vybírám tentokrát pár poznámek hlavně o feministickém hnutí. Pár měsíců po listopadu 89 napsal tehdy asi nejuznávanější světový sociolog Peter L. Berger, že feminismus je mladším chytřejším bratříčkem bolševismu a že představuje pro západní civilizaci vážné nebezpečí. Od té doby ovšem došlo k tomu, že ono hysterické fašizující hnutí kapitulovalo před islámem, takže se stalo spíše tragikomickou záležitostí.

Kompletní komentáře si můžete přečíst tady.

2. 1.

Odpověď do ankety Kniha roku Institutu Václava Klause: "Christina Hoff Sommers ve své knize Freedom Feminism ukazuje, že existují dvě alternativní hnutí za ženská práva. Připomíná, 70% amerických žen tvrdí, že nejsou feministkami a podstatná část z nich to pokládá za urážlivé. Vedle marxistického feminismu, který se snaží zničit společnost a který se těší podpoře jen mezi úzkou vrstvou intelektuálek, však existuje méně viditelné nicméně masové ženské hnutí, které je prorodinné, nestaví ženy proti mužům a místo sociálního inženýrství volá po skutečné svobodě – včetně možnosti volit mezi kariérou a rodinou."

Ostatně, u nás to není jiné. Máme tady aktivní ženy jako Béatrice Hekaté Radosa a politicky aktivní ženy jako Jana Smiggels Kavková. A rozdíl není zdaleka jen v tom, že jedna je krásná a druhá ošklivá.

12. 3.

Hysterická reakce feministky a funkcionářky ČSSD Ivany Recmanové (viz deník Referendum) na článek Ester Kaplánkové potvrzuje, že není nic, co by feministky nenáviděly tak zběsile jako ženy, co jsou na chlapy nebo co jsou rodinné typy (nebo obojí najednou). Jak kdysi ukázala skvělá znalkyně feminismu Kristina Hoff Sommers, feminismu nejde o ženy ani okrajově. Chce ženy převychovat a  vytvořit z nich bytosti nového typu. Možná i proto je slovo "feministka" všude na světě pokládáno za urážku. Někdy se nás snaží přesvědčit, že na západě je to jinak. Ale není.

To jen taková poznámka na okraj. Po nástupu islámu je to passé. Feministky kapitulovaly, takže směřují k uspořádání, kdy budou kvóty pro zastoupení žen v managementu a zároveň může být každá "nevěřící děvka" kdykoliv znásilněna nebo ukamenována. Zajímavé pojetí práv.

Tím nekomentuju, zda mi článek Ester Kaplanové připadá vhodný nebo nevhodný. To je mezi Ester a jejím manželem.

29. 3.

Jsem nadšený z toho, že se formuje zrcadlová obdoba buranů - naštvané matky. Nejen proto, že jsou hezké a chytré, ale hlavně proto, že když se ženské začínají angažovat v politice, zpravidla začíná jít do tuhého. Chlapi si dají pár piv a mají názor na všechno - od Krymu přes Tibet až po mimozemšťany. Rozeberou to, pohádají se a pak se z toho vyspí. Ženské se o ty věci začínají zajímat, až když dojde na jejich životy a jejich rodiny. Ale když už se rozhýbají, je to vážné (feministky a podobné úchylné aktivistky nepočítám, to by bylo na jinou debatu).

Facebooková skupina Naštvané matky

11.4.

Na Nově proskočila zprávička o další tzv. učitelce sexu. Ty případy se vyskytují pravidelně a pokaždé se dějí v podstatě stejně. Pohledná mladá žena se (jednou nebo víckrát) pomiluje se svým žákem, často nezletilým, a nakonec se to provalí.

Na Fox New byl před časem pořad, kde různí psychologové a podobní experti vykládali o tom, jak tím byl ohrožen vývoj zneužitého hocha a obhájkyně učitelky vznesla jednoduchou námitku: „Pánové, každý z vás v tom věku snil o takové učitelce.“ Nikdo z přítomných expertů nic nenamítal. Proto taky takové případy zpravidla končí nějakým vyloženě symbolickým trestem.

Jenže si představte 30letého homosexuála, který zneužije 13letého kluka. Nebo i normálního heterosexuálního 40letého chlapa, který zneužije 13letou holku. Pokud by takový případ skončil symbolickým trestem, nikdo se nemůže divit otci, že si za pachatelem dojde a vyřídí to osobně (případně s sebou vezme pár kámošů). Totéž platí o praktikách, které jsou plně přijatelné, pokud se dějí mezi souhlasícími dospělými, ale ve většinové společnosti jsou pokládány za výstřední.

Zkrátka, i kdyby se ministr Dienstbier ověsil papírky s různými nápisy od hlavy až po patu a bylo přijato 100 dalších zákonů, v sexu nikdy nebudeme úplně rovnoprávní. Ono to jednoduše nejde.