Lobbistova kobyla chodí bosa

Asociace APAA sdružující šest předních agentur pro public affairs působících v Česku tvrdí, že "problémem v České republice není příliš lobbingu, ale naopak jeho nedostatek". S většinou argumentů souhlasím, ostatně sám jsem před třemi a půl lety na tomto blogu sám napsal téměř stejnojmenný článek Problémem Česka je ne hodně, ale málo lobbingu. Na článku pana Nekvapila z APAA je zajímavého ale něco jiného. Totiž jeho první věta: "Již téměř tři roky se v rámci APAA snažíme vysvětlovat podstatu lobbingu, jeho roli prostředníka mezi veřejnými a a soukromými zájmy. A také se snažíme bojovat s chybným chápáním lobbingu zvláště v českých mediích." Implicitně nevyřčeno zůstává slůvko "neúspěšně".

Příběh regulace lobbingu se opakuje pravidelně a je vždy téměř stejný. Někdo, ať už vládní, či opoziční politik, či nějaká občanská iniciativa, přijde s tím, že je třeba regulovat lobbing. Začne se vymýšlet, jak na to. Lobbisté, kteří se nestydí o sobě přiznat, že jsou lobbisté, správně poukazují na to, že nelze dost dobře vymezit povinnou stranu "lobbista", protože jako lobbisté působí i řada lidí, kteří si to o sobě ani nemyslí nebo neví. Zjistí se, že regulovat by šlo pouze na straně lobbovaných, čímž by se ale povinnými subjekty stali sami politici, kteří s tím nápadem přišli. Najednou se ukáže, že by například museli zveřejňovat své diáře, hlásit někam s kým se sešli a o čem tam jednali, a podobně. Následně rozruch utichne, dokud s myšlenkou regulace lobbingu zase za pár let nepřijde někdo další. Pan Nekvapil má tedy pravdu, že regulace lobbingu ve smyslu regulace těch, kdo o sobě prohlásí, že jsou lobbisté, je nesmysl.

Jestliže ale APAA sdružuje špičky českého profesionálního lobbingu, pak kdo jiný by měl být schopen vést úspěšně politickou kampaň, která by nějakým udržitelným způsobem vyřešila problém neustále se vracející a v kruhu se točící debaty o regulaci lobbingu? Kdo jiný, než lobbisté sami, by měl být schopen navrhout, ale hlavně politicky "prodat" nějaké uspokojivé kompromisní řešení, které tuto problematiku jednou pro vždy uzavře?

Součástí mé práce jako "in-house" lobbisty v konkrétní firmě je práce s nejrůznějšími asociacemi, sdruženími a svazy – mimochodem lobbistickými subjekty par excellence. Některé pracují lépe a některé hůře. Bohužel až příliš často se stane, že představitel některé z nich někde prohlásí: "my už se X let snažíme o prosazení tématu Y, ale vláda/veřejnost/média nás neposlouchá a nic nedělá." Vždy si říkám, že by automaticky měla následovat věta: "...což znamená, že jako šéf asociace jsem selhal v dosažení našeho cíle, a proto ihned rezignuji a uvolním místo někomu jinému, kdo možná bude mít větší úspěch." Nemusím asi říkat, že tato věta zatím ještě nikdy nenásledovala.

"Téměř tři roky" neúspěchu APAA v jejím klíčovém tématu ještě není tak dlouhá doba. Kampaně tohoto typu obvykle nějakou dobu zaberou. Ale není to zase ani tak úplně krátká doba. Pokud se téma regulace lobbingu implicitně poškozující celý segment bude donekonečna zjevovat i nadále, nebude to pro české profesionální lobbisty zrovna ta nejlepší reference.