Saúdská válka proti jemenským húthijúm, podporovaných Íránem, dostává absurdní podobu koalice bohatých zemí světa (na straně Saúdů stojí Katar, Spojené státy) a tichého společenství islámských radikálů (al-Kajda a Muslimské bratrstvo), stojící proti kmenům odněkud z hor v jedné z nejchudších zemí světa.
V některých věcech jsou Jemenci podobní Afgháncům – jejich hrdost jim nedovolí se vzdát a kvůli své skalnaté zemi se budou rvát až do konce. Nějakého spojence ale přeci jenom mají. Írán, který je s rebelujícími húthiji spjat šíitským islámem, jim dodává humanitární podporu. Do války však zatím nezakročil a húthijové i Írán popřeli, že by jim dodal jakékoliv zbraně.
Saúdská Arábie na straně sunnitských Jemenců a prezidenta Mansúra Hádího, který se v lednu vzdal funkce a uprchl k Saúdům, a Írán na straně húthijů, podporovaných armádou, která je věrná bývalému diktátoru Sálihovi, který je dnes v Jemenu. Celá situace míří k šíitsko-sunnitské náboženské válce a připomíná Velkou hru, spor mezi Velkou Británií a carským Ruskem o Střední Asii. Dva hegemonové se neodváží vstoupit do otevřené války a tak si vyberou region, ve kterém můžou konečně uplatnit svoji energii a utratit dolary, které na válku poctivě střádali.
Írán a Saudská Arábie jsou letitými protivníky v Zálivu, kterému jedna strana říká Perský a druhá Arabský. Ropné velmoci a náboženští protivníci s tendencemi vyvážet své doktríny všude, kde se alespoň trochu otevřou dveře.
Boj o duchovní nadvládu
V osmdesátých letech zažívala Saúdská Arábie boom a Írán se radoval z úspěchu islámské revoluce, která inspirovala muslimy na celém světě tím, že vláda duchovních je opravdu možná. A protože Írán inspirovat chtěl, přistoupil k „vývozu revoluce“, který měl svého protivníka v saúdském „vývozu wahhábismu“. Tyto se střetly v muslimském světě na řadě polí.
Například v Nigérii, kde bylo hnutí Dawa podporováno Saúdy a Kuvajtem a hnutí Yan Šía našlo podporu v Íránu. Sunnitští stoupenci nejen z Nigérie, ale z celého světa, odjížděli studovat na Islámskou univerzitu v Medíně. Stoupenci Yan Šíe a předáci súfijských bratrstev, kterým byl Írán nakloněn, byli zváni do Íránu. Obě frakce toužily nastolit Islámský stát, každý ale po svém.
Tento formát byl podobný v celém regionu. Literatura obou protivníků sem proudila ve velkém, a to jak v angličtině a arabštině, tak v národních jazycích. Saúdové zadarmo rozdávali výtisky svého překladu Koránu, lehce protikřesťansky a protižidovsky okořeněného. A obě strany stavěly velkolepé mešity. Íránská forma se setkala s obdivem na Zanzibaru a v Keni, která ale nakonec nabídku na vystavění islámské univerzity odmítla. Delegáti z Východní Afriky byli zváni na oslavy Íránské revoluce. Obecně se soudí, že přijímání Íránu bylo snazší tam, kde byl menší arabský vliv, respektive kde byla arabizace přijímána s nelibostí, jako třeba v Tanzánii.
Írán začal ale v této hře postupně prohrávat kvůli vyčerpání během války s Irákem, mezinárodní ostrakizaci a sankcím, které na něj byly uvaleny. Ze sunnitsko-šíitského hřiště se stalo hřiště sunnitsko-wahhábovské. Saúdi vynaložili miliony petrodolarů do zakládání koranických škol nejen po celé Africe. Studenti, navracevší se z Medíny, začali vyučovat podle saúdského vzoru konzervativnímu islámu a wahhábisté díky finančním injekcím získali vliv v řadě oblastí. Velký vliv měli například v severní Nigérii, severním Mali, nebo v severním Maroku. V severní Nigérii se později zrodilo Boko Haram, severního Mali se snadno zhostila al-Kajda a ze severního Maroka odchází do řad Islámského státu až 80% z celkového počtu Maročanů.
A tak to šlo až do roku 2001, kdy si po útocích v New Yorku svět uvědomil, že se možná objevil větší problém, než se čekalo. V řadě zemí začaly probíhat perzekuce proti wahhábistům, zatýkání a kontroly, ale už bylo pozdě, základy byly položeny. Maroko udělalo první perzekuci hned v roce 2001 a i přesto se na severu dnes tvoří buňka za buňkou a malé výcvikové tábory byly objeveny hned vedle Rabatu. A s tímto dědictvím nastupujeme do nové etapy Velké hry.
Změna pravidel hry
Začátek americko-íránského vyjednávání a možnost přestupu Íránu na tu „dobrou stranu“ Saúdy vyděsila. Zapojení Íránu do mezinárodní komunity by zákonitě vedlo k oslabení vlivu Saúdské Arábie v regionu, vývoz íránské ropy by snížil saúdské příjmy a zrušení letitých sankcí by Írán ekonomicky pozvedlo. A najednou by se mohlo stát, že by si Západ uvědomil, že tolik let démonizovaný Írán je možná lepší spojenec v regionu, než bigotní, konzervativní Saúdská Arábie, podporující al-Kajdu a Islámský stát.
Tato podpora nikdy nebyla tajemstvím, ačkoliv je vždy o něco složitější, než prosté předání peněz z ruky do ruky. Peníze plynou pokoutními cestami a málokdy jdou přímo spojit se státem jako takovým. Slavný výrok od neznámého katarského úředníka: „Islámský stát je saúdský projekt“ zopakovala řada médií, protože zní správně melodramaticky, ale „neznámý katarský úředník“ je chabý zdroj a tak ho můžeme brát s rezervou. Raději řekněme, že Saúdi (spolu s Katarem) notně zasponzorovali odnož al-Kajdy, Frontu an-Nusra, která na konci tohoto března dobyla syrský Idlíb, s podporou Turecka.
A tak tu máme se Saúdy, Katar a Turecko bojující proti syrskému (šíitskému) prezidentovi, podporovanému Íránem, a využívajíce všechny dostupné (sunnitské) prostředky. Do sunnitské koalice se zapojila, ať už větší či menší mírou, na syrsko/irácké či jemenské frontě, i řada dalších zemí. Jordánsko, Maroko, Egypt, Súdán. Naopak Pákistán a Afghánistán dali ostentativně od sektářského sporu ruce pryč, obávajíce se vypuknutí střetů uvnitř svých hranic. Což ani jedna z obou zemí v tuto chvíli nepotřebuje.
Další potencionální spojenec, Západ v čele se Spojenými státy, se na jemenské frontě sice přidal k sunnitům, na té syrsko/irácké ale vyjednává s Íránem a mluví o vyjednávání s Asadem. A protože proklamuje, že je definitivně proti Islámskému státu, logicky by zde měl být i proti Turecku, po událostech z Idbílu, a proti Saúdské Arábii a Kataru, po všech těch milionech dolarů, které plynuly do kapes džihádistů. Chtělo by to zase nějakou červenou linii, nebo aspoň nějaké slabší ultimátum. A nebo ne? Asi to bude složitější....
Přidejte si Hospodářské noviny mezi své oblíbené tituly na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist