Být tak zase na chvíli světoví ...

Asi autentické vzpomínky, včetně pocitu osobní příslušnosti (1970) způsobily, že jsem se s hrou Luďka Mádla (autor článku) plně ztotožnil. Bylo to pohlazení, bylo to nastartování … děkuji. Vidím to jako dnes. Vlakové nádraží Praha-Libeň (1985) a tam přes celý perón nápis:

!CHLAPI MÁTE NA TO, VYBOJUJTE ZLATO!

Bylo mi necelých 15 let a našel jsem své první sportovní hrdiny. A tam to začalo, prožité emoce, nadšení a hrdost způsobila trvalé, každoroční omezení mé vlastní pracovní schopnosti v délce trvání 14-ti dnů.
Tato nemoc, kterou trpím již 30 let, začíná pravidelně v alergologickém čase prvních trav. Někdy si jako pacient s přáním brzkého uzdravení, podvědomě přeji brzké vypadnutí/selhání našich hrdinů.
Ale ten zážitek posledních zlatých vteřin končící 3. třetiny je opojný a nenapodobitelný. 

Jsem dojatý, šťastný a unavený, jak malé dítě.

Druhý den, v pondělí jsem obvykle nepoužitelný. Dohrávám v pracovním procesu „4.“ třetinu a přemýšlím, proč nehraju hokej. Musím se hodně přemáhat k jakémukoliv plnění, které má smysluplný charakter.
Opakovaně děkuji bohu, rodině a hokejové federaci, že tato úžasná “nemoc” trvá jen 14 dnů.

V následujících dnech ještě plně rezonuji se všemi statistikami, rozhovory a komentáři. Pak se vše uklidňuje a já se opět plně vracím, mentálně soustředěný na pracovní produkci. Je určitě dobře, že tato nemoc není až tak moc v populaci zastoupena. Hrozilo by riziko významného propadu HDP …

Přestože hokej nehraju, dá se říct, že jsem hrdým příslušníkem generace „Husákových dětí“. Tato generace, narozená v rozmezí let 1970-1974, zahrnuje 16 hrdinů z Nagana, kteří přepsali hokejové dějiny. Nečekal jsem, že se můžeme dožít většího triumfu, než ten, který slavili naši otcové v letech 1972, 1976 a 1977.

Stalo se.......

Rok 1985 v Praze to v nás nastartoval a pak začala krasojízda těch, z naší generace šikovnějších - Jágrů, Straků, Ručínských, Reichelů, Procházků, Šlégrů...

Ano, je pro mě neuvěřitelné, co tito kluci a nejen oni, ve světě hokeje dokázali. Jejich zlatá vizitka je skutečně neuvěřitelná – MS 1996, Nagano 1998, zlatý hattrick MS 1999, 2000 a 2001. A aby toho nebylo málo, tak to ještě chvilku probublávalo – MS 2005, 2010 ...

A to už nemluvím o MS jako celku, naše bilance je neuvěřitelná, 46 medailí (z toho 12 zlatých), nás řadí v historickém měřítku - Česko/Československo na třetí místo hned za Kanadu a Rusko/SSSR.

Co se sluší říci po 30 letech zlatého domácího půstu?

!CHLAPI JSTE DOMA A MÁTE NA TO, VYBOJUJTE NÁM TO ZLATO!

Děkujeme, jsme s Vámi …