Klasický tragikomický román českých podniků: Zahálka a trest

Zděšení nad necelou hodinou lelkování v zaměstnání upřímně nechápu. Ano, brouzdání po sociálních sítích a internetu v pracovní době rozhodně není nic, čím by se měl člověk chlubit. Zároveň by se ale v mnoha případech neměl ani stydět. Za předpokladu, že má prostě svou práci hotovou.

Můžete namítnout, že pak tedy má dotyčný požádat o další úkoly. Proč ale za kvalitně a promptně odvedenou práci někoho trestat prací navíc? Dosáhneme tím jen toho, že příště si dá větší pozor, aby zahálku lépe zamaskoval. Efekt většiny trestů a zákazů sociálních sítí a stránek se míjí účinkem a jen deformuje pracovní vztahy a buduje atmosféru nedůvěry ve firmě.

Reporty se píší a především čtou!
Ideálním řešením jsou přitom „prachobyčejné“ reporty. Tedy výkazy práce. Bohužel, z vlastní zkušenosti vím, že reporty jsou pro mnoho vedoucích pracovníků nutným zlem. Svým podřízeným je ze zvyku zadávají, sami je ovšem ve většině ani nečtou. A v tom právě tkví jejich obrovské pochybení. Pokud budete trestat zaměstnance za nepracovní činnost v pracovní době, když je jeho práce splněna, maskujete tím jen svou vlastní neschopnost. Neschopnost daného člověka umístit na vhodnou pozici, neschopnost zadat vhodný objem úkolů a neschopnost naplnění úkolů zkontrolovat.

Ostatně u řady pozic ani stoprocentní vytížení zaměstnance není možné. Nejen z pohledu nutného respektu k duševnímu a fyzickému zdraví jednotlivce, ale také z plynulosti pracovního procesu. Symbolickým příkladem je pásová výroba – pokud jeden člověk bude pracovat výrazně rychleji než ostatní, výroba se zahltí a zhroutí se.

S manažerskou pozicí přichází zodpovědnost
Setkávám se často s tím, že vedení firem chce z lidí dělat roboty, poněvadž mají dojem, že v tom tkví úspěch. Pro management ale musí být vždy směrodatné především výsledky. Stanovení toho, co má být a kdy hotovo je výsostný úkol a především zodpovědnost managementu.

Existují samozřejmě extrémy, jako například jeden skladník nejmenované firmy, který většinu svého pracovního dne věnoval sledování několikahodinových filmů. Ovšem i zde je jasně vidět pochybení jeho nadřízeného. Omluvou nemůže být, že o náplni dne daného člověka nevěděl. To je možná ještě větší manažerské pochybení než fakt, že mu to tak dlouho procházelo.

Firma „páchne“ od hlavy
Mám tedy malé doporučení pro manažery: zadejte úkoly, nastavte pracovní procesy a poté pečlivě kontrolujte reporty. Nad otevřenou facebookovou stránkou podřízeného pak můžete s klidným srdcem přimhouřit oko. Ostatně i většina z nich například neřeší každou minutu, půl hodinu i hodinu přesčasu.

Je zbytečné různě blokovat některé stránky a tvrdě trestat jakýkoliv odklon od náplně práce. Mně osobně zajímá, jestli daný člověk dobře a včas splnil to, co měl. Výjimkou mohou být snad jen velké, manažersky řízené firmy, kde chybí osobní přístup.

Možná těch kritizovaných 52 minut lelkování by šéfové malých a středních podniků měli věnovat právě managementu...