Co Marine Le Pen získala v Praze?

Cesta Marine Le Pen do Prahy měla za cíl nejen zvýšit její mezinárodní renomé, ale také ukázat, do jaké míry jsou její názory přitažlivé i za hranicemi Francie.  V Praze ve středu vystoupila na konferenci pořádané na půdě Parlamentu České republiky nazvané „Evropský mír a prosperita po Evropské unii“ společně s členy pravicově extremistického Hnutí za Evropu svobodných národů (MENF) řízeného Národní Frontou (NF) Marine Le Pen. Vzhledem k faktu, že toto hnutí prozatím není registrováno jako parlamentní skupina v Evropském parlamentu, což mu značně ubírá na legitimitě, si Le Pen od konference slibovala získání nových členů pro své hnutí a etablování se jako silný lídr protievropských postojů. Konference v Praze ji posunula prvnímu cíli o krok blíže, neboť ve středu zpečetili své členství pánové Fiala, Okamura a Janeček a také zástupce extremistické pravicové belgické strany Vlaams Belang. K zaregistrování hnutí do Evropského parlamentu jí tak stačí členové ze dvou dalších evropských zemí.

Středeční proslov Le Pen, který přednesla asi 150 účastníkům, byl sice hned zpočátku přerušen asi dvaceti protestujícími, kteří vykřikovali hesla jako „Fašistko“ a „Jdi domů!“, viditelně pobavená Le Pen, zvyklá na podobné protesty z Francie však s klidem reagovala slovy „ tady jsou Vaši oponenti alespoň oblečení“ v narážce na protest skupiny Femen, který narušil její tradiční prvomájový projev. Následovně se Le Pen s publikem podělila o svůj charakteristicky negativní pohled na současný stav Evropské unie (EU) a kritizovala nelegitimnost Evropské komise (nevolení technokrati bez demokratického mandátu) a Evropského parlamentu (ve kterém sama zasedá).  Dále zaznělo, že EU „zbavuje všechny hrdé národy Evropy jejich suverenity“ a že „každý členský stát by měl mít svou vlastní měnu, zákony a hranice, které kontroluje a o kterých může rozhodovat,“ což se dá interpretovat jako výzva pro odchod z EU. Proslov sklidil od publika bouřlivé ovace, přičemž Le Pen nemusela čelit ani jednomu nepříjemnému dotazu.

Zajímavé je, že se Marine Le Pen podařilo celkem úspěšně vypěstovat dvě různé politické osobnosti - jednu pro domácí předvolební prezidentskou kampaň ve Francii s mnohem mírnější rétorikou a jednu zaměřenou celoevropsky. Tento rozpor lze demonstrovat na příkladu jejího prvomájového proslovu, během kterého Le Pen neprezentovala francouzskému publiku tak silně antievropské myšlenky ani nezdůrazňovala nutnost opustit Unii. Důvod je prostý. Takový projev by Marine nepřinesl volební zisky, neboť většina francouzských voličů včetně nových podporovatelů NF si odchod Francie z EU nepřeje. Zároveň NF ani Le Pen zatím ani nenaznačily cestu, jak by takový odchod z EU a eurozóny měl vypadat, a už vůbec ne jaký dopad by to mělo na konkurenceschopnost země a společenské problémy.

Pražský proslov je tedy především ukázka radikálnější „evropské“ Marine Le Pen, která se snaží vytvořit jednotný antievropský narativ vykreslující selhání EU, ve srovnání s „francouzskou“ Marine, která ve Francii zmírňuje své výroky o odchodu z EU a snaží se nasbírat co nejvíc voličských hlasů prostřednictvím šíření strachu z imigrace („všichni ilegální migranti by měli být posláni tam, odkud přišli“) a ze šíření Islámu.       

Marine Le Pen teď čeká období dvou let do dalších prezidentských voleb, které se budou konat v květnu 2017, a právě tyto dva roky jsou klíčové pro její budoucí politickou kariéru. Bude muset čelit kritice ostatních politických stran ve Francii, které se budou rády vymezovat vůči její kontroverzní a často nepromyšlené národní i mezinárodní politice a jistě rády využijí i její problematický vztah s  otcem. I proto je pro Marine Le Pen a její legitimitu klíčové, aby získala podporu v evropském měřítku. Za tímto účelem se kolem sebe snaží soustředit skupinu evropských politiků, kteří posílí její důvěryhodnost na evropské scéně – což mimochodem vězí i za její večerní schůzkou s Václavem Klausem a snahou zviditelnit se na středeční pražské konferenci. Ačkoliv se Le Pen prezentuje jako kandidátka mimo „establishment“, je si vědoma toho, že sebe i svou politiku potřebuje zlegitimizovat, a právě to jí poskytují neformální schůzky s evropskými exprezidenty. Zastávka v Praze tak sice odhalila pravou povahu její evropské politiky založené na konfrontaci, společenských tenzích a pokrouceném výkladu historie, nicméně však výborně zapadla do její strategie najít rovnováhu mezi legitimitou a postavením mimo systém.